Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Neděle 29.8.2004
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Pojďte hrát hru "Každý hledá svého Přibyla"
 >PRAHA: Pieta pro pamětníky a "Kultur fýr Bémen"
 >POLITIKA: Neúplatný babral
 >MOBY DICK: Dovolená nedovolená
 >POLITIKA: Vstříc zářným socialistickým zítřkům
 >ČERNÁ A BÍLÁ: Oliver a ti druzí
 >CHTIP: Překlad výrazů prodejců výpočetní techniky
 >PŘÍRODA: Odbory ani zaměstnavatelé se Natury nemusejí bát
 >MEJLEM: Tak mě napadlo...
 >POLITIKA: Žert Topolánkova mediálního lobby týmu
 >ZDRAVÍ: V České republice smíte zabíjet děti aneb Novodobý holocaust
 >PRAHA: Tunel Mrázovka - špatné řešení za deset miliard
 >POLEMIKA: Rychlík - Jak zabít demokracii
 >VÍKENDOVINY: Rozumět cizím jazykům není žádný problém. Někdy...
 >MEJLEM: Jedna malá, konspirační teorie

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.8. MÉDIA: Pojďte hrát hru "Každý hledá svého Přibyla"
Jan Bohuslav Aklab

Stačí přečíst několik otevřených zdrojů - tedy článků v našich denících, a pravidla takové hry není těžké určit.
Nejsou složitá.
Stačí se rozhlédnout, kdo mně v nejbližším okolí poměrně dost vadí, štve, překáží atd. a o něm pak vypustím první "přívlastek". Pravděpodobnost úspěchu se zvyšuje, když mám přístup do některých médií, nejlépe obrazových či zvukových, ale stačí i média tištěná. (Tam se ovšem osvědčuje "použitý přívlastek" vůči soupeři, nepříteli, mému kritikovi atd. zopakovat následující den, lépe dny /!/ ).
Na typu média dost záleží. Je-li hra otevřena v Blesku, pak se ještě někteří zdráhají zúčastnit s odkazem na to, že jde o "laciný bulvár". Proběhne-li start v MfD nebo alespoň v Hospodářských novinách, je úspěch zpravidla zaručen.
Naopak !
Marně se snaží např. v Haló novinách JUDr.Jumr rozdávat přívlastky všem, o kterých píše, např. cituji: plivající Mitrofanov, nízkokalorický pisálek Verner, ztroskotaný či zneuznaný "Rejžek" atd., atd.
Tyto přívlastky se sice ujmout mohou, ale nestanou se součástí celostátních pravidel.


Když ale zveřejním svou "útočnou šipku" v deníku, který je hojně čten a rozšířen, následující pokračování je pak téměř automaticky zajištěno (časopisy, TV, vnímaví rozhlasoví komentáři podvečerních "hodinovek pravdy" atd.).
Problém je v tom, že se pak již zpravidla vůbec nejedná o hru.

Média dávají celé záležitosti úplně jiný rozměr.
Ten kdo chce, v tom vidí spravedlivé potrestání něčeho, co se ale jen obtížně na faktech dokazuje - neprůkaznější ukázkou jsou zpravodajské pořady veřejnoprávní TV, kde jako ilustrace slov moderátora jsou promítány pokud možno nejdrsnější záběry z demonstrací proti režimu z období 1987-89, kde by se ovšem mediálně kritizovaný člověk nenašel ani náhodou …(!) .
Přičemž téměř stejně velkým paradoxem je, že tyto historické dokumenty jsou zřejmě ve zdrcující většině použity z vlastních televizních archivů, a lze je beze sporu považovat rovněž za práci tehdejší StB… !
Ve stejných městech, na stejných sídlištích či ve stejných obcích ale určitě žijí, kromě první skupiny diváků, i jiní diváci, kteří v této medializaci spatřují obdobu středověkého honu na čarodějnice.


Která z těch skupin občanů je větší, čí hodnocení je přesnější ??
Těch, kteří jsou hlasitější, hlučnější, a kteří na své papírové cedule, se kterými demonstrují před Úřadem vlády, píší neotřelé "Svině táhni!" (Popravdě řečeno, takhle "originální" není a nepřišel na to, ani výše zmíněný JUDr.Jumr !)
Anebo těch, kteří (jak uvádějí někteří renomovaní politologové a publicisté) opět pomalu "drze zvedají sehnuté hlavy!"

Stačí se ohlédnout půl roku zpátky a počet "caus", které se letos v médiích propíraly je dost velký.
Po Františku Malatovi (pracovníku Ministerstva průmyslu a obchodu) či náměstku ministra financí Jaroslavu Šulcovi nebo Karlu Bidlovi, který vedl odbor závěrečného státního účtu na stejném ministerstvu financí, atd. stávají několikadenními "mediálními hvězdami" další a další - Přibyl, Borník, Jakubík, Slezák nebo nyní i senátor US-DEU Fejfar.

Rozdíl je v tom, že zatímco skupina prvních tří ministerských úředníků byla označena jako spolupracovníci StB (a to dokonce i v kategorii "držitel konspirativního bytu", která byla z lustračního zákona vypuštěna…!), ti následující se vesměs rekrutují z řad policistů (ať již uniformovaných vybavením "pohotovostního pluku" nebo neuniformovaných).
V čem není rozdíl je to, že ve všech případech se čekalo dlouhých 15 let na to, aby se najednou rozhodlo o jejich pranýřování, odvolávání, a to mnohdy navzdory tomu, že po roce 1989 přijaté zákony stojí na straně těchto lidí. A někdy je na jejich straně dokonce navíc i mandát voličů - byli zvoleni ve svobodných volbách…!

Nasnadě je logická otázka ? Je to ještě hra, byť třeba zpravodajská ? Kdo o tom rozhoduje ?

Vždyť historická paměť většiny z nás je zpravidla tak krátká, že jsme již zapomněli na skutečnost, že stejně tak byly před pár léty "propírány" médii i daleko významnější osobnosti (za všechny jmenujme - např. Necensurované noviny č.30/92 si vzaly na paškál i Václava Havla - kandidát důvěrníka StB, č.6/93 Petru Buzkovovou - důvěrnice StB, nebo č.44/95 místopředsedu KSČM a poslance parlamentu Václava Exnera - důvěrník StB, atd., atd.).

Navíc způsob, jak jsou někomu záležitosti "tvrdě vyčítány", a jiným s "pochopením odpouštěny", by měl zřejmě u logicky a věcně uvažujících občanů vyvolat minimálně stud z "nadržování" "selektivnosti" či "protekcionalismu" společnosti, ve které žijeme !

Pro první příklady by se ovšem mělo zajít do období těsně po sametové revoluci 1989. Na jedné straně některým, velmi významným, dnešními slovy - doslova V.I.P…!, členům totalitní KSČ, byly jejich kariéry a členství prominuty, na druhé straně jsou dnes jiným velice citelně připomínány.

Ne každý má v sobě zarputilost Jiřiny Bohdalové, se kterou se snaží domoci svého vymazání z registrů StB, ne každý (jako např. manželé Škvorečtí) najde přímluvu u tehdejší hlavy státu - Václava Havla, ne každý jde do "soutěže" o funkce, a třeba i místa ve státním aparátu, aniž by se ohlížel na svou minulost. A tak vzniká podivná, až absurdní situace, kdy řadu významným míst zastávají lidé, kteří sice předloží negativní lustrační osvědčení, ale jsou v některých z oficiálně publikovaných seznamů spolupracovníků StB registrováni.

Současně se ale zcela logicky objevuje otázka, existuje v tomto směru po 15 létech ještě spravedlnost - může se objektivně, a bez emocí, posoudit míra jeho provinění…? Proč se jednomu měří tak, a jinému onak?

Jak může být člověk zapsaný v seznamech StB (byť s negativním lustračním osvědčením…) zvolen ředitelem jedné z veřejnoprávních stanic Českého rozhlasu téměř ve stejnou dobu, kdy je z Úřadu vlády "vypoklonkován" peticí a několika sty demonstranty (což představuje pouhé promile veřejnosti…) jiný člověk, jehož působení bylo 3 roky tolerováno, byť na jiném funkci ve státní správě ?

Jsou to těžko vysvětlitelné (anebo spíše nevysvětlitelné) důvody i otázky, a najednou se ukazuje, že společenská hra "najdi si svého Přibyla" může být jednou z nejtěžších her, které se v České republice hrají.

A když k nim přidáme "protestní hladovky" v době, kdy část obyvatel naší "modré planety" umírá hlady (ještě srozumitelnějším příkladem může být cílevědomé hladovění 20-30 % našich obézních spoluobčanů…) - může se stát, že České republice se bude opravdu brzy přezdívat "Absurdistán" a do kolonky "národnost" si budeme psát ŠVEJK…!


Další články tohoto autora:
Jan Bohuslav Aklab

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku