Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 20.9.2004
Svátek má Oleg




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Jak funguje socík
 >POLICIE: Policejnímu generálovi pro informaci!
 >HISTORIE: Samara 1918
 >FEJETON: Rabi Sidon a rabi Landsberg
 >PROPAGANDA: Na Fidela Ivan nemá
 >PENÍZE.CZ: Stavební spořitelny by bez pomoci státu prodělávaly
 >REAKCE: Gay iniciativa v ČR nemá s Gay party nic společného
 >CHTIPY: Trocha humoru
 >HOLANDSKO: Po Fortuynovi další pokus o zteč ztrnulého politického establishmentu
 >DOKUMENT: Dopis generálního ředitele Českého Telecomu zaměstnancům
 >MOBY DICK: Nová šetřící politika Českých Textáren
 >POLITIKA: Janda do senátu
 >ÚVAHA: Mám být zaskočen?
 >CHTIP: O mlsné opičce
 >POLITIKA: Šest zastavení na křížové cestě „dvouletého“ premiéra

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
20.9. FEJETON: Jak funguje socík
Alex Koenigsmark

Jev, který zde popíši, bych nazval „socík under our skin“, podle známé písně Franka Sinatry. Budu vám vyprávět o jedné veliké firmě v jedné postbolševické zemi, která měla na starosti – totiž, tak tomu říkala, ale ve skutečnosti je vlastnila – všechny telefony v té zemi. Nedávno jsem jel v jednom městě – všimněte si, že nejmenuji – okolo nového skleněného paláce a zaujat jeho krásou, zeptal jsem se domorodce, kte-rý se před palácem hrabal v odpadkovém koši, čí to je. A tu on s takovou zvláštní hrů-zou v očích jmenoval právě onu firmu – a já si vzpomněl, jak jsme v posledních týdnech s ní měli co do činění.

Nejprve zazvonil telefon a příjemný ženský hlas pravil, že je ve firmě pro mne kotaktní osobou a zástupcem, poptal se po mém zdraví a psychické pohodě a nabídl mi celou řadu služeb. Jedna internetová služba mě zaujala a pro firmu jsem ji objednal. Chvále v duchu kapitalismus, očekával jsem v naději věci příští… A ony přišly.

Nejprve jsem vyplnil a podepsal několik formulářů, odeslal je mailem, což se uká-zalo být neplatné, ale naštěstí se mezi tím také ukázalo, že to nebyly ty pravé formuláře, takže to ani nebyla taková chyba, jen to zdrželo objednávku asi o týden, ale nešť.

Mezitím jsme se s firmou trochu stěhovali, ne daleko, jenom o ulici a ne kompletně – jednu místnost na staré adrese jsme si nechali. Stále euforizován, zavolal jsem naši kontaktní bytost, abych ji požádal o a) přesun jednoho telefonního čísla na staré adrese z jedné místnosti do druhé, b) přeložení čísla, které máme na vizitkách, o ulici dále. Měla obsazeno a milý mužský hlas mi sdělil, že nechá vzkaz a ona hned zavolá. Když nevolala ani třetí den, dostal jsem strach, zda se jí něco nestalo a volal znovu. Nu, nic jí díkybohu nebylo, jenom měla dovolenou. Dívka, jež ji zastupovala, měla také obsazeno a milý (jiný) mužský hlas slíbil, že vzápětí zavolá. Za tři dny jsem zavo-lal sám, omluvila se, že toho má hodně - to jsem chápal - a svěřil se s tím, co potřebujeme. Byla velmi ochotná – vysvětlila mi, že musím napsat dvě žádosti (ne mailem, to neplatí, ani nestačí zavolání) a ty poslat poštou. Zeptal jsem se, proč to nemůže vyřídit, odpověděla, že to nejde, protože ona je v Ústí na Labem, kdežto žádosti musím poslat do Brna. Ale my jsme v Praze, podivil jsem se. To je tak zařízeno, řekla, pošlete je do Brna, tam během týdne až dvou rozhodnou, rozhodnutí pošlou na příslušný odbor, nejspíše do Ostravy a pak cca během měsíce k přeložení linek dojde, pokud se neobjeví technický problém v komunikaci s Prahou. Zaváhal jsem.

Mezitím totiž telefon, na který jsem objednal internetovou službu, už několik dní nešel. Myslel jsem, že je to změnou jakéhosi rozhraní, o němž mi v osmi nebo deseti mailech psali, ale něco mě zneklidňovalo, zavolal jsem na poruchy a hle, náš telefon byl firmou mezitím vypnut, jelikož prý jsme nezaplatili duben. Bylo září. Jinak platí-me pravidelně a vždycky - účty chodí z Pardubic. Zavolal jsem milou kontaktní part-nerku, abych se jí zeptal, proč sakra nezvedla před vypnutím telefon a nepokusila se zjistit, proč jsme nezaplatili, když jsme dobří zákazníci a objednáváme si tolik služeb, ale byla na školení a její zástupkyně (jiná, ale v Budějovicích) zjistila, že jsme sice zaplatili po upomínce – žena ztratila složenku, ale na účet, na který platíme vždycky, měli jsme ale platit na jiný. Telefonovali jsme asi půl hodiny, pak jsme párkrát faxovali a problém byl vyřešen – a náš telefon prý bude zapojen co nejrychleji, možná již za týden. Ačkoliv mi bylo jasné, že kvůli tomu musí nejdřív účetní v Budějovicích zavolat jejich generálního ředitele, který má kanceláře pro sichr na Bahamách a ten konzultovat evropský board v Londýně, což týden zabere a pak teprve může technik zmáčknout knoflík, ztratil jsem nervy. Místo, abych poslal do Brna žádosti o přeložení, našel jsem jednoho šikulu a ten to všechno za pět set korun během hodiny přeložil sám, jako za socíku.

Telefon nám zapojit ovšem nemohl. Advokát mi řekl, že za škodu, vzniklou čtrnácti dny bez telefonu, není koho žalovat. Ale mohli by mě žalovat oni, kdybych jim v té nové skleněné budově rozbil okno kamenem.

Tento fejeton není veselý, ani vtipný, spíše skličující – ale život je, jak se říká v jedné reklamě, jaký je. Aspoň teď chápu, jak funguje monopol – jako socík.


Další články tohoto autora:
Alex Koenigsmark

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku