Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 1.9.2004
Svátek má Linda




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Po kamenité cestě
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 3: New York City, neobvyklé místo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dovolte mi si zanaříkat
 >PRÁVO: Dobře utajená interpelace na ministra spravedlnosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Psi nejdou do školy
 >JAZYK: Faux amis 1
 >PENÍZE.CZ: Meziúvěry: dobrá zpráva, konkurence funguje
 >EKONOMIKA: Růst úrokových sazeb bude pokračovat
 >PENÍZE.CZ: Indexy: zrcadla akciových trhů i celých ekonomik
 >MROŽOVINY: SNP stále kontroverzní
 >SPOLEČNOST: Pehova obsese
 >INTERNET: Chcete ADSL skoro zadarmo?
 >POLITIKA: Nadopovaná řecká ekonomika
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Modrého červená
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Carrefour? U Cafourka!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
1.9. PRÁVO: Dobře utajená interpelace na ministra spravedlnosti
Edmont Dante

10.4.2003 měla místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová na ministra Rychetského interpelaci na téma - stav české justice. Odpověď ministra vyvolala mezi odbornou veřejnosti poměrně velký zájem. Nebyla publikována a tím laické veřejnosti, ale i velké části odborné zůstala naprosto utajená. Domnívám se, že by bylo vhodné se s ní seznámit, protože si myslím, že nic na své aktuálnosti nepozbyla. Je to pouze zlomek projevu ve formě opisu, který jsem na přání redakce NP podstatně zkrátil, přesto si myslím, že to hlavní zde zůstalo.

Fungování soudnictví není specifický český problém. Mohu Vás ujistit, že kdybychom za měřítko kvality soudnictví té či oné země se rozhodli použít řízení vedené proti těmto zemím před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, tak dokonce Česká republika z toho vychází velmi dobře.

Já si nemyslím, že moje argumentace může být přesvědčivá, protože shodně s vámi předpokládám, že relativně malý počet stížností směřujících na ČR je dán zatím relativně nízkým stupněm informovanosti a právního uvědomění českých občanů a nepochybuji o tom, že zejména poté, co v některých sporech byla ČR odsouzená, informovanost se rozšíří a počet stížnosti stoupne.

Je proto právem položit si otázku, jaká je příčina toho, že české soudnictví neodpovídá potřebám vyspělé demokratické země. Potřeby se dají vyjádřit dvěma základními požadavky na fungování soudnictví. Prvním požadavkem je "rozhodování v reálném čase". Soud, který není schopen poskytnout ochranu právům a svobodám účastníka v době, kdy to ještě pro něj má význam, je soudem který nemá smysl.

Druhým požadavkem, který je třeba klást na soudnictví, je požadavek " předvídatelnosti soudního rozhodnutí." Ten kdo se obrací na soud, musí mít alespoň elementární jistotu, že ví, jak v takové věci soud rozhodne.

Pan Rychetský dále rozebírá špatnou prací soudů: První příčinou - a velmi obtížnou - je jakási "procesní až rigidní posedlost českého soudnictví." Když se podíváte co je nejčastější příčinou délky soudních řízení, zjistíte, že to není nečinnost soudce, že spis by ležel, aniž by se ho někdo dotkl, ale že je to naopak čilý koloběh jednoho a téhož spisu mezi soudy prvního a dalších stupňů. Vždy se některá strana odvolá a bohužel dochází k tomu, že soudy vyššího stupně v rámci apelačního, event. kasačního řízení se nezabývají meritem sporu, ale hledají procesní chyby v postupu v řízení předcházejícím a formálních procesních důvodů ruší rozsudky a věc vracejí znovu do počátku procesu. Dokonce bych řekl, že základní přístup českého soudce v jeho práci-nepadne-li mu spis-je ten, že napřed hledá způsob, jakým může tento spis postoupit někomu jinému, jak může namítnout svou nepříslušnost, a když vyčerpá všechny prostředky ať už věcné nebo místní nepříslušnosti, pak teprve hledá cestu, jakým způsobem tento spis vyřídit, ale nikoli bohužel meritorně.

Myslím si, že nemůžeme pominout jako druhou příčinu tohoto stavu, zejména v oblasti soudního rozhodování, "značnou nestabilitu právního řádu." Evropská unie chrlí 900 směrnic ročně. atd......... Nemůžeme slíbit soudcům, že budou žít v neměnném právním řádu, naopak musíme je přinutit k tomu, aby program celoživotního vzdělání, tak jak se to požaduje u lékařů byl programem pro soudce.

Tím se dostávám k další příčině, a to je bohužel "nedostatečná odborná úroveň soudního rozhodování." Na rozdíl od paní místopředsedkyně Němcové si nemohu dovolit komentovat jednotlivé nepravomocné rozsudky, ať už v kauze pana Grebeníčka.................atd

Přicházím do styku s mnohem otřesnějšími příklady, zdůrazňují, nepravomocných soudních rozhodnutí, nerespektujících elementární ústavní principy. Kladou přede mě otázku, zda je správný dnešní výklad principu soudcovské nezávislosti v té absolutní podobě, že za to jak soudce rozhoduje z hlediska odborného, nemůže být nikým-kromě procesního soudního vyššího stupně-nikým přezkoumáván, natož sankcionován.

"Materiální vybavení soudů už není problém." Je-li nějaký problém, jak se mi svěřili někteří mladí justiční čekatelé, když jsem zahajoval před 14 dny jejich běh, je, že počítače sice na soudech jsou, ale že jsou soudci, kteří je neumí ani zapnout.

Velmi významným problémem, který je jednou z příčin celkového stavu justice, je "naprosto nevyhovující a špatná organizace práce na soudu." Pan Rychetský zde uvádí příklad, kdy zmatené jednání soudu přivedlo akciovou společnost ke krachu.

Za jeden z největších problémů české justice - a prosil bych, abyste mi při jeho řešení pomohli - jsou bídné platy soudní administrativy. Pan Rychetský zde uvádí, že administrativa má plat 7-8.000,- Kč a průměrný plat soudce je 69.000,- Kč.

A pak chci zmínit poslední, co zmiňují nerad a nasvědčuje tomu veliké množství stížností, které dostávám od občanů. Jmenuje se to "arogance soudce", Bohužel se zdá, že je mnoho soudců, kteří si vysvětlili polistopadový vývoj v této zemi tak, že se stali nedotknutelnými osobami, že soudcovská nezávislost znamená spolu s talárem, se státním znakem a s výrokem jménem republiky jejich absolutní postavení a k účastníkům podle dopisů, které dostávám, se chovají občas arogantně a povýšeně. To čeho musíme dosáhnout je opak. Soudce je stejný státní úředník jako každý jiný a je zde od toho, aby sloužil občanům, nikoliv proto, aby je poručníkoval.

Stejně problematické je poslední téma, které chci zmínit, a to je kárná odpovědnost soudců. Dnes je systém kárné odpovědnosti soudce postaven na všem, jen ne na tom, co je jeho hlavní činností, a to je souzení. Předmětem kárného řízení mohou být jeho prohřešky proti - abych tak řekl - důstojnosti soudcovského stavu, ať už v době mimopracovní nebo pracovní-požívání alkoholu-může být předmětem kárného řízení i neodůvodněné průtahy v řízení a nečinnost. Myslím si, že budeme muset položit otázku, zda lze nebo nelze rozšířit kárnou odpovědnost soudce i za evidentně nezákonná rozhodnutí. Tím nemyslím cestu k nápravě nezákonných rozhodnutí. Jsou i procesní předpisy. Ale pokud u soudce opakovaně k tomuto dochází, tak je otázka, zda má dál soudit. Přitom jiná cesta ke ztrátě mandátu neexistuje.

Závěrem

Když se Vás zeptám, na svůj případ, která částka je větší za 11 let vedeného sporu, a to ta, o kterou se soudím, nebo odměna advokáta za vedení sporu? Já vím, že si odpovíte správně. A když mám rozsudek znějící v můj prospěch po 11 létech, myslíte si, že to je úspěch? Kdo řekne ano, tak mu takových úspěchů přejí co nejvíce, aby si je vychutnal!

Opravdu si pak myslíte, že naši justicí spasí elektronický dohled nad termíny jednotlivých kauz, jak nám to presentuje denní tisk a vydává to za názor nového ministra spravedlnosti, aniž by se někdo zajímal proč k těmto soudním průtahům dochází?


Další články tohoto autora:
Edmont Dante

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku