Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 18.9.2004
Svátek má Kryštof




  Výběr z vydání
 >MOBY DICK: Nová šetřící politika Českých Textáren
 >POLITIKA: Janda do senátu
 >ÚVAHA: Mám být zaskočen?
 >CHTIP: O mlsné opičce
 >POLITIKA: Šest zastavení na křížové cestě „dvouletého“ premiéra
 >MÉDIA: Biologie je věda a ne nezávazná hra se slovy
 >SPOLEČNOST: Profesionální matky
 >RECENZE: Stačilo by neubližovat?
 >VZPOMÍNKA: Dvoudenní cesta do NDR
 >VÍKENDOVINY: Domů, do Prahy, na Ruzyň!!!
 >KOMENTÁŘ: Prodávání radaru
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Telefon
 >PROBLÉM: Jak jsme chytali podvodníka
 >PSÍ PŘÍHODY: Noc plná hrůzy
 >CHTIP: Jak vidělo Pána prstenů Rudé právo v roce 1977

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
18.9. POLITIKA: Janda do senátu
Jaroslav Charouz

K umělcům, kteří by rádi do politiky, se přidává také Petr Janda. Již se profiloval: „S komunisty hlasovat nechci“. Zvláštní, když se za jejich éry jako jeden z mála realizoval a dokonce podepsal i antichartu. V každém případě názory má vytříbené. Je jasné, že by dal homosexuálům zelenou, deregulace nájemného prý je historicky daná a Američani v Iráku by měli být a neměli. Mezi politické oblasti, které jsou mu blízké a známé, patří zejména kriminalita, justice a sociální politika. Nic proti, ale může toto vše obsáhnout jeden člověk?

Zdá se, že charakteristiky lidí, které Nezávislí oslovují, jsou již rozpoznatelné. Tato osoba musí jednak být všeobecně známá. Je vhodné je-li možno, nebo bylo-li ji možno, často vidět na televizní obrazovce. Už to předurčuje věk osloveného člověka. Všeobecně známý člověk bude ztěží mít méně než čtyřicet let. Ačkoliv třeba takový Lukáš Polert by nebyl k zahození; ale ten se jednak tak často v televizi neobjevuje a pak, už je zadaný. Měl by být výrazný a zřetelný v zjevu, v projevu a vyjadřování. Ano, to se přece u politika hodí.

Mimo mísu však je, že to musí být autorita v nějakém oboru. Pakliže takto nazveme někoho, kdo je jistým způsobem úspěšný v tom co dělá nebo dělal. Tím se dostávám k jedné z pověr, která mezi lidmi žije a to té, že pokud je někdo úspěšný v nějaké lidské činnosti, bude jistě i dobrým politikem. J.M.Bocheński zcela výstižně říká, že Albert Einstein by ztěží byl vhodným ministrem školství a snad lze říci, že ani Lance Amstrong by si neporadil se zdravotnickými zákony. Je zcela zřejmé, že tito lidé, kteří si říkají, že by nebylo špatné mít vedlejšák v senátu, zneužívají postavení jinde získaného. Umělci, literáti a novináři k tomu mají sklon. Nyní více než dříve.

Dalším příkladem klasické pověry je podléhání veřejnosti působení moci, např. v podání Vladimíra Železného. O tomto muži se všeobecně ví, že má velmi mnoho peněz. Voliči v tomto případě mají tendenci věřit, že pokud se někdo takový uchází o politický mandát, tak to dělá jen a jen z dobré vůle a že bude tedy pro politiku prospěšný. Zvláště koupí-li si je nějakým tím desátkem. Vladimír Železný však myslí soustavně a na dlouhou dobu dopředu. Důkazem jeho úspěšného kalkulování budiž evropský mandát. Co však je podstatné na této věci, je ono podlehnutí voliče image moci. Moc je zde symbolizovaná penězi a před ní volič sklání hlavu a vůbec mu nevadí, že onen člověk okradl náš stát, tedy i je, o deset miliard. A to plně odhlížím od dlouhodobé každotýdennní manipulace z televizní obrazovky. Nejsmutnější na tomto příkladu je, že vytváří všeobecný názor, že pokud někdo má peníze na právníky, je na něj každý krátký. Zvláště stát. Příklad implicitní demoralizace.

Proto musím říci, že mi nevadí takzvaní politici z povolání, kteří třeba v životě nedělali nic jiného. Možná odvádí dobrou práci. Nebo mám očekávat, že práce těch, co se rozhodli na důchod realizovat novou kariéru v politice nebo těch, kterým je politický mandát jen cestou k dalším metám, bude lepší?


Další články tohoto autora:
Jaroslav Charouz

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku