Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.5.2004
Svátek má Viola




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Asijské trhy by mohly být velice atraktivní
 >KOMENTÁŘ: Energie poslance Karase
 >ARCHITEKTURA: Plečnikova Lublaň
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Žaluji komunistické zlo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kouzlo statistiky
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí počasí? Megapsí nepočasí!
 >NÁZOR: Lidská práva - "svaté pravdy" anebo dialog?
 >NÁZOR: Duch ranně feudálního Hradu opět ožil.
 >POLITIKA: Hrozby Česku podle Klause
 >POSTŘEH: O nerovných přátelstvích
 >FEJETON: Co literatura i televize dluží šachu?
 >PITOMINA: Příšerné plácání pro pitomce
 >PENÍZE.CZ: Refinancování hypoték aneb nic není definitivní
 >Frackové znovu udeřili
 >ZÁKON: Ministr Gross ve spárech korupce

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
25.5. NÁZOR: Lidská práva - "svaté pravdy" anebo dialog?
Aleš Pejchal

Pokusím se reagovat na článek pana Zdenka J.Slouky nazvaný "Klaus a hrozba lidských práv"(LN 15.5.2004). Slovo "pokusím" užívám nikoli z důvodů vnitřní nejistoty, že bych reagovat nedokázal, ale proto, že již sám název onoho článku v sobě skrývá otázku, zda autor chtěl vyvolat skutečně věcnou diskusi na závažné téma. Obávám se , že autorovi nešlo až tolik o to, co prezident republiky vyslovil, ale že to či ono vyslovil právě prezident republiky, který autorovi článku z nějakého důvodu je silně nesympatický. S autorem Klausem autor Slouka totiž nepolemizuje, ale v podstatě se mu snaží dokazovat, že neví, o čem mluví. Přitom mává nějakými čísly mezinárodních smluv, aniž by vysvětlil, co tyto smlouvy obsahují, plete si Evropský soudní dvůr s Evropským soudem pro lidská práva a z "lidských práv" (aniž by přesně specifikoval jejich podstatu) vytváří cosi posvátného a nedotknutelného.

Co k tomu všemu praktický právník?

Subjekty původní a odvozené

Předpokladem úvah o mezinárodním právu je vymezení, jednoduché a srozumitelné, nikoli definice mezinárodního práva (autoři definic prozatím příliš úspěšní nejsou), ale subjektů tohoto práva. A zde je zapotřebí trvat na tom, že původními subjekty mezinárodního práva byly pouze a jenom státy. Ne jednotlivci, obce či regiony, obchodní společnosti, spolky, sdružení či politické strany. Existenci státu, velmi zjednodušeně, charakterizují tři základní věci. 1) území, 2) trvale žijící obyvatelstvo na tomto území a 3) veřejná moc, která je sto udržet na tomto území pořádek alespoň v té míře, že nedochází k nekoordinovaným zásahům obyvatelstva tohoto území do území a obyvatelstva jiného. Kromě států však zná mezinárodní právo subjekty další, vzniklé z vůle států, tedy subjekty odvozené, především mezinárodní mezivládní organizace. A prezident republiky vyslovil, dle mého názoru zcela logickou a aktuální obavu, že tyto odvozené subjekty začaly žít svým autonomním životem, že začaly popírat odvozenost svého vzniku. Abychom nemluvili tak abstraktně, personálně jsou tyto instituce povětšinou obsazovány jmenovanými (nevolenými) úředníky, kteří neprošly demokratickým způsobem výběru. Logicky, oni mají být pouze vykonavateli vůle států, jejichž představitelé představují výsledek demokratického procesu, pokud jde o personální oblast. Přenesením stále větší a větší míry moci z původních subjektů na subjekty odvozené, však může dojít i k tomu a ono k tomu dochází, že onen odvozený se postaví proti svému původci a proti jeho zájmům. V přírodě zcela přirozeně se veškerá mláďata časem vymaňují z vlivu svých rodičů (původců) a mnohokrát se postaví i proti nim, když jejich stále silnější zájmy (ať již jen pudové či skutečně volní) se dostanou do rozporu se stále slabším podmaňujícím vlivem rodičů. Proč by tomu mělo být jinak v lidském společenství, byť ve velice vyabstrahované podobě právnických osob. Základem je a bude vždy člověk z masa a kostí.

Přátelství anebo manželství ?

Tedy ano, na smluvním základě jednotlivé státy vstupující do Evropské unie předaly část svých původních kompetencí subjektům odvozeným (Evropská komise, Evropský soudní dvůr, Evropský parlament atd.). Tyto odvozené subjekty nejen vykonávají společnou vůli svých původců, ale projevují svoji vůli vlastní v podobě vydávání právních předpisů či individuálních rozhodnutí, kterými zavazují své původce. Samozřejmě i proti jejich aktuální vůli. Zda-li to bude pro původce užitečné či nikoli, nehodlám hodnotit. Považuji však za neslušné okřikovat někoho, kdo vysloví obavu, že tato cesta nemusí být nejlepší. A že by si raději vytvářel své právní prostředí sám, původně a nepodřizoval se vůli odvozených subjektů. A že by raději se svými sousedy žil v přátelském prostředí svrchované rovnosti na základě smluv, než aby s nimi uzavřel mnohočetné manželství, ve kterém má každý z partnerů odlišnou představu o fungování svazku a ve kterém obvykle vítězí ten, kdo toho druhého ukřičí silou nikoli přesvědčí argumenty. Jde tedy, ze strany prezidenta o konstatovaní vzniklého stavu a určitou obavu z budoucího fungování.


Vznik Evropského soudu pro lidská práva

Pokud se máme zabývat tzv. lidskými právy, pak jejich původ je skutečně takový, jak naznačil prezident. Stačí si přečíst pár řádek z projevu Pierre-Henri Teitgena v r.1949, bývalého ministra spravedlnosti Francie a jednoho ze spolutvůrců Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vytvořením systému těchto práv zabrání signatáři Úmluvy tomu, aby opětovně mohl vzniknout fašismus a nacismus, přednášel velice emotivně P.H.Teitgen a zdůraznil konce německého vývoje v krematoriích v Buchenwaldu a Dachau. Nástrojem k zajištění supervize a garancí měl být mezinárodní soud při Radě Evropy. Byl skutečně vytvořen a netřeba existenci Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku příliš zdůrazňovat, neboť je všeobecně známa.


Práva občanská a lidská

Co je však zapotřebí zdůraznit, je samotný obsah Úmluvy a její výklad Soudem. Těžko lze rozumět tomu, proč např.čl.12 Úmluvy upravuje právo mužů a žen způsobilých věkem uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátním právem. Především k založení rodiny netřeba dle mého názoru manželství, a v případě zletilosti jakéhokoli oprávnění. Samotný pojem manželství má tolik různých podob z hlediska náboženské víry, sexuální orientace či obchodních závazků, že najít jakýsi nadstátní sjednocující prvek pro toto "právo" je zhola nemožné. O to nebezpečnější je pokoušet se o jakýsi všeobecný výklad prostřednictvím jednoho nadstátního soudu, kde v praktické podobě vnitrostátní právo toho kterého státu zná důkladně pouze soudce z onoho státu a ostatní soudci se vesměs přikloní k jeho výkladu.

Byť je Česká republika signatářem Úmluvy pouhých 12 let, můžeme nalézt hned několik diskutabilních rozsudků Soudu. Ať jde již o případ Pincových, kde Soud zpochybnil principy našich restitučních zákonů ve prospěch povinné osoby a ochranu práva vlastnického smísil se sociální situací vlastníka, anebo doslova absurdní výklad údajné majetkové škody vzniklé zvýšením cen nemovitostí v určitém čase v kauze Bořánková. Mohli bychom pokračovat ke stovkám odmítnutých stížností, kde soud údajně s ohledem na omezenou kapacitu vůbec nezdůvodňuje svá rozhodnutí resp. stížnosti označí bez vysvětlení za zjevně neopodstatněné. Jakmile totiž mezinárodní instituce odvozená toliko z vůle států vystupuje závazně a dokonce vykonatelně oproti jednotlivým občanům jednotlivých států, pak tato instituce přestává být jenom subjektem práva mezinárodního, což jí bytostně přináleží, ale zasahuje do oblastí práva trestního, občanského, pracovního a dalších toho kterého státu. Na rozdíl od mezinárodních arbitráží, kde jsou řešeny obchodní spory subjektů z různých států, pak problém lidských práv je oblastí převážně uvnitř jednoho státu, jde buď o spor mezi soukromými subjekty řešený státní mocí anebo spor soukromého subjektu přímo se státem. Tady nejde o nějaké úvahy de lege ferenda, jak se snažil tvrdit Z.J.Slouka, ale o přímé zásahy do jurisdikce toho kterého státu orgánem, který svoji vůli neodvozuje od vůle občanů toho kterého státu, ale od vůle mnoha smluvních států. Výkonem své pravomoci dovnitř jednotlivých států se pak stává nezávislým na vůli svých původců či představuje vůli jen některých původců. A na tuto zcela zjevnou skutečnost upozorňoval prezident republiky s poukazem, že občanská práva vzniklá projevem vůle občanů toho kterého státu jsou pro spokojený život občanů té které země nejen lepší, ale i přirozenější, než definování tzv.lidských práv prostřednictvím subjektů odvozených z vůle států.

Skepse v oblasti lidských práv

Panu Z.J.Sloukovi bych rád připomněl, že v Oxford University Press editovali Tom Cambell, K.D.Ewing a Adam Tomkins v r.2001 velice zajímavou publikaci "Sceptical Essays on Human Rights", kde 21 předních učitelů z různých světových univerzit vyjadřuje své pochybnosti o vytvořeném systému lidských práv. Mnohde jsou daleko skeptičtější než prezident této republiky. Svoji skepsi diskutují s těmi, kdo jí nesdílejí. Ne "svaté pravdy", ale jen dialog může opravdově prospět formování skutečně demokratického vývoje lidské společnosti.

Aleš Pejchal
(autor je advokátem)




Další články tohoto autora:
Aleš Pejchal

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku