Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.5.2004
Svátek má Viola




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Asijské trhy by mohly být velice atraktivní
 >KOMENTÁŘ: Energie poslance Karase
 >ARCHITEKTURA: Plečnikova Lublaň
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Žaluji komunistické zlo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kouzlo statistiky
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí počasí? Megapsí nepočasí!
 >NÁZOR: Lidská práva - "svaté pravdy" anebo dialog?
 >NÁZOR: Duch ranně feudálního Hradu opět ožil.
 >POLITIKA: Hrozby Česku podle Klause
 >POSTŘEH: O nerovných přátelstvích
 >FEJETON: Co literatura i televize dluží šachu?
 >PITOMINA: Příšerné plácání pro pitomce
 >PENÍZE.CZ: Refinancování hypoték aneb nic není definitivní
 >Frackové znovu udeřili
 >ZÁKON: Ministr Gross ve spárech korupce

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
25.5. NÁZOR: Duch ranně feudálního Hradu opět ožil.
Václav John

Pár aktuálních, neaktuálních, možná nadsazených slov. Tradice praví, že každý správný panovník vlastnil stejně správného šaška. Ten pak měl jako označení kuklu s rolničkami. Dnes se zdá, že už není třeba tento viditelný atribut nosit, ale postačující je symbolické označení tiskový mluvčí. Neplatí to jen pro hlavy pomazané, ale používají to pro své, v této roli vystupující človíčky, i méně významní lidé.

Od dávnověku tato funkce velmi oslabovala, až se zdálo, že zanikla. Za komunismu vládcové, v rámci racionalizace a jako se přiblížení k lidu, v této roli vystupovali přímo sami. První polistopadový prezident byl něco mezi. Občas pobavil lid sám, viz kalhoty s délkou čekající vodu, ale jinak na to moc nedal a tak zvláštního člověka neměl. Ovšem tato stará, velmi stará, tradice je silnější než moderní zvyklosti. Prostě u nás teď duch panovnického Hradu zmákl všechny běžné obvyklosti dneška. Navíc je dnes úplnou samozřejmostí plná profesionalizace. Takže nastoupil specialista. Sice první mluvčí nepochopil plně svoji úlohu a vybočoval z předepsané role, a tak sám po čase odstoupil, ale následující maník již plně zapadl. Dokonce by se dalo říci, předčil všechna očekávání. Prostě se ukazuje že duch Hradu, v tomto případě, je výrazně silnější než civilizovaný duch jedenadvacátého století. Snad je i silnější než duch současného posledního českého panovníka. Ať tomu brání, nebo to naopak chce, zcela nezávisle vítězí symbol tradičního hradního klauna.

Ale přece jenom existuje jistý posun. V pohádkách šašek obveseluje krále a také je jeho svědícím svědomím. Dnes je to naopak, obveseluje lid obecný a panovníkovi svědomí utišuje, utlumuje. Používá k tomu všechny sdělovací prostředky, především tisk. Ten má navíc jednu výhodu, není vidět zda-li se ten člověk červená, nebo ne. I když je to, myslím tím opravdové a nefalšované červenání se, v tomto případě víc než nepravděpodobné.

Po prudkém až agresivním nástupu, tedy téměř denním střetu s novinami, s výjimkou Práva
(dříve Rudého), se určitou dobu zdálo že nastal útlum. Řada lidí se domnívala, že nastalo zmoudření, minimálně zklidnění. Naštěstí se v poslední době se ukázalo, že bavičská (tento pokleslý novácký termín je myslím správný) role přece jen převážila. Viz třeba jen poslední směšná reakce na nedávné potřebné posezení pana prezidenta s předsedou KDU-ČSL, i ke stabilizaci ÚS, a na to navazující zbytečné střetnutí s Hospodářskými novinami. Nebo stejně směšná reakce na slova kardinála Vlka na situaci jeho církve u nás. Ovšem vždy se v každodenním všedním životě všichni těšíme na sebemenší legrační zpestření. A skutečných, nefalšovaných, komiků nikdy nebylo a nebude dost. V kanceláři prezidenta republiky je jich dost, takže ať žije Hrad a jeho přední nekonveční zaměstnanci. Například jiný člověk pana prezidenta zase nesnáší menšinové homosexuály, a paradoxně k nim stejně i zcela opačné lidovce. Prostě reálný svět je rozmanitý a zelený je strom života. Díky za to.




Další články tohoto autora:
Václav John

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku