Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 9.9.2004
Svátek má Daniela




  Výběr z vydání
 >PENÍZE.CZ: Daním, daníš, daníme svůj příjem
 >POLITIKA: Zkouška terorismem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co vlastně Borník proved'
 >CHTIPY: zkuste je vyprávět babičce...
 >Z DOMOVA: V nedeli rano
 >FOTOGRAFIE: ... jiná zvířena
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tentokrát o protekci
 >PSÍ PŘÍHODY: Rozdílný přístup k vítání
 >JAZYK: Faux amis 2
 >PENÍZE.CZ: Outsider, nebo favorit? II.
 >ARCHITEKTURA: Fosterův skleněný dóm nad Berlínem
 >TELEKOMINIKACE: Zastavte podvodné volání
 >CHTIP: Ich meine es UPŘÍMNĚ!
 >KURIOZITA: Co viděli naposled
 >PENÍZE.CZ: Je to kartel, není to kartel...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
9.9. Z DOMOVA: V nedeli rano
Petr Motyka

V huste korune borovice vzadu na zahrade se ozyva krik ptaku. Z neporadneho hnizda nahore na strome dnes poprve vyletaly mlade vrany. Jejich mama nervozne preletava z vetve na vetev a krakanim napomina nezvedenou mladez. Nema se ceho bat. Sousedova kocka je z konzerv tak vypasena, ze se sotva hne. Uz tu ani nesteka nas Baryk, spi svuj psi sen v hrobecku hned pod vranim hnizdem.

Z anglictiny plynouci tise z radia jakoby vystupovalo nekolikrat opakovane jmeno Dvorak. Hlasatel zapasi s " r " v ceskem jmenu. Za chvili jeho priskrabovani vystrida ticha muzika. Cervene kvety ibisku prilakaly kolibrika. Stoji ve vzduchu, rychla kridelka ani nevidis, je tam jen malicke ptaci telicko. Dlouhy zobak je ponoren ve kvetu jako steblo v poharu s limonadou.

Noviny na stolku pod slunecnikem nadzvedl vitr, uz uz a uletely by. Sedi ted na nich vaza, nikam nemohou. Vcera mi je postak hodil do schranky, jsou ted pod vazou slozene. Titulek, ktery me pred chvili tolik zarazil, nevidim. Skoro mi pokazil nedelni rano. Sedmdesat procent lidi v Ceske republice nema rado exulanty. Ne, ze jsme jim lhostejni, neco vic. Kdyz nekdo rekne "nemam te rad ", zacinaji viset ve vzduchu taky facky. Citim se, jakobych jednu prave sliznul. Co jsem to jen komu provedl?

Jeste, ze se kolibricek vratil ke sve sladke snidani. Privedl si tez kamarada, je tu dost pro oba; ibisek letos vykvetl jako nikdy predtim. Uz se zase usmivam, muzika potichu vychazi z pokoje otevrenymi dvermi. Ani nevim, kdy jsem se naucil celit fackam usmevem. Ne, ze bych se vzdal prava strihnout jednu zpet, to nikdy! Hodne veci vsak za vracenou facku nestoji. Je to pokora? Ani jsem si nevsiml, kdy se ke mne v zivote pripojila. Rikaji, ze pokora cti neubira. Sedi tu ted na verande vedle me, je nam spolu prima.

Souseduv kluk hvizdnul na prsty a polekal kolibriky. Ztratili se jako sipky v azalkach na druhem konci zahrady. Horni stranka novin prispendlenych ke stolu vazou prozrazuje, ze Sparta to zase natloukla Slavii . . .
(Autor si přál zveřejnit příspěvek bez háčků a čárek, pozd.red.)


Další články tohoto autora:
Petr Motyka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku