Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.5.2004
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Vykradení Karla Kryla?
 >PRÁVO: Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu proti postupu státního orgánu
 >PENÍZE.CZ: Není banka jako banka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: K čemu jsou nám soudy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla - Veselé skoky na hlavu!
 >PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha
 >MEZI PAPUÁNCI: Umělecké sklony 8.
 >POSTŘEH: O testech
 >GLOSA: Kurnik šopa!
 >FEJETON: Blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč
 >FEJETON: Jak to bylo doopravdy s Helenou Trojskou.
 >ZÁBAVA: Cannes 2004: bída kulturního boje
 >SPOLEČNOST: Chudý příbuzný na svatbě
 >MEZI PAPUÁNCI :Místní mravy a nemravy 9.
 >POLEMIKA: Hokejové mistrovství a umělecká kritika

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
27.5. FEJETON: Blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč
Zdeněk Langer

Jednoho hezkého pozdního odpoledne jsme se byli s manželkou projít v nedalekém městě (blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč). Při této příležitosti jsme se chtěli podívat do místních obchodů. A protože máme samo sebou rozdílné představy na kupované zboží, šli jsme každý zvlášť.
Když jsem prošel několik obchodů z oděvy a módními doplňky, objevil jsem obchod, který nemohu popsat (blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč). Z počátku mne totíž nijak nezaujalo vystavené zboží. Pak mi ale padl do oka hezký řetízek a srdíčko. Vzpoměl jsem si totiž na blížící se výročí a tudíž jsem chtěl tyto jak já říkám "cetky" manželce koupit. Postavil jsem se k pultu, za kterým jsem nabízené zboží viděl a čekal na zaregistrování prodavačkou. To přišlo skutečně rychle a tak jsem si nabízené zboží dobře prohlédl. Cena vskutku také nebyla nijak přemrštěná kolem 1.500,-- korun (blíže to nemohu upřesnit, později vysvětlím proč) a tak jsem se rozhodl tyto věci koupit. Paní prodavačka věci zabalila a řekla mi abych šel k pokladně na zaplacení. Pak balíček zanesla k pokladně, kde její kolegyně právě tipovala zboží jiné zákaznici. Najednou jsem si vzpoměl na manželku a na to, že jsme si dohodli sraz v určenou dobu na určeném místě. Uvedená doba právě nastala, u pokladny to nevypadala na krátkou dobu čekání a místo srazu nebylo daleko. Rozhodl jsem se tedy, že zajdu za manželkou a za chvíli se do obchodu vrátím.
Po zhruba 10-ti minutách jsem se tedy vrátil, ale k mému zděšení u pokladny byla řada dvakrát tak delší než než předtím. A ke všemu se ještě venku šeřilo, bylo již k večeru. Nenápadně jsem tedy "předběhl" několik zákaznic až jsem se vypracoval na druhé místo před pokladnou. Jakmile přišla prodavačka k pokladně, tak jsem jí poprosil, že tady mám nachystaný balíček zboží na zaplacení a zda tedy mohu pouze zaplatit a odnést si zboží. A tady jsem patrně píchl do vosího hnízda. Paní, která byla na řadě přede mnou se ihned ozvala, že to by mohl každý, přijít si do obchodu, všechny předběhnout, zaplatit a zmizet. Nenásilně jsem chtěl oné paní naznačit, že jsem tady již byl a zboží mám již nachystáno, stačí pouze zaplatit a odejít. Pohledem jsem chtěl najít podporu u některé z prodavaček, ale nejednou za pultem nikdo nebyl. Patrně museli všichni zmizet někde vzadu, protože jim zrovna přivezli zboží nebo nastala svačinová pauza nebo něco jiného stejně neodkladného. Začal jsem tedy svůj proslov. První argument, který jsem vznesl byl, že na mně venku čeká manželka s malým dítětem. Ale na paní neudělal prakticky žádný dojem (ostatně v této věci - dítěte jsem si trochu zalhal, přítomným se omlouvám). Pak jsem se začal neutrálně orientovat na prodavačky, které zaujaly v této věci mrtvého brouka a tudíž to byl velice vhodný objekt na proslovy (žádná zpětná vazba, ale komu by to vadilo). Zdůraznil jsem, že prodavačky by se více měly v dnešním tržním světě zajímat o zákazníky a (stále jsem čekal, že se někdo z prodavaček objeví a pokud možno urychleně nás odbaví) že není přeci mou poviností něco koupit, ale má svobodná vůle, kterou mohou prodavačky (jen si to přiznejme) nenásilně usměrnit vhodným směrem ke zboží (pokud možno jinak neprodejnému). Vzadu v obchodě jsem stále neviděl žádný pohyb a proto jsem se rázně rozhodl, že na zboží které jsem chtěl koupit rezignuji. A než jsem definitivně opustil obchod dveřmi (klasika - jak jinak) tak jsem samozřejmě pozdravil "nashledanou" i když jsem měl na jazyku slovíčko "sbohem". A dodal jsem, že si to jistě se zájmem někdo zítra na internetu přečte (například na neviditelném psu), co se stále může v našich obchodech člověku přihodit. Z obchodu jsem nezaregistroval žádnou odezvu a proto jsem vyšel ven na čerstvý? vzduch a vydal se pod již večerní oblohou za manželkou a přemýšlel, kde jinde koupím vhodný dárek.
A nakonec vysvětlení proč nemohu tolik detailů blíže upřesnit. Není to z důvodu utajení místa a osob. Je to proto, že se mi to vše zdálo, takže to ani nejde!




Další články tohoto autora:
Zdeněk Langer

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku