Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.9.2004
Svátek má Berta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Fraška se státním rozpočtem
 >PŘÍRODA: O nás a o vodě
 >POLITIKA: Veřejný dopis s dotazy pro Jana Klase
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 4: Příjezd s případnými nepříjemnostmi
 >ARCHITEKTURA: Berlínské extravagance
 >POLITIKA: Bez senátu bude líp?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Podtitulek s nadtextem
 >PENÍZE.CZ: Stavební spoření: tip pro vyšší výnos
 >BRNO: Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy
 >LITERATURA: Divoké víno ještě po čtyřiceti letech
 >CHTIP: Takový normální domácí dialog
 >SPORT: Světový pohár v hokeji
 >ÚVAHA: Náš "strýček" Hitler
 >POLICIE: Vyšumělý šarm smutného policejního prezidenta
 >LETECTVÍ: Jedno vzduchoplavecké výročí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
23.9. LITERATURA: Divoké víno ještě po čtyřiceti letech
Ludvík Hess

Přesně na den po čtyřiceti letech vyšlo 19. září 70. číslo Divokého vína, možná spíš 71. číslo, vezmeme-li v potaz to, které jsem v roce 1972 už nestačil rozeslat. Skončilo v zapečetěné tiskárně a já zapečetěný v Ruzyni. Počítáte správně, milí čtenáři. Historicky první číslo vyšlo v září 1964, tenkrát ovšem vytištěné a v nákladu 1000 ks, zatímco poslední je v pořadí dvanácté internetové a vychází jako www.divokevino.cz s absolutní pravidelností šestkrát do roka - vždy devatenáctého v měsíci září, listopadu, lednu, březnu, květnu a červenci.

V každém současném čísle vzpomínám na autory šedesátých let, přepíšu jejich básničky a pokud je najdu mezi živými a jsou dosud péra mocni, přidám jejich básničky současné. Třeba Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Petra Cincibucha, Jaroslava Holoubka, Zdeňka Rytíře... Na nebožtíky Václava Hraběte, Ladislava Landu, Jana Čecha a další vytáhnu ze záhrobí aspoň nějakou tu vzpomínku.

Aby současní mládenci a panny verše tepající nepřišli zkrátka, přidám i básničky jejich. Třeba Petra Zemka, Štěpána Kučery, Adélky Miencilovou, Adélky Chudobové a mnoha desítek dalších.

Když tedy Divoké víno slavilo čtyřicítku, pozval jsem do sídla vydavatelství v pražském Hájku babičky a dědečky básníky, ať se sejdou s těmi mládenečky a holkami. Představte si, milí čtenáři, přišla jich skoro stovka. A tak jsme si recitovali jako za starých časů - jednu básničku já, jednu Honza Rosák. Ano, elegantní televizní šoumen skutečně v šedesátých letech recitoval básničky. Při setkání v Hájku přednesl s citem tři básničky Ladislava Landy, básníka, jenž zemřel tragicky v šestnácti letech, tři měsíce po Vaškovi Hraběti. Posmrtně mu vyšly dvě knížky. Jednu vydalo Divoké víno krátce po jeho smrti, druhou Vladimír Bystrov v roce 1998. A pak se k "divadlu poezie" přidali Jaroslav Holoubek a Jirka Žáček, a nakonec i Pavel Verner vlastními verši. Cituplně nám k tomu hrála na harfu Ivanka Pokorná, první harfistka Opery Národního divadla.

Nemyslete si, že se jenom recitovalo. Víno nejen divoké teklo proudem, prasátko zmizelo i s kostmi, jež si vzali na starost přítomní psi.

Ludvík Hess, samozvaný šéfredaktor Divokého vína, ještě po čtyřiceti letech




Další články tohoto autora:
Ludvík Hess

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku