Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.9.2004
Svátek má Berta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Fraška se státním rozpočtem
 >PŘÍRODA: O nás a o vodě
 >POLITIKA: Veřejný dopis s dotazy pro Jana Klase
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 4: Příjezd s případnými nepříjemnostmi
 >ARCHITEKTURA: Berlínské extravagance
 >POLITIKA: Bez senátu bude líp?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Podtitulek s nadtextem
 >PENÍZE.CZ: Stavební spoření: tip pro vyšší výnos
 >BRNO: Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy
 >LITERATURA: Divoké víno ještě po čtyřiceti letech
 >CHTIP: Takový normální domácí dialog
 >SPORT: Světový pohár v hokeji
 >ÚVAHA: Náš "strýček" Hitler
 >POLICIE: Vyšumělý šarm smutného policejního prezidenta
 >LETECTVÍ: Jedno vzduchoplavecké výročí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.9. POLITIKA: Bez senátu bude líp?
František Vízek

Před další obměnou třetiny senátorů, která nás letos počátkem listopadu čeká, hledám opakovaně odpověď na otázku, kdo, proč a v čím zájmu vytrvale, znovu a znovu zpochybňuje horní komoru našeho parlamentu, kdo chce vyřadit z rozhodování nejlépe „na věčné časy“ právě ty zákonodárce, kteří byli zvoleni většinovým volebním systémem, tedy nikoliv na stranických kandidátkách, kdo chce „vyšachovat“ zákonodárce, kteří se dokáží jasně vymezit vůči svým stranickým šéfům a rozhodnutím grémií svých stran, kteří umějí být i „slušně neposlušní“. Komu a proč vadí zákonodárci v Senátu PČR, kteří ve velké většině vyrostli v komunální politice, dobře znají terén a mají proto těsnější spojení s problémy běžných občanů. Televizní přenosy jasně dokládají, že senátoři jednají mnohem věcněji, kultivovaněji a noblesněji než jejich kolegové poslanci v Poslanecké sněmovně PČR. Zamyšlení je proto zcela namístě:

Čtyři roky horní komora Parlamentu nebyla, přestože Ústava ČR její existenci předpokládala od samého počátku. Neexistence této komory nás přišla draho: miliardové ztráty i vinou nekvalitních zákonů. Poslanecká sněmovna se tvářila, že je celým parlamentem, nikdo jí přijaté zákony nekontroloval, neopravoval, nezamítal, většinou se o to tu a tam marně pokusil prezident republiky. Není pochyb o tom, že nápravou chyb v zákonech se Senát sám zaplatí, že si tím sám na sebe vydělá.

Počet zákonodárců je u nás 200 plus 81, což je méně než ve srovnatelných zemích i s jednokomorovým parlamentem: Maďarsko má 386, Švédsko 349 a poloviční Slovensko také relativně více zákonodárců. Řeči o nadbytečnosti a neoblíbenosti českého Senátu jsou živeny jednak některými poslanci, kteří nestojí o to, aby jejich výstupy kdokoli „hlídal“, kontroloval a opravoval, a jednak některými novináři, kteří se do této komory strefovali ještě dřív, než vůbec vznikla, než mohla něco pokazit. Přitom je v Senátu malérů i senzací poskrovnu, což je zpravodajsky méně zajímavé, ale jistě užitečné a k dobru věci. Senát se dostává do „mladšího školního věku“, jeho případná transformace může být na pořadu dne, ale až po objektivním zhodnocení kladů a záporů celého našeho parlamentního systému, až po zkušenostech z delšího fungování nově koncipovaných krajů. Všechno se vším souvisí, proto by se izolované a povrchní rozhodování o koncepci mohlo nebezpečně nevyplatit.

Ekonomické důvody pro likvidaci Senátu PČR, který je podle statistik jednou z nejúspěšnějších evropských horních komor, nejsou a být nemohou. Jeho existence stojí občana měsíčně zhruba šest korun (!), což není jako cena za demokracii mnoho. Totalitní režimy a diktatury jsou jistě levnější, ale komu se po nich stýská ? Na mediálně často „propírané“ mzdy všech senátorů je v té částce něco kolem 70 haléřů, což nestojí za řeč. Pro ilustraci: šedesát miliard jediné zkrachované banky (případně škody způsobené daňovými úniky z LTO) by pokryly náklady Senátu na takových sto let a na platy senátorů dokonce na tisíc let. Kolik takových bank se u nás narodilo ? Kolik takových „povodní“ musela naše ekonomika přežít ? Jsem si jistý, že kdyby Senát fungoval hned od r. 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika jako mezinárodně právní subjekt, bylo by právní prostředí v naší vlasti kvalitnější, průhlednější, upírského „tunelování“ by bylo mnohem méně a prevítům všeho druhu by se dýchalo hůř.

Senát mnohé návrhy zákonů, po kterých veřejnost volá, sám připravil i schválil, ale mnohé z nich sněmovna prostě odmítla. Zákonodárce se služebním autem opravdu nepotřebuje dopravné, také platy ústavních činitelů by se měly odvíjet spíše od průměrného platu občana – daňového poplatníka než od úřednických tarifů. Na zásadní řešení čeká i takzvaná imunita zákonodárců, která tolik dráždí, ale ve skutečnosti znamená jen jiný režim pro projednávání trestných činů a přečinů, jak je běžné u soudců, státních zástupců, vojáků a policistů.

K běžnému občanu se výsledky práce horní komory parlamentu dostávají těžce, protože pro média je běžná práce zpravodajsky nezajímavá. Občan by jistě ocenil, že Senát za rok vrací Sněmovně přes 30 zákonů s pozměňovacími návrhy, ocenil by, že je úspěšný z více než šedesáti procent a více by se zajímal i o příčiny, které vedly senátory k úplnému zamítnutí některých zákonů a žádal vysvětlení, proč názor horní komory dolní komora neakceptovala. V kontextu s tím by jistě vyvstala otázka, zda je správné, že poslanci mohou tak snadno – pouhými 101 hlasy – zcela přehlasovat všechny své kolegy senátory a zda by vyváženější přístup naši mladou křehkou demokracii přece jen neposílil.

V řadě zemí jsou různé zkušenosti s jedno i dvoukomorovým parlamentem. Česká republika je mladá, její horní komora ještě o čtyři roky mladší. Ukvapená rozhodnutí i zbrklé změny a soudy – prováděné bez důkladné analýzy – jsou málokdy k užitku. Občané by měli důrazněji připomínat všem politikům, že ke změnám má a musí docházet, ale až dozrají, až není pochyb, že jde o změny k lepšímu. Levné útoky na náš dvoukomorový parlamentní systém by se mohly ve svých důsledcích hodně prodražit. A sotva by bylo líp.

PaedDr. František Vízek
www.vizek.info

Dodatek:

Státy s dvoukomorovým parlamentem – Evropa:

Belgie, Bosna a Hercegovina, Francie, Chorvatsko, Irská republika, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie
Mnohé státy i s jednokomorovým parlamentem mají mnohem větší počet zákonodárců než má ČR (např. Maďarsko, Švédsko).

Další státy s dvoukomorovým parlamentním systémem:

Antigua a Barbuda, Argentina, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Bermudy, Bolívie, Brazílie, Dominikánská rep., Egypt, Etiopie, Fidži, Filipiny, Grenada, Haiti, Indie, Japonsko, Jamajka, Jižní Afrika, Jordánsko, Kanada, Kazachstán, Kolumbie, Kongo, Kyrgyzstán, Lesotho, Madagaskar, Malajsie, Mauretánie, Mexiko, Nepál, Pákistán, Palau, Paraguay, Portoriko, Středoafrická republika, Svatá Lucie, Svazijsko, Thajsko, Trinidad a Tobago, Uruguay, USA, Venezuela. (Bez území závislých a těch, která jsou autonomní součástí jiných států.)




Další články tohoto autora:
František Vízek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku