Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.7.2004
Cyril a Metoděj




  Výběr z vydání
 >BÁSNĚNÍ: Vedra
 >KULTURA: 6. JazzFe – 2. Jazzový festival na Zámku Bechyně
 >NÁZOR: Je to stará historie - nebo není?
 >BÁSNĚNÍ: A sbohem
 >DETEKTIVKA: Strašidlo vydírání
 >LITEVSKÉ LISTY: Sibiřská sauna, aneb vzpomínka na léto
 >LITEVSKÉ LISTY: Koncert sezóny
 >FOTBAL: Vyřazeni. No a co?
 >NÁZOR: Politicky nekorektní eurooptimisté
 >POSTŘEH: O pubertě
 >SPORT: Čechy trénuje superstar
 >LITEVSKÉ LISTY: Muž, který neměl jméno
 >DETEKTIVKA: Oko za zub
 >VÍKENDOVINY: Nad technikou zvítězíme! díl 1.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá -plynové masky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
5.7. LITEVSKÉ LISTY: Sibiřská sauna, aneb vzpomínka na léto
Natálie Nerandzicova

Vždycky jsem se ráda koupala. Pocit, že voda odplavuje veškerou špínu nejenom z povrchu těla, ale i zevnitř, že všechny starosti odplynou jednou malou dírkou ve vaně kamsi do kanálu, bych neměnila za nic na světě. Za žádných okolností jsem se neopomněla řádně očistit, a tak jsem možná neměla nejlepší oblečení a k večeři jsem si mohla dovolit suchý rohlík s nejlevnějším čajem, ale byla jsem beze skvrnky. Nechci sama sobě smrdět, nemám to ráda ani u ostatních. Inu, jak pravil můj tatínek, špinavá ženská není dáma.
Způsoby očisty se národ od národu mění. Ve Francii nepříjemné průvodní znaky špíny řeší vynalézáním stále nových parfémů, ve Skandinávii a ve Východní Evropě o sebe pečují v saunách. Taková horká kamna s kotlem plným vody a studená jezerní voda z vás vyženou veškeré nemoci a pleť i nejdrsnějšího muže dosáhne během hodiny kvalit batolecí prdelky.
Litevská lázeň se ale spíše podobá ruské "báně" než finské sauně. Lidé do sauny nechodí jenom kvůli zdraví, ale také kvůli zábavě. To si do sauny pozvete své kamarády a kamarádky, obchodní partnery, popřípadě jim zaplatíte společnice, a po dobré kůře se napijete piva, pojíte šašliky a jdete si každý svou cestou, nejlépe rovnou do postele. Za tím ovšem netřeba hledat pražádné lechtivé důvody, sauna totiž tělo nejen uvolní a omladí, ale také patřičně unaví, i proto je cesta do hajan celkem logickým důsledkem saunování.
Správně rozpálená kamínka poskakují horkem, vlhkost je alespoň devadesátiprocentní, a tak se neznalému Středoevropanovi může udělat pěkně nevolno. Pravidlo číslo jedna - mžitky před očima odeženete dýcháním nad kbelíkem s vodou. Pravidlo číslo dvě - v bazénu či jezeře nikdy neplaveme. Pravidlo číslo tři - třikrát a dost. A po své očistné lázni se nezapomeňte důkladně zavodnit.
Přišla jsem tomuto blahodárnému zvyku na chuť. Chodíme se saunovat celkem pravidelně, většinou svou hodinku v lázni považujeme příjemnou tečku za právě uplynulým týdnem.
Poprvé jsem si k řádnému saunování přičichla minulé léto, když jsme odpočívali v idylické chatě na břehu jezera. Svítilo jasné baltské slunce, ptáci zpívali a příroda zurčela nepřebernými symfoniemi lásky. Kdykoli jsme se ráno vypotáceli ze svých velkoměstsky líných pelíčku, vídávali jsme sedláka, kterak i v oblečení skáče do jezera a pak se suší na břehu. Jednou jsem se odvážila k němu přiblížit a opatrně se ho zeptala, co to dělá. Prý si musí na zimu vyprat, když je tak teplo.
Znovu a znovu mě udivují nesmírné rozdíly mezi mladou a starou generací, mezi dětmi vesnice a dětmi města. Jako by ves ani jednou nohou nevykročila z devatenáctého století, zatímco města se bezhlavě řítí stoletím jednadvacátým směrem k vysněnému členství v mezinárodních spolcích.
Vesničané často mají téměř nulový příjem a za pakatel se pánům z města starají o trávník před jejich chalupou. Slyšela jsem, jak jeden chlapík prodal svůj pozemek jakémusi Němci za dvacet tisíc marek. Celá vesnice pak pánům z města ukazovala necudnými gesty, že teď jsou bohatí, teď už pro ně nikdy nebudou muset pracovat. Za měsíc všechno propili a zase se pokorně vrátili ke stříhání trávníků před chalupami.
Na moderní dálnici se řítí rychlostí pěti kilometrů za hodinu povoz se senem tažený koněm a klimbajícím, zřejmě samohonkou obšťastnělým majitelem. Kůň prý najde cestu domů sám. Z lesa náhle vyskočí, ne laň, ale babka s holí v jedné ruce a s bandaskou borůvek a košíkem lišek v druhé. Přeběhne dálnici A 1 a pak už se zase belhá po lesní cestě. Litva jen plná překvapení.
A tak jsme, povzbuzeni příkladem čistotného sedláka, který ekologicky a ekonomicky myl v jezeře jak sebe, tak své ošacení každý den, se odvážili v té své pronajaté chatě rozdělat ohýnek a saunu. Trvá to dobré dvě hodiny, než se řádně rozehřeje. Užívali jsme si zapadajícího srpnového slunce, když náhle, kde se vzala tu se, vzala babička jako z pohádky. Zeptala se perfektní ruštinou, zda se nemůže umýt, dokud sauna ještě není tak horká. Souhlasili jsme. Za dvacet minut vylezla a já jsem jí nabídla něco k pití. Babička nechtěla ani pomerančovou šťávu, ani vodu, ba ani čaj. Nejvíce se jí zamlouvala láhev chlazené Coca coly. A tak tam na pařezu ve svém oblečení jak z Ladových obrázků seděla a ucucávala kolu a vyprávěla. Ukázalo se, že bydlí v chaloupce nedaleko od nás a že je jedním z těch tří set tisíc Litevců deportovaných na Sibiř, oněch tří set tisíc smolařů, kteří po zabrání Litvy sovětským Ruskem zmizeli prakticky přes noc. Podvečer se přehoupl v baltské stmívání a noc a my jsme v jedenáct šťastně rozpálení skákali do jezera. Ještě týden jsme si povídali o prazvláštním zážitku a snažili si představit život a osudy stařeny.
Je mi jen trochu líto, že jsem se jí tehdy zapomněla zeptat, jestli tam v tom vyhnanství také mohli chodit do sauny, protože pokud ano, pak ta jejich deportace byla přeci jenom o něco méně strašná.

leden 2003




Další články tohoto autora:
Natálie Nerandzicova

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku