Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.5.2004
Svátek má Ivo




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
 >VYLODĚNÍ V NORMANDII: Symbol transatlantického partnerství
 >MROŽOVINY: Nečekaná tvář filmové hvězdy
 >AKCE: Steven Hill, americký odborník na volby a demokracii zakončí v Praze svou cestu po Evropě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výkřiky v metru
 >PSÍ PŘÍHODY: Pracka v láhvi
 >EKONOMIKA: Vstup do EU umožňuje posilování koruny
 >ZE ŽIVOTA: Jak na to! (Špíz).
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 6.)
 >PENÍZE.CZ: I s průměrným příjmem lze investovat do nemovitostí
 >POLITIKA: Ministr zdravotní moci
 >MEZI PAPUÁNCI : Univerzita, parlament, partajnictví
 >KUVAJT: Nediplomatická velvyslankyně aneb Nedokončená recenze knihy Jany Hybáškové: Čekání na válku.
 >POLITIKA: Proč nejsem komunistou?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průvan vadí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
19.5. ZE ŽIVOTA: Jak na to! (Špíz).
Dick

Příhoda s játrovým knedlíčkem, kterou tak dynamicky popsal Ondřej Neff v úterním NP, mě inspirovala k zamyšlení, jak složitá může být konzumace některých jídel. Co třeba takový špíz?

Špíz je vysoce sofistikovaná pochutina, ve všech fázích svého "života". Ať už v raném stadiu přípravy, kdy výběr jednotlivých komponent může velmi výrazně pohovořit do celkového výsledku, stejně tak i ve fázi, při které se základní suroviny dělí. Určení počtu jednotlivých komponent je věda, která by si zajisté zasloužila daleko zásadnější rozbor. Existuje nepřeberné množství řazení, každé s různými podvariantami. A v okamžiku, kdy je počet komponent jednotlivých druhů určen nesprávně, může se stát, že místo očekávaného schématu, např.kuře-cibule-játra-paprika-klobása-bobkový list-kuře-... je jeden konec redukován na cibule-bobkový list-cibule-bobkový list-... Hrůza. Ale o tom až jindy. Chci se zmínit o fázi spíše z konce života špízu, tedy fázi, kdy je špíz na talíři zpětně dekomponován na jednotlivé části, aby bylo možné je v pohodě a klidu zkonzumovat v uživatelsky definovaném pořadí. Kdo si to nezkusil, neví, jak složitý proces to je.

Jehla či špejle v jedné ruce, vidlička, kterou se snažíme stáhnout jednotlivé komponenty dolů. Malá síla většinou nepomůže, je třeba zabrat. Člověk si většinou podvědomě chrání vlastní kůži (či košili), a proto je směr hlavního úderu veden většinou směrem od těla. Jistě, jsou nováčci, kteří toto základní pravidlo neovládají, ti pak samozřejmě pocítí následky svého neuváženého počínání na vlastní kůži (či na už zmíněnou košili). Úměrně s narůstající silou, kterou je třeba na uvolnění připečených kousků vynaložit, však klesá ostražitost, a vyslovené pravidlo, tedy "směrem od těla", vezme často za své i u jinak ostřílených špízových konzumentů. V jedné chvíli je odpor překonán, a řada komponent, směrem od vidličky ve směru převládajícího tlaku, se dá do pohybu. Jeho rychlost je samozřejmě přímo úměrná vynaložené síle, která je zase úměrná době, po kterou se dotyčná osoba snaží dosáhnout kýženého výsledku. Je to boj s časem - špíz chladne, chuť vzrůstá a hlavně, všichni spolustolovníci si už pochutnávají na svých porcích, které nejsou nesmyslně fragmentovány a umístěny na tak pošetilém instrumentu, jakým jehla či špejle dozajista je. I tato skutečnost vynaloženou sílu maximalizuje, a tak není divu, že pohyb uvolněných komponent nabere v krátké chvilce nebezpečné rychlosti. Tak nebezpečné, že není praktický v lidských silách ji nějak ovládnout. Následky bývají samozřejmě katastrofální. Počínaje zmařeným oblečením konzumenta, jeho spolustolovníků, v horším případě návštěvníků restaurace u vedlejších stolů. Jsou známy případy poskvrnění obsluhy stojící opodál, či dokonce i klavíristy, sedícího u (pro jiné případy bezpečně vzdáleného) klavíru. Kinematika pohybu ruky s vidličkou konzumenta i vlastní jehly či špejle je totiž velmi zajímavá. Zatímco se ruka s vidličkou pohybuje v širokém oblouku (praváci doprava od těla, leváci analogicky doleva), dlouhá jehla či špejlem držená jen palcem a ukazováčkem druhé ruky, většinou krátce překmitne v opačném směru. Rozptyl uvolněných komponent pak může zasáhnout skutečně značného rozsahu, často i v sektoru 180 stupňů směrem od konzumenta. V extrémních případech, kdy vynaložená síla vzroste nad kritickou mez, se devastujícím prvkem stává i sám konzument, když ztratí kontrolu a jeho vymrštěná ruka, boří všechno, co je před ním na stole. Sklenice s červeným vínem, vázu s kyticí růží, atp. Nabízí se samozřejmě i řada dalších vyvrcholení, patřící už do kategorie "černá kronika". To když například uvolněná energie vymrští vidličku, kterou je špíz defragmentován, do prostoru, kde se z ní stává neovladatelná a nebezpečná zbraň.

Ano, špíz je skutečně pošetilost sama, stejně jako jsou pošetilí Ti, co si myslí, že ho sní bez sebemenších problémů. Mě samotnému, který se na špíz chytne téměř vždycky, se to již párkrát podařilo, ale jen s vypětím všech sil a hlavně po poměrně dlouhé době, lemované řadou potřísněných kamarádů, přítel i přítelkyň, méně i více důležitých kolegů, obchodních přátel i zcela neznámých návštěvníků řady restaurací. V některých z nich jsme už léta nebyl. Ne, nemyslím si, že by si na mně obsluha hned vzpomněla, ale vím, že tam špíz jistě na jídelním lístku mají. A protože téměř nikdy neodolám, jistě bych se pod tlakem zkušenosti dostal do stavu, kdy bych, nervozita sama, udělal nějakou chybu, a svůj výstup zopakoval. A podruhé na stejném místě, to bych už asi nepřežil.

Nečekejte na jednoznačný návod, jak špíz jíst. Neznám ho. Zkusil jsme řadu postupů, a ač se zpočátku zdály bezpečné, někdy nakonec ke zdárnému průběhu večera nevedly. Jak už jsme uvedl v úvodu, je špíz vysoce sofistikovaná pochutina a stejně sofistikovaný je i způsob jeho přípravy i konzumace. Nechť si každý sám pro sebe vybere jak na něj. Ale opatrně!




Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku