Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.5.2004
Svátek má Nataša




  Výběr z vydání
 >KUVAJT: Nediplomatická velvyslankyně aneb Nedokončená recenze knihy Jany Hybáškové: Čekání na válku.
 >POLITIKA: Proč nejsem komunistou?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průvan vadí
 >FUTUROLOGIE: Nanotechnologie v oděvnictví
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Případ neposedného knedlíčku
 >PSÍ PŘÍHODY: Vyprávění o balónku
 >POSTŘEH: O Prčicích
 >GLOSA: Schizofrenie české společnosti
 >TÉMA: Svoboda projevu
 >SPOLEČNOST: Strasti budoucího dědečka...
 >EKONOMIKA: Experti očekávají růst na akciových trzích
 >POLITIKA: Soudruzi už točí oprátkou
 >PENÍZE.CZ: Sobotkova ruka nás hodlá šacovat dál
 >REAKCE: Omyl Rudého Barona
 >PLATY: Vláda trestá své zaměstnance za vlastní neschopnost

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
18.5. POLITIKA: Proč nejsem komunistou?
Jan Bartoň

Nemíním v této krátké stati konkurovat slavné úvaze Karla Čapka. To, co napsal Čapek před více než 70 lety neztratilo ostatně nic na své aktuálnosti. Síla ducha Karla Čapka se projevila následně v tom, že předpověděl důsledky komunistické politiky až s hrůznou věrohodností. V době, kdy psal svou esej bylo Rusko zdánlivě daleko a nám jakoby nic nehrozilo. Potom se v průběhu třicátých let minulého století dostal v Německu k moci Adolf Hitler, který svou válečnou mašinerií téměř ovládl celou Evropu od severu po jih a západu k východu. V roce 1940 stála v Evropě proti Hitlerovi pouze Velká Británie. Přepadením Ruska Hitler realizoval svou velikášskou představu o nadřazenosti německé rasy a její světovládě, následná porážka Německa v roce 1945 zatáhla ruskou armádu až do Berlína a Prahy a naši komunisté toho plně využili k prosazení svých dlouhodobých mocenských ambicí a zavlekli náš stát do područí Stalina. Zničení demokracie a nastolení diktatury proletariátu bylo prvním krokem, poté následovaly politické monstrprocesy s buržoazními elementy, přičemž se naši komunisté dopustili mimo jiné i justiční vraždy ženy, političky lidové strany paní Milady Horákové , potom došlo i na některé soudruhy (v rámci známé věty : "Revoluce požírá své vlastní děti".) Sotva bychom v Čechách nalezli někoho, koho se únorový komunistický puč nějakým způsobem nedotkl. Ať už to byli "kulaci" podle ruského vzoru, tj. zemědělci, kteří měli svá pole, na kterých po generace hospodařili. Ať to byla inteligence posílaná na převýchovu stavět mosty a železnice. Pokud se kdokoli z nás obrátí k dějinám vlastní rodiny, najde tu nespočet příkladů komunistické zvůle. Kromě viditelného bezpráví a komunistické zvůle byla páchána snad ještě větší škoda na myšlení a charakteru mladé generace vyrůstající po únoru 1948. Atmosféra "dvojí" morálky- jedné navenek pro "soudruhy" a druhé neoficiální antikomunistické o různé intenzitě v rodinách. Lámání dětských dušiček je dle mého názoru ten největší zločin, kteří komunisté na našem národu páchali jak v letech padesátých, tak následně v dobách normalizace po ruské okupaci v roce 1968. Emigrace po roce 1948 i 1968 patří k dalším zločinům komunistů. Tím ,že doslova vyštvali řadu schopných lidí do emigrace, způsobili naší zemi ztráty jdoucí do miliard korun. Měnovou reformou z roku 1953 , kterou potřebovali "vyřešit" rozdíl mezi peněžní zásobou mezi obyvatelstvem a nedostatky v zásobování základními druhy zboží, dokázali, že totalitní stát se neštítí ani žádného ekonomického zločinu na svých občanech. A to vše se dělo pod rouškou budování socialismu, tzv. spravedlivější společnosti. Když komunistická moc v Evropě padla na podzim roku 1989 jako domeček z karet, mnozí apologeti tehdejší sametové revoluce věštili soumrak komunismu s tím, že tato strana vymře. Nebyly vůbec vzaty do úvahy názory požadující zákaz činnosti KSČ. Komunisté byli vyzýváni k reformaci v moderní levicovou stranu, ačkoliv zde paralelně obnovovala činnost sociální demokracie, která byla komunisty po roce 1948 nemilosrdně pohlcena. Komunisté se naopak po několika letech koketování s reformou vrátili na "osvědčenou" cestu kritiky kapitalismu a jejich volební preference od roku 1989 vykazují stabilní nárůst na současných cca 15-20%. Na včerejším 6.sjezdu KSČM vybírali svého vůdce do dalšího období. Reformátor Ransdorf zcela propadl a jeho ústa se mi zdála po porážce ještě křivější. Bude to tedy on, kdo bude "infikovat" komunistickým virem Evropský parlament? Pokud se komunisté rozhodovali ve druhém kole volby svého vůdce mezi Grebeníčkem a Filipem, měli to velmi "těžké". Jeden potomkem člověka, který byl obžalován z týrání vězňů v padesátých letech a kterého náš demokratický systém nebyl schopen za celou řadu let vůbec dostat k soudu, druhý evidovaný spolupracovník StB- jakou lepší kvalifikaci pro své vůdce si vlastně delegáti sjezdu mohli přát. Komunismus je synonymem pro bezpráví, vraždění , likvidaci soukromého vlastnictví a podnikání. Jestliže se i dnes najdou lidé, kteří tyto ideje zastávají a náš stát dovolí straně s takovou ideologií vůbec existovat! (kdy najde uplatnění zákon o zákazu propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod jiných občanů?) nezbývá, než pozvednout hlas a protestovat. Pomohla by nám EU v případě, že by se vláda dostala opět do rukou komunistů? Na to bohužel znám jasnou odpověď: Určitě ne!

Ing. Jan BARTOŇ, CSc.

Kandidát ODS do Evropského parlamentu




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku