Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.5.2004
Svátek má Monika




  Výběr z vydání
 >DOPRAVA: Nepsaná pravidla silničního provozu
 >TELEVIZNÍ POPLATKY: Automat na peníze
 >RADY: Jak na to! (Lišta).
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kulaci a šmelináři
 >PSÍ PŘÍHODY: Opět se svatozáří
 >GLOSIČKA: Obyčejné jízdní kolo.
 >GLOSA: Ještě ke sjezdu KSČM
 >PENÍZE.CZ: Nenaleťte na letadlo
 >INFO: Ručníkový den 2004 - Vzpomínka na Douglase Adamse
 >IRÁK: Týrání je všem vrozené?
 >POLITIKA: Nevolte zelené spamery!
 >FEJETON: Zelená je tráva, fotbal to je… co?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausův další zločin
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Pytlík na stromě
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdy je Bart chráněný

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.5. RADY: Jak na to! (Lišta).
Dick

Jsem člověk tisíce zájmů. Jsem ochoten se pustit do čehokoliv jen z pouhé zvědavosti, zda to dokážu.

V duchu uvedeného jsem velkým příznivec kutilství. Vyrobil jsem doma už ledacos, a můžu směle říci, že některé mé výtvory se mi opravdu povedly. Můžete tak u nás, vedle krásného příborníku ze smrkového dřeva, koupeného v jednom známém obchodě s nábytkem, najít stejně krásný botník, který jsem vyrobil sám. Na první pohled není zřejmé, co jsem koupil a co vyrobil sám. Nutno dodat, že výroba čehokoliv pro radost z výroby samotné, je v dnešní době celkem jednoduchou záležitostí. Stačí k tomu elementární schopnosti, odpovídající nářadí a návštěva jednoho z mnoha obchodů pro kutily. Nebylo tomu ale vždycky tak.

Zálibu v kutilství ve mně vypěstoval můj otec, který ji převzal od otce svého. Jistý vliv, zejména v kutilství točící se kolem dřeva, zřejmě zanechal i děda z matčiny strany, který byl za první republiky profesionální truhlář, živnostník a výrobce excelentního nábytku. Kutil jsme tedy už odmala. Zpočátku jen na "svém písečku", kdy jsem paběrkoval zbytky odpadlé z otcova ponku a převářel je podle svých vlastních představ, později jsme už dokázal plnit i jednoduché úkoly a participoval i na jeho tvorbě. A teď už tedy konečně k tématu, kterým je pro tentokrát lišta.

Lišta, přesněji řečeno, dřevěná lišta, je polotovar, nad kterým dnes už nikdo nepřemýšlí. Stačí zajít do obchodu pro kutily a lišt máte na výběr, až oči přecházejí. Jednoduché tvary i frézované, smrkové, borovicové či z tvrdého dřeva. Různé délky i tloušťky. Ale v době mých začátků bylo nutné o liště popřemýšlet, Dostupnost pouze jednoduchých tvarů omezovala tvořivost, a pokud člověk potřeboval něco jiného než obdélníkový či čtvercový průřez, musel sáhnout do svých vlastních rezerv a vybičovat svůj um k činnosti, kdy s minimem nástrojů, po neúměrně dlouhou dobu, vyráběl něco, co dnes za pár korun nakoupí v nesrovnatelně vyšší kvalitě. A tak i otec, když potřeboval zakončit pohledovou část svého výtvoru (nevím přesně už o co šlo) tak, jak si představoval, dospěl k názoru, že tam by "seděla dobře" trojúhelníková lišta. Funkce výrobku vyžadovala lištu z tvrdého dřeva, kterého bylo poskrovnu, a tak po krátké době přemýšlení padla volba na jedinou možnost. Vyrobit lištu z posledního metrového hranolku dubového dřeva co jsme měli, vlastně taky lišty, ale čtvercového průřezu. Úkol nepříjemný, vyžadující piplavou práci při přesném řezání lišty podél, po úhlopříčce její základny. V té době jsem už otce téměř soustavně otravoval žádostí o přidělení nějakého pořádného úkolu, a tak mu vidina nepříjemné práce povolila otěže jeho obezřetnosti a úkol mi svěřil. Vybavil mě několika, podle něj, zásadními radami jak postupovat. Upnout lištu do ponku tak, aby nahoře vyčnívala pouze nutná část, opatrně zahájit řezání, lištu si přidržovat aby se nechvěla a postupovat zvolna. Postupně, přibližně do poloviny její délky, si lištu posouvat stále nahoru a poté, co se do té poloviny prořežu, lištu si obrátit a postupovat opět z druhého konce. Takto teoreticky vyzbrojen jsem zahájil práci, pozorován starostlivým a pečlivým rodičem. Ten po chvíli, kdy viděl, že si počínám dobře, odešel vařit klíh.

Práce mi šla od ruky, pečlivě jsem kontroloval, zda řez vedu skutečně přesně, dbal jsem na to, aby se lišta nechvěla a dmul jsme se pýchou při představě, až otec a já ukážeme zbytku rodiny konečný výtvor s tradičními slovy: "Tak se pojďte podívat, co jsme vyrobili." Držel jsem se přesně instrukcí, a tak, když jsem se dostal do poloviny délky hranolu, obrátil jsme je, pečlivě nasadil pilu na úhlopříčku a pokračoval. Už jsem získal patřičný grif, a tak se moje dílo blížilo k vyvrcholení. I z druhé strany hranolu jsem se blížil k jeho středu. V tom okamžiku se prudce rozlétly dveře dílny, a v nich stál otec, s děsem v očích. Se slovy: "...zapomněl jsem ti říci, až tu lištu otočíš, aby sis dal pozor a ..." se sehnul, aby se podíval na konec lišty trčící dole pod ponkem, pak se narovnal a podíval se na právě prováděný řez jdoucí z horního konce. Větu už nikdy nedokončil.

Ten den jsem v dílně skončil, a ještě dlouho trvalo, než jsem se tam, za účelem "pořádné" práce, mohl vrátit.

Nečekejte pointu. Ti, kdo by ji neuviděli sami, stejně asi nedočetli až sem, a ti kteří čtou i tuto větu zřejmě vědí, v čem spočívá. Říká se, že "...chybami se člověk učí." Ano, tato zkušenost mě naučila hodně a díky ní jsme podobnou chybu už nikdy v životě neudělal. Ale nemyslete si, ještě stále na mě čekalo a jistě i čeká plno chyb jiných. Přesně tak, jak je to i v dalším úsloví "...kdo nic nedělá, nic nezkazí." A proto mě v obchodem pro kutily vždy tak rádi vidí. Zřejmě nakupuji více materiálu, než statisticky průměrný zákazník.




Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku