Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 19.8.2004
Svátek má Ludvík




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO SVĚDECTVÍ: Vy hajzlové, vždyť někoho zabijete
 >SPOLEČNOST: Svoboda slova nebo propagace fašismu?
 >SPOLEČNOST: Nebe, peklo, ráj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ne vše bylo zalito sluncem
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí semetrika a její paní
 >PENÍZE.CZ: Lee Raymond: Ropa může rychle zlevnit
 >LITERATURA: Válka neskončila ve chvíli, kdy se lidé přestali zabíjet
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Opomíjené aspekty antických olympijských her
 >PENÍZE.CZ: Zprostředkovatelé pozor: další legislativní háček
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na moři
 >PSÍ PŘÍHODY: Za tohle Bart nemůže
 >GLOSA: Udělej něco s tím psem!
 >MROŽOVINY: Jadranské noční můry.
 >POLITIKA: A co na to občané
 >POLITIKA: Průběh demonstrace proti Přibylovi zklamal

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
19.8. LITERATURA: Válka neskončila ve chvíli, kdy se lidé přestali zabíjet
Irena Zítková

Prozaická skladba Věry Fojtové s titulem Odpusť nám jejich viny (vydalo nakladatelství Rodiče), vyrůstající z drsného prostředí v čase vzedmutého násilí, je celá prodchnuta patosem lidského utrpení.

Ozvěna válečných událostí pronikla i do valašských chalup, ovlivnila a částečně proměnila životy jejich sukovitých obyvatel.

Fojtová rozdělila svou dvousetstránkovou knihu do tří oddílů, nazvaných jmény hlavních aktérů: manželů Rozáry a Matouše a jejich dcery Kateřiny. První část se odehraje na samém konci války s reminiscencemi na počátek Rozářina svazku uzavřeného bez lásky, dokonce i bez náklonnosti. Jen proto, že se to tak patřilo, když jedné noci po tancovačce se dívky proti její vůli zmocnil citově jí cizí chlap a - jak se říká - nezůstalo to bez následků. Ještě horší bylo, že nevěstu, později snachu, vlídně nepřivítala Matoušova matka, s níž museli manželé v chalupě společně žít.

Jen na kratičký okamžik o řadu roků později pronikl k Rozáře zásvit nikdy před tím nepoznaného: že jsou i jemnější, něžnější muži a že surové bití a rány nemusí být součástí chudobného žití. Vzápětí se však dostavuje rezignace: podle tehdejších kopaničářských mravů prostě tomu tak je - snad se nad ní slituje Bůh.

Jádrem vyprávění je prostřední, Matoušův part. Výzva k dosidlování pohraničí ho zlákala k hledání "nového domova" na vinorodém Mikulovsku. (S pěstováním révy ani s výrobou vína přitom neměl nejmenší zkušenost.) Byl mu úředně přidělen dům, v němž ještě bydleli majitelé, Němci, čekající na odsun. Oboustranné nepřátelství, vzájemná ostražitost, zlé vztahy v celé poloprázdné vesnici…

Ani závěrečná část není šťastnější: dcera Kateřina jako by se byla zrodila z bolesti pro bolest. Jako by se v jejím osudu měla v pozměněné verzi opakovat matčina životní tragédie. Kateřinin první milý, vojáček v prezenční službě (malá posádka dohlíží na "pořádek" v obci) umírá rukou soka, jenž si umínil s Kateřinou oženit (ostatně jiné dospívající děvče zatím ve vesnici nežije), vzít si ji, třebaže ví, jak ho ona nenávidí.

Bude se kolo krušných osudů točit dál…? Nepřekonatelná je (na autorkou zachycené dějinné scéně) pasivita jejích literárních postav, zejména ženských. Žádná z nich nevyvíjí jakoukoli snahu svůj úděl pozměnit, zlepšit, odejít a začít jinde jinak.

Přesídlenec Matouš se o to sice nepříliš úspěšně pokusil, na konci vyprávění jej však stihne předčasná smrt. Proces vyvlastňování a vystěhovávání přijímal - jako většina českých lidí po skončené válce - jako nezbytnost. I když se mu to příčilo, žil v domácnosti, v jednom domě s rodinou, jíž až dosud patřil nábytek, peřiny, nádobí, hospodářská zvířata, koně… mezi postupně odjíždějícími vysídlenci. Tak jako před několika lety Češi odjížděli ze zabraného, k Německu připojeného pohraničí, teď zase oni, Němci, usedají do nákladních vagonů s ranci a kufříky na cestu do neznámého, pro ně cizího "heim" - jak to na sklonku třicátých let bouřlivě provolávali. Řetězu vzájemných vin jako by chyběl dohlédnutelných začátek, i když nakonec měl své jméno: nacismus a válka.

U Věry Fojtové (1947) nelze přehlédnout básnivý, metaforický jazyk, ostatně svou literární dráhu zahájila básnickou sbírkou. Krom toho jí vyšlo několik detektivních příběhů a v tomto roce ještě psychologický, či spíše psychopatologický román Tanec v kopřivách s problematikou zneužívaných dětí.

Irena Zítková




Další články tohoto autora:
Irena Zítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku