Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 20.9.2004
Svátek má Oleg




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Jak funguje socík
 >POLICIE: Policejnímu generálovi pro informaci!
 >HISTORIE: Samara 1918
 >FEJETON: Rabi Sidon a rabi Landsberg
 >PROPAGANDA: Na Fidela Ivan nemá
 >PENÍZE.CZ: Stavební spořitelny by bez pomoci státu prodělávaly
 >REAKCE: Gay iniciativa v ČR nemá s Gay party nic společného
 >CHTIPY: Trocha humoru
 >HOLANDSKO: Po Fortuynovi další pokus o zteč ztrnulého politického establishmentu
 >DOKUMENT: Dopis generálního ředitele Českého Telecomu zaměstnancům
 >MOBY DICK: Nová šetřící politika Českých Textáren
 >POLITIKA: Janda do senátu
 >ÚVAHA: Mám být zaskočen?
 >CHTIP: O mlsné opičce
 >POLITIKA: Šest zastavení na křížové cestě „dvouletého“ premiéra

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
20.9. PROPAGANDA: Na Fidela Ivan nemá

Tři dny úzkosti. Celá země na nohou...většinou bez modlení. Neporazitelný Ivan rozcupoval křehké karibské ostrovy. Ty, na něž si nikdo ani nevzpomene, pokud se o nich načančané západní zpravodajství nezmíní v souvislosti s nějakou přírodní pohromou. Ivan nesl přídech špinavých historek z carského Ruska a ještě špetky čehosi navíc. Vichr o rychlosti 250 km/h, dokonalá a vyvážená struktura, ze které se našim expertům ježily vlasy na hlavě. Ivan se narodil ve východním Karibiku, otřel se o Venezuelu, Grenadu, Jamajku a každý kousek pevné země, který mu ležel v cestě. Kubánský ostrov se se svou štíhlou a uvolněnou siluetou svůdně protahuje Karibikem. Kdo chce vstoupit do Mexického zálivu, nemůže na něj nenarazit. Ze zeměpisného úhlu pohledu je Kuba královnou Karibiku...asi jako ve vyprávění o Salgari, jež nám v mládí vhánělo slzy do očí.

Tento pátek se bestie ke Kubě přibližovala z "prohnuté" strany jako k dobrému jezdci na hřbetě. Naši vědci se mohou pochlubit udivujícími schopnostmi. Musejí umět sestavit modely a přesvědčit stále informovanější veřejnost.

V mé čtvrti panoval všeobecný ruch, pršely návrhy koho kam přestěhovat, rady, co vařit, aby nevadil výpadek elektřiny, plynu a vody. Prořezávaly se stromy, zabedňovala okna a dr. Rubiera byl v těch dnech hotový Robert Redford. Neexistovala meteorologická předpověď, kterou by neznal naprosto každý. Telefonáty, zprávičky, šeptanda cestou do obchodu. V sobotu připomínala Havana mraveniště. Sousedé uřezávali větve trčící proti oknům, přenášeli domácí elektrospotřebiče na bezpečná místa..

Šest odpoledne a prezident hodil na tři noci za hlavu všechny oficiální povinnosti, aby spolu s lidmi prožíval zvěsti o Ivanovi. Cítili jsme, že je Fidel s námi. Takový on je: umí dodat pocit, že je s lidmi, když naděje slábnou.

Mého malého synka předpovědi dr. Rubiery moc nezajímaly. Už v polospánku mi hláskem, při kterém andělům rostou křídla, mumlal: "Mami, a přijde ten Ivan? A když přijde, můžu zůstat doma a nejít do školy?"... Nahromaděná nervozita mi hnala slzy do očí nad takovou nevinností tváří v tvář monstru blížícímu se ke dveřím domu. "Ne, broučku. Uvidíš, že všechno dopadne dobře." Rozhlížela jsem se po svém domě plném skel, po kuchyni, kde mu ráno neohřeju mléku, protože nebude plyn. Přemáhalo mě zoufalství a měla jsem chuť plakat. A tehdy jsem zaslechla v televizi hlas...ten, který osuší slzy a otevírá srdce. Fidel, oblečený do zeleného, se v klidu zajímal o všechny podrobnosti kolem Ivana: Co vítr, co radius srážkové oblasti, jakým směrem postupuje, zda je radar v San Juan dostačující a zda není zapotřebí dalších prostředků k získávání podrobností o cyklonech, které by mohl náš ostrov ohrožovaný přírodními fenomény využít... Dal na srozuměnou, že už bylo dost zapomnění, k němuž nás odsuzuje lidská povaha.

Dr. Rubiera mu odpovídal trpělivě a s klidem. Fidel chtěl vědět všechno. Po šest hodin nás provázel cestou k bezpečí...Jako by Fidel byl "mužským v mé domácnosti", který mi pomáhá zabedňovat okna.

Říkala jsem si: "Proč se zabývá nějakým cyklonovým obdobím? Bude zázrak, když přežijeme příští uragán a on se stará o budoucnost, o které ani nevíme, zda vůbec nastane?" Jenže Fidel se samozřejmě o budoucnost stará. Ostřílený bojovník, který tisíckrát zvítězil a do tisíců dalších tažení se vrhá. Že těch dva tisíce a něco školiček napájených slunečními panely nebude mít problémy s elektřinou, protože je po dobu vichřice bezpečně uloží. Že musíme zdokonalit radary, kolik stojí to a ono, a že musíme s cyklony počítet v plánech naší bitvy idejí, atd., atd. Shodila jsem své zoufalství a šla zajistit okna s další dávkou důvěry.

Fidel o Kubě mluvil, jako by to byla městská čtvrť. Jeho příslovečná znalost čísel dosáhla v sobotu nepředstavitelných rozměrů. Soudruzi z vlády a dr. Rubiera se cítili jako u permanentní zkoušky. "Pozor na to kličkování sever, jihozápad, jihozápad, nelze se na to spolehnout."

Nevím, kdo asi v těchto dnech podepisoval úřední listiny, kdo schvaloval velvyslance, nebo kdo se zabýval interními detaily mé země. Fidel byl naladěn na stejnou strunu se svým národem. Měla jsem pocit, že mi Fidel radí, abych cítila jistotu a připravila se na to, co se blíží.

Vím, že mnozí si, dokonce v dobré víře, myslí, že v tom nespočívají úkoly předsedy Státní rady a Rady ministrů, že k tomu máme velmi efektivně fungující sbor civilní obrany a Meteorologický ústav. Jenže kolem Fidela se na Kubě odehrává pohoruhodný zázrak souznění. Vše se naladí na stejnou vlnovou délku: radiové a televizní vlny, celý národ a Fidel, který není ochoten připustit, že by nebyl účasten na událostech, jimiž národ žije, jen proto, že před staletími vymyslel jakýsi Evropan tři velmoci, nebo proto, že svět je plný necitelných prezidentů, kteří se obklopují papíry, hlasy a servilností.

V sobotu tedy Ivan putoval ostrovem Caimán Grande a jeho trasa nás vážně ohrožovala Ale Fidel nás svým úsměvem a výrazovým bohatstvím pohledu dotlačil k pocitu podmíněné jistoty.

Nevím, existuje-li ve světě jiný president, který zmrazí své funkce, aby mohl stát po boku občanů, či jiná televize, která by přestala vysílat nesmyslné komerční reklamy a změnila program tak, aby z něj učinila prostředek posledního spojení mezi mezi lidmi tváří v tvář přírodní katastrofě.

A Ivan se zatím blížil z jihu a svou skvostnou bílou spirálou ohrožoval naše křehké pobřeží. Kdyby prošel přes Kubu, zůstala by po něm bezpochyby zničená země. Věc, kterou jsem vůbec nechápala, byly úvahy o obnově. Prý že jsou zásoby vody, potravin a paliva zabezpečené a že jsou slepice chráněné a že továrna na střešní krytiny vyrobila krytinu...Pro vnějšího pozorovatele to může vypadat jako naprosté šílenství. Ale na Kubě a s Fidelem je takové "šílenství" tou nejrozumnější věcí. S Fidelovým úsměvem vetknutým do naděje žijí všichni s vírou, že Ivan naše úsilí nezmaří.

V neděli se Ivan rozhodl, že na kubánskou půdu nevstoupí, a vydá se Yucatánskou úžinou. V bezprostřední blízkosti nejzápadnějšího výběžku ostrova, který pocítí vichry uragánu, to ano. Téměř všechny cyklony přecházejí přes Pinar del Río, "Pána uragánů", jak ho nazval Fidel.

Příhodná anticyklona na severu se naštěstí zachovala velmi statečně a já myslím, že by si zasloužila, abychom ji nějak pojmenovali. Co třeba Vladimíra..? Do nejohroženější oblasti země se zatím vydal druhý anticyklon, Fidel, aby osobně zkontroloval všechna bezpečnostní opatření stejně, jako vždy v posledních 45 letech, kdy jsme měli to štěstí žít s přičiněním jeho zkušeností a odvahy.

Ivanovo oko se dobře rozhlédlo a usoudilo, že není vhodná chvíle stanout tváří v tvář starému gladiátorovi Fidelu Castrovi, který se nezalekne jeho větrné a dešťové stopy, a že je zde zvláštní skupina lidí, kteří se stejně jako zohýbané lilie znova zvednou. Znovu se zvednout je pro Kubánce řemeslo. Řemeslo, k jehož zvládnutí nás donutila nenávist a zpupnost. Vykládají nám o demokracii! No, nevím, ale pochybuji, že by existovala větší demokracie, než ta, kde prezident země usedne, aby si s národem povídal z očí do očí prostřednictvím obrazovky a nebojí se, že řekne nějakou hloupost, nebojí se, že lidé uvidí jeho šediny a vrásky, nebo že mu vyklouzne mikrofon. Musel být s námi stejně jako ve všech těžkých chvílích.

Ivan se požene ke Spojeným státům, aby tam zběsile vyprávěl, že ostrov Kuba je nedotknutelný. Protože je to ostrov světa.

Prý že není permanentní revoluce! Kdo viděl Fidela hovořit o plánech na přípravu pomocných učitelů, nebo o počítačových klubech, nebo o proměnách uragánu, viděl autentickou trvalost nekonečné revoluce.

Dnes, v pondělí, uklidněná pomalým šuměním lehkého deště, propadla jsem melancholii při pomyšlení, že Fidel nemůže pomoci nést všechna neštěstí světa a že jedinou alternativou, jak se dobrat štěstí, je solidarita...A pak jsem se dozvěděla, že prezident Chávez daroval malé Grenadě zpustošené Ivanem milion dolarů.

Vida, třeba je nový způsob vlády nakažlivý a mému kontinentu začne vládnout zodpovědnost, láska a pravda.

(Celia Hart, Rebelion, 13. září)


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku