Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 7.7.2004
Svátek má Bohuslava




  Výběr z vydání
 >PRÁZDNINY: Na cestu
 >PENÍZE.CZ: Jak vybírat nájemníka
 >GLOSA: Vole, Evropa !
 >GLOSA: Plíživá privatizace na Českých drahách?
 >MROŽOVINY: Operace Bagration
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Supervíkend plný dramat
 >PSÍ PŘÍHODY: Barta zradila radost
 >NÁZOR: Jsme všeho přesycení
 >SPOLEČNOST: Děkujeme Vám, pane prezidente Reagane!
 >FEJETON: "Ameriku", ani náhodou
 >SVĚT: Jak mluví francouzský Bůh?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >BÁSNĚNÍ: Vedra
 >KULTURA: 6. JazzFe – 2. Jazzový festival na Zámku Bechyně
 >NÁZOR: Je to stará historie - nebo není?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
7.7. PRÁZDNINY: Na cestu
Jan Havelka

Pokud zatím nevíte kam na dovolenou a co do zavazadel , nechte se inspirovat radami a cestovním zavazadlem z doby před 120 léty. Budete si ale muset máknout. Pozor, o jídle na cestu tam není ani slovo.

Jan Kopa


NA CESTU
Jan Havelka

Jak mnozí jsou lidé mezi námi, kteří po cizině touží neustále: jedny nebetyčné Alpy lákají svými ledovci a sněžkami, jedny moře širé, jedny Rýn, jedny Itálije, a všichni oni pro samou touhu po krajinách cizích nevidí krásy která jest na blízku; lopotí se po cestách obtížných, aby znamenitostem se podivovali, jakých podle domněnky jejich nemá než cizí svět daleký.

A přece, jak půvabná jest naše vlasť, jak hodně Bůh ji obdařil zdobami všelikými ! My věru, poznavše milou otčinu svou , nebudeme míti , proč bychom dychtili po vlastech cizích a jen jedno bude naším přáním, by neochabla nám pružnosť údův
ani bystrosť očí ani mysl jará, jichž třeba jest ku požitku pravému na poutích vlasteneckých.

Nuže, putujme tedy po té krásné naší Moravě ! - ale ku dílu se mějme s rozvahou. Nebo kdo z cestování těžiti chce hojně,
hojné činiti musí přípravy.Nu, přípravy takové jsme my učinili. A co nastrádáno po celý rok, co nachystáno na cesty, chová tuto kabela cestovní, již bych nyní nedal za celý svět.

Říká se , že prý veselosť jest polovičním zdravím; proto beru si s sebou především veselosť na cestu, malý to zpěvníček.
Ne všecky písně, nýbrž nejmilejší jen vypsal jsem si, abych hledati nemusel dlouho miláčky své a nepřitížil si několika zpěvníky.

Vedle zpěvníčka složena jest mapa, kterou sám sestavil jsem si podle mapy Šemberovy a z podrobných map vojenských.
Jest to přehled jediné těch krajů, jimiž právě hodláme cestovati. Naznačil jsem si každou cestu , stezku každou a nebojím se, že bych zbloudil nižádného nemaje třebas průvodčího.

Při mapě leží malá sice knížečka, avšak pro mne důležitá velice. Jsou v ní výpisky z topografických děl , které sepsali Vojný a Švoj, z Brandlovy Knihy pro každého Moravana, z historije Palackého , z dějin Dudíkových , z Naučného slovníka a Bůh ví odkud.
Poznamenal jsem si tu za dlouhých večerů zimních všecky památnosti a znamenitosti těch krajin, kudy tentokráte povandrujeme. O městech a vesnicích vypsal jsem , kdy byly založeny, co se ví o jejich minulosti; o hradech a zámcích,kteří páni v nich sídleli a jakých osudů zakoušeli; o tom místě , že bitva tu svedena, o onom že svatí Cyril a Method tam kázali našim předkům - slovem snesl jsem do knížečky té všecky památnosti dějěpisné. A věřte , že nikdy dějiny a upomínky vlastenecké tak nehýbají srdcem a myslí , jako když čteme si je na těch místech právě, kde události samy se sběhly. - Dále v zápiscích svých poznamenávám každou osadu, ve které narodil se některý z čelnějších mužů našeho národa, kde chovají se některé zvláštní památky, obrazy, sochy, listiny a jiné. - Dle mapy geologické naznačil jsem si, kde jaké nerosty hledati, abych nehledal marně a jinde zase hledati neopoměl; tu zaznamenal jsem, že jsou báně, tam propasť a jeskyně, tu hutě,
tam továrna znamenitá.Vše, o čem ve knihách jsem se mohl dočísti, co od přátel krajin těch znalých mohl jsem vyzvěděti,
vše tu hezky pohromadě.

Abych i do dálky řádně se mohl rozhlédnouti, mám při sobě dalekohled, jenž znamenitě poslouží při výletech horských.

Také uchystal jsem si dvě pouzdra plechová: jedno lihem naplněné určeno ku sbírání brouků, jedno na motýle a hmyz létací.
- Složená lepenka velikosti jedné čtvrtky papírového archu a mezi lepenkou několik listů měkkého, tiskařského papíru, toť můj přístroj na uchování bylin vzácných, které cestou najdu. Kvůli nerostům nesu s sebou malé ocelové kladívko.

Tuto dále vidíte magnetickou střelku, tu v maličkém pouzdře kulatém měřítko v podobě tkaničky zdéli desíti metrů, tu klubko pevné niti s olověnou kuličkou na konci. Nač to? Střelka, zvláště cestuje-li se lesem, jakožto vůdce spolehlivý výborné služby koná a taktéž důležito, abychom při popisování míst památných světa úhly stanovili určitě. Měřítko zase vítáno nám bývá, když změřiti hodláme rozsáhlosť budovy nějaké, vzdálenosť památných předmětův od sebe, délku jeskyní, jakož opět niť kuličkou obtížená umožní nám, stanoviti patřičně hloubi vod a roklin.

Zvláště pečlivě uložil jsem tuto aneroid, tlakoměr to podoby malé kulaté, abych výšky hor podle tlaku vzduchového mohl určovati.

A ještě nejsem u konce. Dál jsem si také navázati netlustou knížku čistého papíru téže velikosti, jako jest mapka na uschování bylin shora dotčená. Napřed jest několik listů silnějšího papíru na kreslení, bílého i barevného, vzadu pak obyčejný papír psací. Ve skrovničkém pouzdře uschovány mám tužky, bílou a černou, křídu, štětce a barvy. Naskytne-li se mi někde na cestě předmět půvabný nebo památný, usednu na chvilku poblíž do stínu a za nedlouho sbírka náčrtkův o jeden obrázek z vlasti milé jest bohatší. - Do zadního oddílu knížky té vpisuji si v podobě denníka, co viděl, poznal a slyšel jsem památného. I pověsti , pohádky a písně národní tu najdou místa svého.

Toť tedy cestovní mé muzeum, cestovní má pracovna. Mošna celá se vším všudy není značně těžká a přec na mnohé věci pamatováno. Aby se mi neobtížila, mám věc tak zařízenu, že mošnu nésti mohu podle vůle buď po boku na rameni, buď na zádech způsobem vojenského rance. I když také cestou někdy choutka pohodlnosti na mě dorazí, myslím si : "Což jsi ty pánem! desetkráte větší tíži nésti bys musil jsa vojákem." - Něco maličko čistého prádla ještě a mám vše pohotově.

Pojď se ze zákoutí svého , deštníku zaprášený, ty věrný druhu procházek mých po vlasti! Do města se nehodíš, ale na cestách není nad tebe, kterýžto trojí službu konati dovedeš, službu pevné španělky, službu deštníka i slunečníka zároveň.

A teď tedy do světa! - Hola, ještě ne! Nyní prý peníze světem vládnou, proto raději ještě jednou přečítám zlaťáky, které jsem naspořil na cestování. Mnoho jich právě není; ale skromnosť a lidé dobří a pohostinní také něčím pomohou.

Nemyslete však, že cestovati hodlám po poustevnicku sám. Jestli kdy, na cestách zajisté společníci jsou nám zvláště vítáni. Bývá nás tré starých dobrých přátel, již rádi se máme a rádi vespolek sdílíme cestovních slastí i strastí. Nuže, a když tentokráte i Ty, čtenáři laskavý, k nám se přidáš, bude nám tím drahněji a statečně vykračujíce ke předu nejednou zaspíváme si:
" Ó, jaká slasť je nám,
Drahou se bráti vlastí,
Ó jaká slasť, jaká velká slasť."

----------------------------------------------

O autorovi : Jan Havelka - pedagog,historik,geograf,národopisec,redaktor a literární kritik. Narozen 22.11.1839 v Lošticích, zemřel 20.10.1886 v Olomouci. (Biografický slovník Slezska a Severní Moravy,sešit 1., 1993)

Uvedená úvodní kapitola "Na cestu" z Havelkovy "Cesty po Moravě" vydané v roce 1883 ve Velkém Meziříčí, je převzata z vlastivědného sborníku Severní Morava ,svazek 52,1986.




Další články tohoto autora:
Jan Havelka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku