Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.7.2004
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Athény 2004 – Marathón
 >ARCHITEKTURA: Zemřel Pavel Štecha, skvělý fotograf architektury
 >POLITIKA: Telička rozpuštěný a vypuštěný
 >FEJETON: Dobré matky
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Nebezpečné hračky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Když na rozhlednu, tak po rovině!
 >PSÍ PŘÍHODY: Poslušný pes
 >ZE ŽIVOTA: Selské slavnosti Holašovice 2004.
 >VĚC: Já chci taky vyznamenání!
 >POLITIKA: Telička na jedno použití
 >EKONOMIKA: Investory více zajímají firemní výhledy
 >NÁZOR: Lesk a bída liberální ekonomie
 >PENÍZE.CZ: KCP rozhodla: Rhinoceros musí zaplatit
 >PENÍZE.CZ: Roční cestovní pojistka: papírová nebo plastová?
 >NÁZOR: Lékařství nebylo vynalezeno k záhubě, ale k blahu lidí.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
27.7. ZE ŽIVOTA: Selské slavnosti Holašovice 2004.
Václav John

Minulou sobotu a neděli se již po sedmé konala staročeská pouť na návsi této známé jihočeské vesnice. Dovolím si několik poznámek.

Pro mne osobně již několikátá návštěva pomalu znamená posun v nazírání na folklór. Kdysi jsem ho bytostně nesnášel, teď mu pomalu začínám fandit. Přispívá k tomu, kromě mého stáří, i jasně viditelný přístup účinkujích k vystoupení.

Viděl jsem a slyšel jsem, mimo jiné, amatéry z Doudleb, a hlavně Soumrak, něco mezi dětmi a dospívajícími. Po chvíli jejich vystoupení člověk vůbec neregistroval případné chyby, ale jen a jen, pouze jejich nadšení. Tento dnes neobvyklý až neznámý přístup k jakékoliv činnosti, musí i velmi skeptického člověka přesvědčit. Kuriózní bylo, že jsem viděl dvě starší Japonky, jak se spontánně vlnily, až tancovaly, tleskaly do rytmu, prostě to velmi prožívaly. Když jsem si vzpomněl na zážitek z jedné známé mnichovské biergarten z asi před deseti roky, kde velká skupina Japonců celý večer jen nehnutě a s kamennými obličejí zírala, i s přes pokročilý čas, na bavící se a kývající se zbytek osazenstva hospody, tak je to jistý posun.

Proti tomu byl nepříjemný jiný zážitek. Osobně mám velmi rád country a western muziku. Sice to bylo proti zaměření slavností, ale přece jen se tam okrajově vyskytla. Trio, ne až úplně neznámé, předvedlo úplně jiný přístup. Bez snahy kamufláže už při ladění zvuku předvedlo, že budou plně využívat playbacku. Což se pak plně potvrdilo. Přes své sympatie jsem raději odešel.

Pohlazení po těle i po duši byly stánky, opravdu jen umělecká řemesla, bez účasti dnes všudepřítomných vietnamských trhovců. Samozřejmě ne všechno bylo umění, ale nebyl to přece jen úplný póvl. Zajímavý byl drobný zážitek. U stánku s dřevěnými hračkami se babička a matinka rozplývaly nad figurkou včelky, a že jí koupí klučinovi ve věku asi pět let. Ale on se celou dobu koukal jen na letadýlko, což ony nevnímaly. Když už včelku zaplatily, tak se ho konečně zeptaly ... a on jen řekl, já chci letadlo. Ještě chvíli ho přesvědčovaly, ale on jen klidně říkal ne. Obě ženy se ukázaly v dobrém světle, klukovi koupily letadýlko a sobě včelku. Velmi moc příjemné.

Jinak spousta cizinců, a všichni účastníci bez rozdílu původu, bylo jich skutečně hodně, se velmi bavili, a to doslova, i mezi sebou. Přece je jen jiná doba, díky za ní.




Další články tohoto autora:
Václav John

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku