Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.7.2004
Svátek má Čeněk




  Výběr z vydání
 >SMUTNÝ PŘÍBĚH: Muselo to být?
 >NÁZOR: Víme proč a koho volíme?
 >GLOSA: Několik glos
 >FEMINISMUS: Matriarchát u šimpanzů bonobo
 >DETEKTIVKA: Stín dravce
 >ZAMYŠLENÍ: Jsme skutečně zaostalí!
 >REAKCE: Jak jsem byl "odsouzen"
 >REAKCE: Ke komentářům k mému příspěvku o Ústavním soudu
 >PARDUBICE II : Informace o estébáckých snahách
 >POSTŘEH: O pláštěnce
 >PENÍZE.CZ: Penzijní fondy: deset svíček na dortu
 >BÁSNĚNÍ: Tys nešla
 >INFO: Jedinečná kolekce letniček je v plném květu
 >BÁSNĚNÍ: Telefonní číslo
 >MOBY DICK: Proč mlčí Gross

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
19.7. POSTŘEH: O pláštěnce
Ivo Rýznar

Když nepočítám nafukovací lodičky v útlém dětském věku, poznal jsem skutečné řemeslo vodáka až ve svých dvanácti letech, kdy jsem byl poprvé na vodáckém dětském táboře. Naučil jsem se řádně držet pádlo a zabírat jím až se ve vodě dělají víry. Naučil jsem se kormidlovat loď. Naučil jsem se na břehu lipenské přehrady drhnout pískem velké hrnce a kastroly. Naučil jsem se škrábat nové brambory tak, aby byl co nejmenší odpad. Naučil jsem se alespoň trochu hrát odbíjenou. Naučil jsem se spoustu pro život užitečných dovedností. A poznal jsem, jak je voda někdy mokrá.

Pro pobyt u vody je ideální slunečné počasí; když se tu a tam objeví nějaký mráček, nevadí. Horší, když celou dobu prší. Na těch dětských táborech jsme brázdili hladinu přehrady a horní tok Vltavy na těžkých dřevěných pramicích, takže pravděpodobnost cvaknutí či udělání se byla velmi malá. Pláštěnka proti dešti tedy měla své opodstatnění, i když, a to mi jistě každý potvrdí, přece jenom poněkud omezuje pohyby s pádlem.

Po loňské expedici Vltava 2003 se i letos chystáme strávit týden u vody a na vodě. Na rozdíl od předchozích veder kdy ani nekáplo, má být tento rok konec července spíše deštivý. Snad by se dalo pochybovat o nějakých dlouhodobých předpovědích počasí, ale jistota je jistota - rozhodl jsem se zakoupit sobě pláštěnku.

V jednom z mamutích obchodů, kde koupíte od připínáčku až po míchačku úplně všechno, jsem oslovil prodavače, zda vedou požadovaný artikl. Zároveň jsem jej upozornil na to, že nehodlám do uvedené ochrany investovat příliš velké peníze, neboť se stejně minimálně na třech jezech cvaknu a nestojím o to, aby mi uplavalo několik stovek. "Ale samozřejmě, máme jeden výborný druh za pětatřicet korun. Turisti a vodáci si ji kupují... A jejda, oni ti pacholci ji zdražili na devadesát... Ba ne, to není ona." Prodavač se chvíli prohraboval v regálu, načež se odběhl informovat ke kolegyni Marušce. Za chvíli se vrátil a se smutnou tváří pravil: "No tak smůla, už není ani ve skladu. Ale tuhle německou co máme si neberte. Je to šmejd a hrozně smrdí."

A jakou pláštěnku si koupila kamarádka Dana? Hodně podobnou jako nakonec já, slaboučkou mikroténovou pro jedno použití. Na rozdíl od té mojí však ona našla v návodu k použití upozornění: "Neponechávat v ústech delší dobu."


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku