Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 20.5.2004
Svátek má Zbyšek




  Výběr z vydání
 >IRÁK: Týrání je všem vrozené?
 >POLITIKA: Nevolte zelené spamery!
 >FEJETON: Zelená je tráva, fotbal to je… co?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausův další zločin
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pytlík na stromě
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdy je Bart chráněný
 >SPOLEČNOST: Jak jsem se stal jednatelem
 >ODS, Dolly Buster a Eurovolby
 >SVĚT: Usekněte zmiji hlavu!
 >NÁZOR: Topolánek versus Benešová
 >TÉMA: Svoboda bezmocná
 >MEZI PAPUÁNCI: Mnohopartajnictví a cargo cult 7.
 >PENÍZE.CZ: Cesta k bytu za milion
 >SVĚT: Jak nebezpečné je cestování na ostrově Bali?
 >VYLODĚNÍ V NORMANDII: Symbol transatlantického partnerství

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
20.5. SPOLEČNOST: Jak jsem se stal jednatelem
Jiří Bartoníček

Uplynulo padesát let od doby, kdy jsem spatřil světlo tohoto světa. Zdálo by se, při vší skromnosti, že mám dostatek zkušeností s chodem tohoto světa, a že mě hned tak něco nezaskočí. Jak hluboce jsem se mýlil,jsem se přesvědčil v okamžiku,kdy jsem se stal v tomto období mého života jednatelem. Mé zkušenosti v oblasti této profese jsem už absolvoval,tudíž jsem byl přesvědčen,že mě hned tak něco nemůže zaskočit. Opak byl však pravdou !

V uplynulých pěti letech jsem prožil období,které se asi nevyhne nikomu z nás,ale u mne toto období bylo naakumulováno vyšší měrou,něž mohl můj organizmus unést. Součet pohřbů a osobních ztrát byl větší,než jsem si dokázal připustit. Výslednicí těchto událostí byla moje dlouhodobější pracovní neschopnost. Když jsem se z tohoto problematického období mého života probíral,stál jsem před problémem,co bude dál.

Shodou okolností mne v době mé nemoci navštívil můj spolužák z vysoké školy,který je národností Bulhar. Tento velmi schopný podnikatel potřeboval v tomto období řešit jeden problém v oblasti svého podnikání v České republice,slovo dalo slovo a stal jsem se jednatelem. Potud nudný výčet událostí,které nastaly před oním osudným krokem v mém životě. Jednatelem jsem se stal dne 11.03.2004 rozhodnutím Valné hromady.

Od této doby je můj život doprovázen neuvěřitelným sledem událostí,které se vymykají zdravému rozumu. Vzhledem k tomu,že nejsem žádný spisovatel,uchýlím se pouze ke strohému výčtu událostí,které v následujícím období následovaly:

1. Že se nestávám jednatelem pro právnické osoby třetí okamžitě,jsem si byl náležitě vědom a o chodu české justice si nedělám iluze již dlouhodobě. Tudíž mě nepřekvapuje,že dne 18.05.2004,kdy tento pokus o fejeton píši, jednatelem společnosti stále nejsem.

2. Přístup na účty společnosti,jejímž jsem jednatelem,jsem uskutečnil spolu s bývalým jednatelem ihned po uskutečnění Valné hromady,která rozhodla o tom,že jsem jednatelem. Tudíž přístup k účtům společnosti mám. Háček je však v tom,že účty jsou vedeny u nejmenované banky ve městě poblíž slovenských hranic a místo mého bydliště je poblíž Prahy.

Jak řešit tento problém?: Snadno,bývalý jednatel podepíše plnou moc a problém je vyřešen. I nelenil jsem a plnou moc jsem napsal a nechal podepsat bývalým jednatelem společnosti. Po podpisu jsme se odebrali k místnímu notáři a nechali si ověřit naše podpisy. Notář podpisy ověřil a já posilněn snadností vyřešení problému spěchal do banky i s bývalým jednatelem. Ale co čert nechtěl,od počátku roku 2004 naši čadští poslanci vymysleli vlastními hlavami nový zákon,který neumožňuje takto postupovat. Od nového roku, holenkové, musíte míti notářský zápis. Vždyť i notáři musejí být z něčeho živi.

Tudíž následovalo nové kolo. Ve výše uvedeném nejmenovaném městě se vyskytuje,nachází,vegetuje,rozkládá se,tyje,fláká se,nudí se,obírá o peníze občany,... (vyberte si) slovy šest notářů. Obešel jsem poctivě všechny i s bývalým společníkem (abych na něho nezapomněl). U většiny z nich bylo naprosto jasné,že nevědí,co od nich chci. Většina se tudíž vymluvila na značnou zaneprázdněnost,byť jejich kanceláře zely prázdnotou. Až poslední z nich ( u které jsem si nechal před tím ověřit podpisy) byla ochotná mi něco napsat. A opravdu to bylo "něco". Posílen zdánlivou výhrou nad úředním šimlem jsem byl nucen v nejmenovaném městě přespat a následující den jsem s nadějí v oku spěchal do nejmenované banky. Předloživ kýžený dokument,tetelil jsem se vítězoslavně na vavřínech. Ovšem nechval dne před večerem. Po asi hodinové konzultaci ve vedení pobočky výše nejmenované banky jsem byl vyveden z omylu. Notářský zápis byl učiněn špatně, tj. 1000 Kč v pr.... Byl jsem však ubezpečen,že mi bude doporučen místní notář,který ten zápis dozajista umí napsat správně. Ovšem který,když jsem byl u všech,mi sděleno nebylo. Na další návštěvu u místních notářů mi již nezbývalo mnoho sil,a tudíž jsem tuto možnost nevyužil. Na dotaz,co vlastně banka chrání,když mám volný přístup na účty své společnosti a tudíž ji mohu pohodlně kdykoliv defraudovat,mi nebylo,bohužel,odpovězeno. Vlastně bylo,předpis je předpis.

3. Na chvilku opustím problémy ,spojené s činností nového jednatele s bankou, a podělím se s Vámi o další události,které probíhaly zároveň s výše uvedenými.

V naší společnosti byl provozován automobil Citroen Xsara Piccaso,zakoupený na leasing,který ještě nebyl ukončen. Jako nový jednatel jsem dostal pokyn,abych automobil vykoupil,tj. doplatil leasingovou smlouvu a následně automobil expedoval kamionovou dopravou do Bulharska. Hrdě jsem vstoupil do problému. Doplatit leasingovou smlouvu nebyl problém (peníze jsem na to dostal). Leasingovou společností jsem byl upozorněn,že pojištění automobilu do 10 dnů skončí. Toho jsem si byl vědom a proto jsem tentýž den navštívil dopravní úřad ve městě,kde byl automobil přihlášen k užívání,tj. ve městě výše uváděné banky i notářů. Z 8 klientských okének (slovy osmi) fungovalo 1 (slovy jedno). Mnou obdržené číslo u vstupního automatu mě dávalo naději,že budu přijat cca za 2 hodiny. Toto období jsem jako mnoho z nás protrpěl na dřevěné lavici,která byla k dispozici. Za tuto dobu kolem nás proudil dav místních úřednic,které si za tuto dobu stihly nakoupit něco domů pro tátu a pro rodinku. Na konci čekací doby se některým úřednicím čekajících zželelo a bylo otevřeno další jedno okénko. A hle,dostal jsem se na řadu!! Ovšem úřednice s mastnou pusou z právě dojedeného zaslouženého oběda s výkřikem "Vývozy neumím!!" mě poslala dále čekat. Vzhledem k tomu,že jsem sebou neměl poznávací značky (moje chyba,domníval jsem se naivně,že tyto značky lze odevzdat kdekoliv,když už jsme v éře počítačů) jsem byl po další hodině odložen napříště. Tj. Přivezte značky a basta!!

Následující týden jsem jel do nejmenovaného města znovu a to se značkami!!! U vstupního automatu jsem dostal katastrofální číslo,budící naději na pozdní odpolední vyřízení (možná) mého problému. Zakoupil jsem si denní tisk a čekal. Naštěstí si vedle mne sedl podobně postižený pán,který mi za úplatu (mohl si číst mé noviny) nabídl nižší číslo,než jsem měl já (prý je běžná praxe přijít ráno a namačkat si více čísel). Tímto činem mi zkrátil čekací dobu o 2 hodiny.

Když se rozsvítilo mé číslo,šel jsem k okénku,za kterým seděla stejná úřednice jako minulý týden. Přicházely na mne mdloby. Nepamatovala si mne,ale posléze citovala stejný výkřik jako minule. Leč nedal jsem se. Po půlhodině zmateného pobíhání po kancelářích se mě ujal zkušený pracovník,který se mnou vše během několika vteřin vyřídil bez problémů. Mám však takový vtíravý pocit,že to byl nadřízený všech těch flákajících se úřednic,který to měl za pár do důchodu a nechtěl si přidělávat vrásky na čele.

Hurá, po čtrnácti dnech se mi podařilo odhlásit automobil. Nyní už nezbývá,než ho poslat do ciziny. Celní deklaranti připravili patřičné doklady (alespoň si mysleli,že patřičné),kamion z Bulharska přijel,automobil byl naložen,tudíž tradááá na celnici a je hotovo. To by však nesměla Česká republika ausgerechnet zrovna v té době vstupovat do EU. Do EU jsme vstupovali v sobotu a já trubka proclíval automobil v pondělí,tj. 3.5.2004. Naši celníci dostali programy do počítačů prý v pátek,víkend si kazit nechtěli a v pondělí to nastalo. I televize Nova byla u toho. Ale domnívám se,že celkem zbytečně, protože nebyla tam,kde by býti měla. Měla navštívit Generální ředitelství cel nebo rovnou ministerstvo nebo vládu této země. Tato vláda nás ubezpečovala, že stát je na vstup do EU připraven. Celnice mě přesvědčila o opaku.

V 7.30 hod. mi bylo prostřednictvím počítače celnice sděleno,že automobil nelze vyvést bez splnění určitých podmínek. Jakých,to už sděleno nebylo. V 15,35 hod. mi bylo sděleno,že automobil vyvést lze. Podmínky byly splněny. Jaké ? Automobil nesměl býti starší 75-ti let!

Doklady jsem odevzdal řidiči kamionu a ten odejel. Do Bulharska měl dorazit v sobotu.

V pondělí mi bylo z Bulharska sděleno, že automobil nelze proclít, neboť není vybaven dokumentem EUR 1. Kontaktoval jsem celní deklaranty ,kteří vybavovali za příslušný honorář kamion patřičnými doklady. Tito mi sdělili ,že dokument EUR 1 se vystavuje,pokud hodnota vyváženého zboží přesahuje hodnotu 6000 EUR. Zboží tuto hodnotu nepřesahovalo. Odvětil jsem do Bulharska tuto skutečnost, vzápětí jsem dostal odpověď, že na automobily se tento limit nevztahuje. Že by bylo Bulharsko na vstup do EU připraveno 2 roky před vstupem lépe než Česká republika týden po vstupu. Zřejmě ano!!

I požádal jsem celní deklaranty o vyřízení dokladu EUR 1. Toto vystavení však kromě kolku vyžaduje i potvrzení příslušného dovozce (tj. Citroen ČR),že automobil byl vyroben v zemích EU (kde by asi měl být vyroben jinde,že). Po telefonické kontaktu s Citroenem ČR jsem byl odkázán na autorizovaného prodejce automobilů (zřejmě si s tím taky nevěděli rady). Po telefonickém kontaktu autorizovaného prodejce mi bylo sděleno,že nikdy takové potvrzení nedávali a že se musejí zeptat. Kde,no přeci u Citroenu ČR. Nakonec jsem se k prodejci vypravil (100km tam a zpět),nechal jsem jim ofocený VTP a čekal jsem. A vida,již za 4 dny bylo potvrzení na světě. Pravda, za 1300 Kč ,na hlavičkovém papíře Citroen ČR, ale nekup to.

Pak již nezbývalo,než zaplatit kolek,práci celních deklarantů, počkat, až celníci dokument vytvoří (jen 6 hodin) a poslat rychlou poštou (600 Kč) do Bulharska. Jak jsem již uvedl, dnes je 18.4.2004. Prozatím nemám zprávu o tom, že by automobil byl proclen.

4. Vraťme se k problémům s bankou. Nakonec se úřednici banky zželeno chudáka jednatele-nejednatele,a při poslední návštěvě vybavila nebožáka šekem k výběru hotovosti mimo území nejmenovaného města. Jednatel-nejednatel sužován finanční tísní a nutností zaplacení daní ze své vlastní mzdy,neboť stát tvrdě postihuje nezdárné neplatiče či opozdilce,navštívil pobočku stejného ústavu v místě svého bydliště. A hle,za hodinu již měl hotovost k dispozici a chvátal na poštovní úřad v místě, aby zaplatil (jako mnohé faktury před tím) s poplatkem poštovnímu úřadu patřičné daně státu náležící. Co čert znovu nechtěl,na celém poštovním úřadě nebyly k dispozici patřičné poštovní poukázky. Až po intervenci u vedoucí poštovního úřadu jsem obdržel 4 poukázky (vedoucí zbyl 1 kus).

Závěr: Jsem neschopný manažer a na funkci jednatele se nehodím. Tak musí zákonitě znít rozhodnutí mých nadřízených, kteří nemají o dění v tomto státě ani ponětí. Díky, Špidlo!

Nejmenované město je Frýdek-Místek,nejmenovaná banka je pobočka Komerční banky ve Frýdku-Místku, já bydlím v Brandýs nad Labem.

Jiří Bartoníček


Další články tohoto autora:
Jiří Bartoníček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku