Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.9.2004
Svátek má Michal




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Utkání Bush - Kerry se blíží k finiši
 >POVÍDKA: Big Bed
 >PRÁVO: Tisková zpráva ve věci Fiala vs. ČR
 >ARCHITEKTURA: Baba a Kaštan aneb Pozvánka na další Psí vycházku a přednášky
 >POLITIKA: Zavraždíme Vaši dceru
 >HISTORIE: 29. září 1938 - Mnichov
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartovi je dnes devět let
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes má startovat SpaceShipOne
 >SVĚT: Na okraj jednání o vstupu Turecka do EU
 >VZPOMÍNKA: Zbabělovice
 >PENÍZE.CZ: Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem
 >MÉDIA: Nenormální televize, nenormální premiér
 >MÉDIA: Čestní občané - nový cyklus České televize
 >SPORT: Nedvědův Nedvěd
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Jak jsem si zavedl laciné krmení vepřů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.9. HISTORIE: 29. září 1938 - Mnichov
Edmont Dante

Období mezi dvěma světovými válkami bylo z hlediska historie krátké, nicméně bohaté na politické událostí a pro nás vyvrcholilo mnichovskou dohodou, což znamenalo zároveň konec naší první republiky. Pokusil jsem se seřadit politická konání představitelů vlád států Evropy od Versailleské smlouvy, až po Mnichov. Vycházel jsem z práce historika Miloslava Johna a doplnil ji z několika dalších publikací a dobového tisku. Považují za vhodné uvést, že jsem se seznámil s různými výklady dobových událostí a v některých případech opravdu nevím, který výklad je blíže pravdě.

Vždy byla zdůrazňovaná úloha Francie a Velké Británie a nějak se zapomínalo na Polsko, které se v té době považovalo za vznikající evropskou velmoc a sehrálo v tehdejším dění nezanedbatelnou roli. Proto jsem věnoval trochu více pozornosti Polsku a Rumunsku. Je zajímavé, že Polsko nevidělo v tehdejším Československu spojence a diplomaticky a později i vojensky proti němu vystupovalo. A naopak Rumunsko učinilo několik vstřícných diplomatických kroků, které zde uvádím pouze okrajově a zdaleka ne všechny .

Polsko
po vypuknutí druhé světové války doplatilo z vojenského hlediska na neúměrné prodloužení hranice s Německem na jihu, vzniklé likvidaci ČSR, ke kterému na podzim roku 1938 tolik přispělo a na svoji zaslepenou a nenávistnou nacionální politiku. Na dobu kdy si ještě Poláci svůj osud neuvědomovali a považovali ji za svůj triumf, což se projevilo tím, že vyháněli Čechy z Těšínska, vzpomíná pan Albín Hill, převzato z MF Dnes:

„ ….......tehdy je Poláci schválně vystěhovali přímo na štědrý večer a na sbalení jim dali několik hodin. Někteří lidé se nedokázali rozloučit s už nazdobenými vánočními stromky. Na vlastní oči jsme viděl, když vyhnanci z Těšínska přijížděli na Štědrý den na vozech přes Sýkorův most v Ostravě a v rukách drželi nazdobené vánoční stromky, zmatení a zmrzli pak s těmito stromky stáli na náměstí, než se jich někdo ujal.“ V kapsách měli: „ PRZEPUSTKA GRANICZNA EWAKUACYJNA do Czechoslowacji bez prawa powrutu do Rzeczypospolitej Polskij oraz do zabrania przedmiotów gospodarstwa domowego oraz wlasnego samochodu Nr....................... atd.“

Kdo nechtěl odejít, tak mu byla ovinuta hlava československou vlajkou a přes ni byl bit, jak dosvědčuje kronika z Dolní Lutyně na Karvinsku.

Jenže čas se nezastavil a přišel den 1.9.1939 kdy na Polsko zaútočilo Německo bez ohledu na jeho svým způsobem proněmeckou politiku a uzavřené smlouvy. 17.9.1939 bylo napadeno SSSR a jeho tragický osud byl zpečetěn. Ale to vše se odehrálo až po září 1938 a proto vraťme se na začátek.

Jak vše začalo?
Dějinným mezníkem historie, kdy vše skončilo a opět se začalo nově utvářet, byla Versailleská smlouva platná od 10.5.1920. V celkem 440 článcích požadovala smlouva likvidaci německého zbrojního průmyslu a dlouholeté zatížení německého hospodářství vysokými reparacemi. V tu dobu mělo Československo větší obavy z maďarského revanšizmu, než z pokořeného Německa, proto byla uzavřena 16.2.1933 Malá dohoda podepsaná ČSR, Rumunskem, Jugoslávií a Francií. Tato dohoda byla namířená pouze proti Maďarsku. Od února 1934 navázala na tuto dohodu Balkánská dohoda kterou uzavřelo Rumunsko, Jugoslávie, Řecko a Turecko a pak Baltická dohoda Litva, Lotyšsko, Estonsko.

USA nejevily o dění v Evropě zájem. Velká Británie nepovažovala střední Evropu za oblast svého působení. Byla to proto hlavně francouzská iniciativa získat ve východní Evropě spojence, aby v případě ohrožení z Německa nezůstala Francie osamocená. V popředí zájmu bylo Polsko a Československo. SSSR nebyl ani členem společností národů a prozatím si hledal své místo na mezinárodním poli. Ostatní země na něho hleděly jako na nebezpečí vyplývající jednak z jeho sílící vojenské síly a rovněž z jeho ideologie komunismu.

Smlouva mezi ČSR a Francií
Za této situace vznikla první smlouva o spojenectví a přátelství mezi Francií a ČSR z iniciativy maršála Ferdinanda Foche k jejímuž podpisu došlo v Paříží 25.ledna 1924. Měla i tajnou část obsahující konkrétní vojenské kroky a je málo známe, že čs. vláda zásluhou ministra zahraničních věcí Beneše neměla vzhledem k úspěšně se rozvíjejícím hospodářským vztahům s Německem na této části smlouvy zájem. Německo v té době výslovně uznávalo čs. hranice a nejevilo zájem o sudetské Němce. A byl to právě Beneš kdo vypracoval návrh smlouvy mezi Francií a ČSR, ve které chyběly vojenské závazky a tento postup vzbudil v Paříži značný odpor, proto byl Beneš nucen svůj návrh ihned stáhnout. Beneš v žádném případě nebyl orientován protiněmecky, spíše naopak. Důkazem bylo, že zásluhou právě jeho a Švehly se dokázala vytvořit spolupráce mezi Čechy a českými Němci a dostat německé křesťanské socialisty a agrárníky v roce 1926 do vlády.* Ke změně svých postojů dospěl až mnohem později na základě kroků ze strany nacistického Německa k jehož nacionalistické a agresivní politice se naši Němci v drtivé většině přihlásili.

Jaké byly vztahy mezi ČSR a Polskem?
Polsko i ČSR shodně předpokládaly, že Německo není jejích potencionálním nepřítelem. ČSR neměla k Polsku svým způsobem žádné výhrady, ale scházela zde i jista vstřícnost. Za což považuji vyjádření presidenta Masaryka, že Polsko nemůže čekat od Československa pomoc v případě konfliktu s SSSR.*

Ze strany Polska těch výhrad bylo ovšem daleko více. Jednak vyčítali ČSR, že nedovolila přechod maďarským jednotkám, které chtěly Polsku pomoci v jejích bojích se sovětskou armádou, kterou Poláci pod vedením Pilsudského nakonec porazili a zabrali část území SSSR po první světové válce.* Dále to bylo údajné nespravedlivé vyřešení těšínské otázky, vyčítali tradiční rusofilství z české strany, „kacířské novoty“ jako zavedení odtržení školství od církve, uzákonění občanských sňatků a rozvodů, omezení církevního majetku pozemkovou reformou a tak dále. Antipatie se projevovaly i mezi nejvyššími vojenskými kruhy. V čs. armádě ji tvořili převážně legionáři bojující po boku carské armády proti Rakousku-Uhersku a Německu. V polské armádě naopak tvořili většinu příslušníci Pilsudského legií, bojujících proti Rusku v řadách centrálních mocností.

Právě polská generalita byla velkým odpůrcem všech dohod uzavřených ve prospěch ČSR. Jejích cílem bylo vytvoření bloku Polsko, Maďarsko, Rumunsko, který by odolal útokům z východu i ze západu a ČSR považovali za hlavní překážku v uskutečnění svého plánu. Ostatně již v roce 1918 chtěli obsadit komitáty oravský a Szepes (spišský kraj) což prohlásili v uherskopolské společnosti v Pešti a o němž informoval tisk 29.11.1918.* O tomto území rovněž probíhalo komplikované jednání na mírové konferenci ve Versailles. Sám náčelník polského hlavního štábu gen. Stachiewicz, ještě po dvaceti létech před francouzskými představiteli otevřeně přiznal, že Čechy nenávidí. Doslovně prohlásil: „Nous détestens les Tchéques.“ Nazýval Čechy proklatou zátěží střední Evropy a právě v 38 roce oznámil francouzským představitelům, že polská vláda očekává dělení ČSR pod německým patronátem a rovněž polská armáda chystá obsazení části ČSR. Nutno poznamenat, že 10.června 1938 francouzský vojenský atašé gen. Musse hlásil do Paříže, že v řadách polské generality se objevil racionální názor na hrozivé důsledky z německé okupace vyspělého průmyslového Československa, ovšem tento ojedinělý, opoziční názor nic nezměnil na dlouhodobém a zaslepeném stanovisku polské vlády.

Polsko, na základě své politiky, proto neuzavřelo s ČSR žádnou smlouvu. Považovalo za vhodnější uzavřít smlouvu s Rumunskem, které po válce rovněž získalo území na carském Rusku a mělo obavu z mohutného vojenského potenciálu SSSR. Sovětská vláda totiž neuznávala Versailleskou smlouvu a byla otázka času kdy vznese územní požadavky na Rumunsko a Polsko.

Jak se vyvíjela politika Německa?
Nástup nacistů k moci kdy 30. ledna 1933 se stává Adolf Hitler říšským kancléřem a vyhlášení politického programu likvidace všech článků Versailleské smlouvy začalo konečně burcovat státy střední Evropy. Německo zahájilo výstavbu mohutné, na expanzi zaměřené útočné armády. Na čs. i polskou vládu zapůsobil návrh předložený 4.3.1933 Mussolinim, který požadoval uzavření paktu mezi Velkou Británií, Francií, Německem a Itálií na revizí článků Versailleské smlouvy. Mělo dojít pod patronací Společností národů mírovou cestou k navrácení některých částí Pomořanska a Slezska Německu a opětovnému připojení území obývané Maďary v Rumunsku, Jugoslávií a Československu Maďarsku. Že tento návrh neprošel, tak na tom měla největší podíl Francie, která dokázala změnit názor Velké Británie. Dne 14.října 1933 vystoupilo Německo ze Společenství národů a rovněž odvolalo své zástupce z již probíhající odzbrojovací konference.

Jaké byly vztahy mezi Německem, Polskem a ČSR?
Německá diplomacie se zprvu zaměřila na ČSR, ale pokus o sblížení nacistům nevyšel, protože ČSR trvala na spojenectví s Francií a proto se německý zájem soustředil na Polsko, kde byli úspěšnější. Dne 26.1.1934 došlo k podepsání polsko-německého paktu o neútočení, doplněného o uznání hranic a řadou hospodářských smluv. Zaslepená polská vláda považovala uzavření tohoto paktu za svůj obrovský úspěch, za mnohem hodnotnější zabezpečení hranic než vazbu na Francií. Dle Beckova názoru umožňoval pakt soustředit se na obranu hranic s SSSR a nevylučoval případnou polskou účast na očekávaném dělení Československa. Proto beckovská vláda zmrazila rozvíjení kontaktů s ČSR a odmítla francouzské snahy o užší začlenění Polska do aliance proti Německu. Polští představitele bláhově snili o zařazení Polska mezi velmoci a plánovali dosažení hranic s Maďarskem, které by jim umožnilo dostat pod polský vliv Maďarsko, Rumunsko a případně ještě další země jihovýchodní Evropy. Změna polské politiky vyplývající z polsko-německého paktu znamenala pro Československo radikální zhoršení strategické situace. O rostoucí nespolehlivosti Polska se Francouzi přesvědčili právě neuzavřením Východního paktu, proto jako náhrada byla uzavřená francouzsko-sovětská smlouva 2.5.1935, což vyvolalo silné zneklidnění polské vlády. Vzápětí na tuto smlouvu úzce navazovala čs.-sovětská smlouva podepsaná v Moskvě 16.5.1935 s ohledem na Polsko byl zde článek podmiňující vystoupení SSSR pouze po boku Francie.

Jak a proč vznikla tato tzv. sovětská karta?
Francie viděla po odpadnutí Polska v paktech s SSSR jedinou možnost jak zabránit napadení ČSR Německem a byl to hlavně francouzský hlavní štáb, který po československé vládě naléhavě požadoval uzavření čs.-sovětského paktu a navíc se domnívali, že hrozba války s francouzsko-sovětskou koalicí na dvou frontách by mohla výrazně ovlivnit v rozhodování část německé generality. Bylo by vhodné zaznamenat, že v žádném případě nešlo o aktivitu z československé strany, protože nabídku na tajnou smlouvu dostalo Československo od SSSR již v roce 1920 ale 3.11.1920 v zahraničním výboru exposé důvěrné, oznámil Beneš, že nabídka byla odmítnutá.*

Začátek expanze Německa
Náznaky této nesvornosti využili Němci a 7.3.1936 vypovědělo Německo Locarnské smlouvy a obsadilo demilitarizovanou zónu v Porýní. Ovšem Německo potvrdilo, že i nadále uznává závazky vyplývající z oboustranné smlouvy čs.-německé a polsko-německé z 16.října 1925 a respektuje polsko-německé a čs.-německé hranice, včetně čs.-německé arbitrážní smlouvy z roku 1935. Německá armáda nebyla tenkrát silná a velitelé měli zapečetěné obálky, které obsahovaly nekompromisní rozkaz k okamžitému ústupu za hranici zóny. Také němečtí diplomaté byli připravení reagovat svalením viny na několik německých důstojníků, kteří budou okamžitě postavení před vojenský soud. Francouzská armáda nezasáhla a došlo pouze k jedné výjimce kdy velitel 13. pěší divize si rozkaz vysvětlil po svém a začal postupovat směrem k hranicím. Po několika hodinách dostal rozkaz postup ihned zastavit. Po krátkém šoku si Němci oddechli.

Z celé Evropy jednalo adekvátně jen Československo a Polsko. Oba státy nezávisle na sobě zvláštními notami na evidentní porušení Versailleské smlouvy poukázaly a vyjádřily ochotu připojit se k francouzské protiakci. Čs. armáda už dokonce začala provádět některá základní opatření a zde je nutno opět konstatovat, že polská armáda tehdy odmítla vystoupit po boku Československa.

Anšlus Rakouska
Naprostá neschopnost často se střídajících francouzských vlád, provázená katastrofálním poklesem prestiže v Evropě, dosáhla pak vrcholu o dva roky později, kdy došlo k obsazení Rakouska, které Versailleská smlouva výslovně zakazovala. 12.3.1938 označil dr. Krofta francouzskému velvyslanci De Lacroixovi anšlus Rakouska za základní zatěžkávací zkoušku budoucnosti ČSR. 13.3. 1938 k anexi dochází a dovršilo to téměř úplné obklíčení státu. Ovšem německý ministr zahraničí Konstantin von Neurath opakovaně potvrdil také v březnu 1938 respektování čs.-německé arbitrážní smlouvy z roku 1935, kdy ujišťoval čs. velvyslance Masného, že německá akce v Rakousku není namířená proti Československu. Němci získali přístup k rakouským devizám, využití surovin, zařazení rozvinutého rakouského průmyslu do německých služeb a zvýšení stavu wehrmachtu o rakouské vojáky. Získání společných hranic s Itálií a Maďarskem ulehčilo přímé kontakty těchto spřízněných států na dalším postupu. Německo začalo vyvíjet nátlak i na Bělehrad, aby se odklonil od politiky Malé dohody.

Jak na události reagoval tehdejší zahraniční tisk?
Všechny tyto drtivě působící události pronikavě zhoršovaly strategickou situaci ČSR. Francie si tento stav velmi dobře uvědomovala a začala vyvíjet snahu, která směřovala hledat přijatelné cesty jak se vyhnout splnění spojenecké povinnosti k ČSR. Zde by bylo vhodné si všimnout obrovské novinářské kampaně, která byla zaměřená na zpochybnění platnosti čs.-francouzské smlouvy. Útoky na ČSR proslul hlavně „Gringoire de Jouvenel“. „Je suis patout“ otiskl rozhovor s Konrádem Henleinem, ve stejném duchu psaly i ostatní noviny a uvedu pouze několik názvů článků „Zničte Československo, které je prachárnou Evropy, nebo budeme mít zítra válku“, „Československo musí být chladně obětováno míru a evropské bezpečnosti. Jde o existenci nás všech. Je to otázka života a smrti“ a zvlášť podařený název a zde prosím vezměte v patrnost vyjádření podstaty obavy evropských zemí ve druhé větě nadpisu článku „Ať zmizí Československo z mapy Evropy a s ním i smrtelný kvas války, který ve světě zasilo. Zmizí s nim také hrot namířený do evropského středu ruským komunismem“. Zvláštní pozornost zasluhuje publicista prof. dr. Joseph Barthelémy, který vehementně prosazoval neplatnost smlouvy a jehož článek přetiskl bělehradský list „Vrema“ a to ve velmi nápadné úpravě signalizující postoj bělehradské vlády, která vyjadřovala rychlý odklon od Malé dohody a její snahu nevzbudit nelibost Německa, s kterým po obsazení Rakouska získala nebezpečné společné hranice. V kampani proti ČSR nezůstal pozadu třeba ani britský list „Daily Mail“ který dne 6.5.1938 se svolením svého majitele lorda H.S. Rothemera otiskl článek velmi hrubě napadající Československo.

Jak reagovali na tuto situaci politici?
Čs. velvyslanec ve Francií Osuský učinil na předsedu zahraničně politického výboru senátu senátora Henryho Berengera dotaz na případnou vojenskou pomoc Francie a ten mu odpověděl, že většina členů výboru nepokládá pomoc Francie Československu za možnou, bez podpory Velké Británie. Zde nutno připomenout jak silným dojmem zapůsobilo na Francií memorandum Velké Británie z 26.2.1938, odpovídající na francouzskou výzvu ke společné akci ve prospěch ohroženého Rakouska. Velká Británie odmítla v tomto memorandu přebírat nové závazky, které by ji mohly z titulu události ve střední Evropě vtáhnout do války a současně vyzývala Francií, aby nedávala Rakousku naděje, je-li naprosto jasné, že mu západní velmoci nemohou pomoci.

Jaký vliv měl tento vývoj události na situaci Československa?
Z vojenského hlediska katastrofální, po anšlusu Rakouska nebylo území z jihu dostatečně chráněno. Nezanedbatelný byl prudký vzrůst iredentistického (šovinistického) hnutí, do kterého se zapojili i představitelé Hlinkové strany na Slovensku. Očekávalo se povstání sudetských Němců, což naznačovaly nalezená skladiště zbraní. 24.4.1938 se konal sjezd SdP v Karlových Varech a bylo vyhlášeno osm požadavků sudetských Němců, které znamenaly faktický začátek likvidace státu. Jan Werich ve své knize „Jan Werich vzpomíná“, píše: „My jsme na scéně ve hře „Rub a líc“ denně objevovali tajné skladiště zbraní a ruční granáty Krupp-Essen a vůbec jsme netušili, že přímo v domě divadla byla firma, která se údajně zabývala obchodem pleteným zbožím, zatímco ve skutečnosti tam bylo tajné skladiště zbraní pro henleinovce.“ Nepokoje v pohraničí a následné přesuny německých vojsk do blízkostí českých hranic přiměly vládu 20.5.1938 k vyhlášení částečné mobilizace. V srpnu byla ohlášena návštěva lorda Runcimana a Anglie i Francie přesvědčují čs. vládu o přijetí Karlovarských podmínek, což se částečně podařilo a Hodžova vláda potvrzuje požadavky SpD. To překvapilo Hitlera i Henleina, kteří přistoupili k taktice otevřené vzpoury. Ruciman odjíždí a prohlašuje, že soužití Němců a Čechů v jednom státě je nemyslitelný.

Koncem srpna 1938 odjíždí Ewald von Kleist-Schmenzin, německý generál, do Anglie. Je protihitlerovsky zaměřen, a varuje Anglií před válkou. Povzbuzuje parlament k jednoznačnému odsouzení německé rozpínavosti. Anglie reaguje neutrálně a naznačuje, že vůbec nezamýšlí zakročit. Po návštěvě Runcimana v ČSR přináší Times výzvu, aby ČSR podstoupila ochranu Sudet Německu.

Převzato z MF Dnes. V pondělí 12.září vyzval Hitler v Norimberku sudetské Němce k povstání. Na hranicích rozpoutali henleinovci teror, denně docházelo k přepadům a vraždám českých pohraničníků. A jak na tu dobu vzpomínal v roce 95 pan František Pavlíček, někdejší člen „Stráže na obranu státu“? Tenkrát sloužil v Linhartovech v malé obci u Krnova a byli to právě oni, kteří jako první odhalili pašování zbraní z Německa do ČSR, přestože německá propaganda tohle obvinění doposud odmítala. Každou noc bylo slyšet střelbu ze všech stran. Jeho jednotka již nemohla ani sídlit ve stanici, ale ležela v lese. V té době se přestali i stravovat v linhartovském hostinci, protože hostinskému bylo vyhrožováno vypálením hostince. „Ještě před Mnichovem jsme měli první oběť. Střela z druhé strany hranice zasáhla záložníka Aloise Skácela, šestatřicetiletého tátu tří dětí odněkud od Prostějova, když zrovna čekal před obchodem.“ Dnes stejně jako většina pamětníků z hlídek SOS už i pan Pavlíček nežije. Povstání však bylo potlačeno a SpD rozpuštěna. Henlein prchl do Německa kde formuje ozbrojenou organizaci Sudetendeutsches Frikorps.

Jakou naději na realizaci měla pomoc od SSSR?
Vojenská pomoc byla vázaná na spoluúčast Francie a ta se čím dál tím více vytrácela. Hlavní příčinou následné radikální změny názorů Francie na úspěšnou obranu ČSR nebylo pouze polské stanovisko, ale jak se později ukázalo i možnost nasazení Rudé armády. Francouzský štáb podcenil potíže vyplývající z tranzitu přes Polsko nebo Rumunsko a navíc v roce 1937 začaly vycházet najevo věci do základu podkopávající bojeschopnost Rudé armády. Podle oficiálních sovětských údajů byla od dubna 1937 na základě stalinských čistek zastřelená polovina velitelů pluků, téměř všichni velitele brigád, divizí, všichni velitelé sborů a vojenských okruhů, značná část členů válečné rady a náčelníků politických správ, valná část profesorů válečných škol atd. Což podle dnešních ruských publikací ochromilo velitelský sbor Rudé armády mnohem více než jakákoliv válka.

Připočteme-li k tomu vlastně rozpad dohodové koalice z I. světové války a ze strategického hlediska Belgií, která vyhlásila neutralitu, Itálie přešla do nepřátelského tábora, tak Francie zůstala ve svém postoji proti Německu vlastně sama, nepočítáme-li slabé a nesvorné spojence ČSR a Polsko. Taktéž smlouva Francie s SSSR se nesetkala ve Velké Británií s porozuměním a v Itálií a Polsku vyvolala krajní antipatie.

Navíc z tehdejších sovětských hranic to bylo do ČSR daleko. Polská vláda vyhlásila, že sovětské jednotky na polské území v žádném případě nevpustí, a to ani v případě, kdyby byla k umožnění tranzitu požádána Společenstvím národů. Jejich vstup bude okamžitě znamenat ozbrojený konflikt. Cesta přes Rumunsko byla komplikována, protože zde scházela železniční síť. Proto začala stavba strategické trati financované ČSR, která byla na polský nátlak několikrát zastavená, avšak po tvrdém zásahu Francie, spojeném s okamžitým zastavení dodávek francouzských a čs. zbraní Polsku, se vždy ve stavbě zase pokračovalo. Francie se marně snažila Polákům vysvětlit, že jejich pozice je vratká a spoléhání na Německo zaslepené. V důsledku kategorického polského postoje a nezájmu o obranu ČSR z polské strany si museli Francouzi oprávněně klást otázku, zda má vůbec smysl vypovídat Německu válku, když obsazení Československa vzhledem k postoji Polska nelze zabránit. Polské stanovisko významně nahrávalo Němcům a naopak neodrazovalo SSSR od proniknutí do Polska. V každém případě již zde se daly vystopovat jisté náznaky dohody s Německem o opětovném rozdělení Polska.

Transportní letadla SSSR v podstatě neměl, jejich typy jako ANT-14, ANT-16, ANT-20 se neosvědčily a zůstalo pouze u prototypů. Až v roce 1938 zakoupila sovětská vláda větší počet letounů a výrobní licenci na dvoumotorový Douglas Dc-3. *

Nebyla mimo jiné kompatibilita vojenských systému, jako ráže nábojů, letecké pumy, používaly se různé typy palubních přístrojů, použitá pohonná hmota u našich letadel byla směs benzínu a lihu „Biboli“ která se nehodila pro pohon sovětských letadel. Vše by se muselo dovážet z SSSR po jediné spojnici, což byla místy pouze jednokolejka přes Rumunsko.

Vystoupení SSSR na obranu ČSR však jeden pozitivní dopad mělo a to když polská armáda začala činit přípravy vstupu na čs. území. SSSR vydal nótu hrozící polské vládě okamžitým vypovězením sovětsko-polského paktu o neútočení z 23.12.1932. Polská vláda nejdříve reagovala arogantně a pohrdavě, ale jakmile vyšlo najevo, že SSSR konzultoval dopad takového vystoupení s Francií, ihned dala příkaz armádě, aby své akce zastavila. O vztahu ČSR a Polska svědčí i následné události. ČSR nakoupila od SSSR letadla SB-2 které při transportu do Kbel měla mezipřistání v Rumunsku. Polsko vydalo protest osočující české letce, že v dubnu 1937 porušili vzdušný prostor v jihovýchodní části Polska. Tento protest se podařilo přes rumunského vojenského atašé hladce vyvrátit, protože v udávané době se v Praze nalézal jen jediný vzorový letoun a k přelétávání došlo až o rok později. Polsko a Německo dělalo vše pro to, aby tranzit mezi SSSR a ČSR nebyl zrealizovaný. Je vhodné se zmínit i o náladách na Slovensku, které nepředstavovalo na podzim 1938 pevné zázemí a v politickém vedení převládal silný protičeský postoj.

Jak na situaci reagovalo Rumunsko?
Je málo známé, že Rumunsko bylo připraveno v září 38 vyhlásit mobilizaci a zasáhnout ve prospěch ČSR. Ještě 21.11.38 nástup Rumunské armády donutil maďarskou armádu odvolat připravený pokus o obsazení Podkarpatské Rusi, sledující dosažení společných hranic s Polskem a odříznuti Rumunska od ČSR. Odhodlání Rumunska poskytnout ČSR pomoc bylo potvrzeno i během jednání maďarského ministra zahraničí Csákyho v Berlíně 15.1.1939. Sám Hitler Maďarsko důrazně varoval před takovým krokem a naopak tvrdě kritizoval jejích váhání obsadit Podkarpatskou Rus v září 1938, což tehdy Csáky zdůvodňoval právě odhodláním Rumunska přijít ČSR na pomoc. Obsazení Podkarpatské Rusi dovolil Hitler až 12.3.1939 těsně před vydáním rozkazu k obsazení českých zemí. Maďarská armáda vpadla na Podkarpatskou Rus 14.3.1939 když již věděli, že dojde k odtržení Slovenska a vyhlášení jeho samostatnosti. Rovněž je málo známé, že Rumunsko okamžitě posílilo svoje jednotky na maďarských hranicích o dva armádní sbory a chystalo se vyhlásit mobilizaci a jen zprávy o rozpadu Československa zabránily Rumunsku přijít svému nešťastnému spojenci okamžitě na pomoc. Části čs. 12. pěší divize, které se odhodlaně postavily maďarské armádě na odpor, ustoupily po vyčerpání všech možností na rumunské území a setkaly se zde s přátelským přijetím.

Jak tyto události vidělo zahraničí?
Světový tisk začal nepokrytě SSSR osočovat, že si chce vymoci průchod Polskem a to i za cenu války. Začalo se poukazovat na nebezpečí, že vstup sovětských jednotek do východní a jihovýchodní Evropy bude spojen se změnou společenského zřízení a postupné zavádění sovětského systému. Podobná pojetí průběhu sovětské pomoci nejen značně ovlivňovala vztahy západoevropských vlád k čs. problematice, ale narušovaly důvěru francouzských a postupně i čs. představitelů ve skutečnou účinnou sovětskou pomoc. Když byl Benešovi 18.září doručen francouzsko-anglický návrh, aby ČSR odstoupila Německu všechna území s více než 50% obyvatel německé národností, tak Beneš položil sovětské vládě následující otázky:

1.Stále ještě očekáváme, že se Francie vzpamatuje a pozná, oč Hitlerovi jde. V tom případě dojde k válce. Co učiní SSSR vzhledem k naší společné smlouvě?

2.V případě, že by Francie odmítla splnit své závazky , jaký by byl postup SSSR, kdyby ČSR se rozhodla trvat na svém odporu a došlo k vojenskému konfliktu s Německem?

Na první otázku dostal odpověď, že SSSR splní své závazky. Na druhou otázku dostal odpověď, že SSSR požádá ČSR aby se obrátila na SN a i kdyby rozhodnutí nebylo jednoznačné, rozhodla by se Moskva pro pomoc. Tyto odpovědi jsou v různých pramenech interpretovány odlišně.

ČSR následně 19. září odmítla francouzsko-anglický návrh a vzápětí 21. září bylo Benešovi doručeno francouzsko-anglické ultimátům podrážděně reagující na odmítnutí návrhu a obsahovalo prohlášení, což je velmi důležité, že Francie ani Anglie se do hrozícího konfliktu nezapojí, při čemž zodpovědnost za vznikly konflikt padá plně na ČSR. 22.září podala Hodžova vláda demisi a v pátek 23.září složila slib nová vláda v jejímž čele stál generál Syrový.

V zahraničí se vytvořila další iniciativa a o své „nároky“ se přihlásilo Polsko a Maďarsko. 23.září se schází Chamberlain s Hitlerem v Godesbergu a Hitler zvyšuje své požadavky o nároky Polska a Maďarska. Ve 22.30 vyhlašuje čs. vláda všeobecnou mobilizaci. Proběhlo ještě jednání 25. září v Londýně a následně 26. září bylo v Londýně vydáno úřední prohlášení s přáním pokračovat v mírovém jednání a s průvodním dopisem zasláno Hitlerovi. Hitler odpověděl novým ultimatem z 27. září, uvalujícím vinu za rozpoutaní krize na ČSR a pohrozil vojenským zákrokem nepřistoupí-li ČSR na požadavky Německa do 14 hodin dne 28.září. Chamberlain reagoval na Hitlerovo ultimatum 28.září těsně před vypršením lhůty a nabídl Německu ve věci odstoupení pohraničí nové varianty a vyjádřil svoji ochotu odjet ihned do Berlína a zahájit nová jednání. Nasledoval Hitlerův souhlas se svoláním konference ministerských předsedů do Mnichova.

Co to byl tak zvaný „Benešův plán“
Beneš patřil k nejzkušenějším evropským politikům, byl vrcholným představitelem Společností národů a dokázal většinou přesně odhadnout politický vývoj. Což mu jeho odpůrci nikdy neodpustili a neodpustí. A protože byl diplomat volil i diplomatickou cestu řešení sporu. V žádném případě nebyl zbabělec, naopak byl to on kdo prosadil v SN sankce proti Itálií za agresi v Etiopií. Československo Etiopií dodalo zbraně na její obranu. *

Beneš věděl, že svět v SSSR vidí stejné ohrožení, ne-li větší, než od Německa. Pochopil, že odmítnutí mnichovského diktátu bude mít za následek válečný konflikt s Německem i to, že západoevropské vlády uvěří argumentům nacistické propagandy o využití ČSR jako nástroje bolševizace Evropy.

Přijal-li by pomoc SSSR, bez účasti Francie a což již bylo mimo diskusi potvrzeno samotnou Francií, tak nepochybně proti vystoupí Německo, Itálie, Velká Británie a samozřejmě i Francie. SSSR by svoji pomoc vedl přes polské území což by mělo za následek vojenské střetnutí s polskou armádou. Kdyby konflikt skončil neúspěchem, o čemž byl Beneš naprosto přesvědčen, tak na základě politických argumentů by Československo ztratilo svoji identitu a bylo vymazáno z mapy Evropy.

Vzhledem k této situaci se rozhodl podrobit nátlaku západních mocností a přijmout mnichovský diktát, spojený ovšem s určitými garancemi. Beneš byl totiž naprosto pevně přesvědčený, že nacistické Německo se nespokojí s čs. pohraničím a předpokládal válečné střetnutí v Evropě ve kterém vystoupí Francie i Velká Británie. A právě vojenský odpor by postavil Československo proti rozhodnutí, které učinily Francie a Velká Británie a tím by je zbavil morální odpovědnosti a hlavně zanikly by slíbené garance ze strany těchto západních velmocí. Z těchto garancí vyplývala povinnost Francie a Velké Británie po válce čs. stát znovu obnovit. Přičemž bylo logické, že bude ČSR obnovená v původních hranicích.

Od večera 26.září začaly přicházet čs. vládě a prezidentu Benešovi četné telegramy od představitelů různých evropských i zámořských států vyzývající je k mírové dohodě s Německem a k zabránění válce za každou cenu. Jen z amerického kontinentu zaslalo obdobnou petici 21 republik jižní a střední Ameriky včetně USA.

Vrchol nátlaku a cynismu představoval Chamberlainův rozhlasový projev 27. září 1938. O nesmírně odvážném čs. lidu a jeho odhodlání, navzdory nepřízní takřka celého světa, bojovat proti nacistické přesile se nestyděl prohlásit: „ …........ jak je hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglií pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nic nevíme ….....................A i kdybychom měli sebevětší sympatie k malému národu, proti němuž stojí mocný soused, nemůžeme jednat za žádných okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války prostě jen kvůli němu ..........................“

29. září 1938 byla před půlnoci bez účasti Československa podepsána mnichovská dohoda. 30.9.1938 v 1.30 hod byla předložena čs. zástupcům v čele s panem Mastným. Ministru Kroftovi byl text předán v 6.15 hod. V 9.30 začíná konference za účastí velitelů armády generálů Syrového, Krejčího a Husárka kteří objektivně informují o případné izolované válce. Všichni se shodli, že záleží na vládě, jestli se budeme bránit. Porada vlády začala v 11.45 hod do 12.00 hod a usnesla se jednomyslně mnichovskou dohodu přijmout. Ve 12.30 byly informovány západní velmoci o rozhodnutí Československé vlády a v Evropě zavládla všeobecná spokojenost, protože světový mír byl zachráněn! V 17.00 hod generál Syrový oznámil usnesení vlády v rozhlase občanům.

A věci vzaly spád a denní tisk tenkrát napsal
Do pátého odstupného pásma zařadila komise v Berlíně i čtyři obce na Břeclavsku ačkoliv s 20 879 obyvatel bylo jen 1 808 Němců.........* Z pohraničí začali do vnitrozemí proudit první utečenci, většinou jde o státní zaměstnance...............* Roztrpčení obyvatel směřuje proti západním velmocem............* Mezi první akce Henleinovců po příchodu německé armády bylo poražení lípy svobody a odstranění Masarykových pomníků ..........* Lidé začali propadat zoufalství a beznaději............*

* Takto označené statě jsou převzaty z dobového tisku




Další články tohoto autora:
Edmont Dante

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku