Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 2.10.2004
Svátek má Galina




  Výběr z vydání
 >MOBY DICK: Kořist managorů Českých Textáren v ohrožení
 >POVÍDKA: Viděno zezadu
 >FEJETON: Petříkův kamarád
 >POLITIKA: Komunistické metody policie
 >Z MÉHO PODKROVÍ: SpaceShipOne a terminologie
 >ÚVAHA: Sedmnáctileté oči
 >BRNO: Kdo vyhraje referendum? Pravda a láska
 >BRNO: Stanovisko Konzervativní strany k přesunu nádraží
 >LITERATURA: Škvorecký, Viewegh, Obermannová...
 >CHTIP: Čtyři přátelé vyrazili hrát golf...
 >FILOSOFIE: O náboženství a ateismu
 >POLITIKA: Čeští exoti v Evropě
 >POLITIKA: Vzpomínky na skutečnost
 >INTERNET: Jak jsem neotestoval službu Internet Expres
 >PRÁVO: K Zákonu o zaměstnanosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
2.10. LITERATURA: Škvorecký, Viewegh, Obermannová...
Michal Matoušek

...sestry Bártů... ptáte se, co mají společného ta jména? Ta jména se podepisují pod slova, která mají jménům pomoci splnit jejich profesní ctižádost: trochu pobavit, trochu vypadat jako někdo jiný, než ve skutečnosti jsem, a trochu přitom vydělat. – Jistě není nejvhodnější spustit takovouto řeč, když jedno jméno z nadpisu článku právě jubiluje. Ale pěkná slova o tom jménu už vyslovena byla (angažoval se i president republiky), takže pro tuto chvíli snad můžeme nabrat i z jiného soudku: před nedávnem bylo na Neviditelném psu uveřejněno moje zamyšlení o jiném entertainerovi z titulku tohoto článku, a slovo entertainer (není myšleno jako nadávka; sám jubilant se tím jménem leckde pojmenovává) jsem tam přeložil česky naprosto nesprávně, přesto však docela přiléhavě: rozptylovač.

Ano, jak dnešní člověk na literární slovo vlastně pohlíží: jako na prostředek okamžitého rozptýlení, nebo za ním hledá cosi víc? Pokud hledá víc, slovu vždy pomůže i postoj člověka, který je vyslovuje. A tady, ač neradi, musíme připomenout, jak odlišným shledáváme někdejší rozhodnutí spisovatele Škvoreckého odejít ze země od postoje, dejme tomu, spisovatelů Havla, Kohouta nebo Vaculíka; i oni velice měli důvod obávat se, co po sovětské okupaci přijde, a přesto se ubránili pokušení prásknout raději do bot a za hranicemi pak navýsost svobodně “prodávat naši společnou bídu bez ochoty podílet se na ní” (Vaculík).

Škvoreckého rozhodnutí skutečně do bot prásknout nebylo zase tak překvapivé. “Vždy snese, co se stane druhým,” napsal o Dannym Smiřickém, autorově literárním alter egu profesor Václav Černý. “Rozmazlené děcko, které nedospělo pocitu odpovědnosti; přepychový panský synáček, jehož slovo nepotřebuje krytí, neboť někdo jiný proplácí jeho směnky.” Zhruba podobnou roli hrají Rosenkrantz a Guildenstern v příběhu o Hamletovi: stojí pěkně opodál, vtipně glosují události a svým šklebem dávají najevo, že přes jisté znepokojení se jich celá věc vlastně netýká. Že je to jen takové… téma k rozptýlení.

Jak si tak listujeme dopředu dozadu ve Škvoreckého románech a povídkách: dovedeme si vůbec Dannyho představit v odpovědnější roli, než je ta jeho věčná páskovská? Třeba jako otce? – Jako jedince, který někde zanechal biologickou stopu, to asi ano; ale pro otcovství v pravém smyslu toho slova je třeba kvalit, které Danny Smiřický dávno ztratil, pokud je vůbec kdy měl. Například odvaha a vůle. Ačkoli jsou donekonečna masírováni všemi těmi pajánovitými doslovy, nabubřelými tirádami a zaručeně pravými vzpomínkami na oslavence, leckteří z nás za příběhy o Dannym Smiřickém nic nehledají, už ani potěšení ne; jsou to prostě jen slova. Materiál profesní ctižádosti.

Nepřipomíná se zrovna často, že i Josef Škvorecký mluvil na slavném čtvrtém sjezdu svazu spisovatelů, tak jako Havel, Kohout a Vaculík. Ovšem zatímco později jmenovaní ve svých projevech sledovali témata, aby se tak řeklo, výbušně občanská, a byli pak za ně přiměřeně svému postavení pronásledováni, Josef Škvorecký promluvil o důležitější věci: o honorářové vyhlášce tehdy platné v překladatelské branži. Zdálo se mu (z našeho pohledu jistě právem), že za překlad Faulknerovy Báje nebyl dostatečně hmotně oceněn.

Možná tato vzpomínka nevypovídá vůbec o ničem – a možná vypovídá o lecčems podstatném.


Další články tohoto autora:
Michal Matoušek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku