Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 11.10.2004
Svátek má Andrej




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Uplácet politiky je trestné
 >VÝROČÍ: Před 20 lety dostal Nobelovu cenu J. Seifert
 >TELEVIZE: Křupan v Kotli
 >PRÁVO: Pár laických rad utajeným zlepšovatelům
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nordická lest severně nad Táborem
 >SPOLEČNOST: Neprávní stát
 >PRÁVO: Aby bylo jasno o 6.říjnu 2004
 >PSÍ PŘÍHODY: Energeticky náročné hlídání
 >TV A SEX: Konec Miliónového páru, konec iluze?
 >HUDBA: Spousta andělů, jedna Aneta
 >PENÍZE.CZ: Zemětřesení v pojistných smlouvách
 >MÉDIA: Ani za milión
 >PRÁVO: Žijeme v demokratickém právním státu?
 >KNIHA: Čas voněl snem. Stručný přehled dějin VKS(b)
 >MOBY DICK: Kokotovým hostem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
11.10. VÝROČÍ: Před 20 lety dostal Nobelovu cenu J. Seifert
Jan Beneš

Ne mnoho, ale mnohé.
Jan Beneš

Začalo to naší a mou osobní radostí, ten večer kdy nás zprávy poinformovaly, že Nobelovu cenu za literaturu obdržel jistý Jaroslav Seifert. Byla to jedna z těch chvil jež člověka povznesou. Asi jako když do Japonska s Migem 25 uletěl Viktor Ivanovič Bělenko, případně naši hoši osvobodili Grenadu. Neb jsme, jak známo, žili v třídně rozděleném světě a ta Seifertova „Nobelovka“ znamenala, že síly Říše zla zas jednou dostaly po nose.

Ono dopoledne zasedli mnozí, aby své pocity vyjádřili a právě chystané číslo exilového Reportéra pak bylo výhradně Seifertovsk. Většinou pravda laděno majoritou autorů do tóniny Seifert a já, případně já - a též Seifert. Pokud jde o mne, ze své moci úřední zrušil jsem odpoled-ní vyučování a školní aktivitu přeložil na Útes Milenců (Lover´s Point). Což je rozkošné místo kousek od Steinbeckovy „Plechárny“ vybavené rošty na opékání, plus stoly a lavičkami, lákajícími k posezení nad do útesu bijícím Tichým oceánem. To vše ve stínu cypřišů a se vzorně se-střihaným trávníkem. Na hladině se plavně míhali surfaři (byl právě příliv) o kus dál se potápěči cpali do svých neoprenů a jakýsi filmařský či TV štáb, tam s nimi konal poradu. Což jsme si spo-jovali se žralokem, který tu o pár dnů dříve jednoho z těch surfařů zlikvidoval beze zbytku. Na břeh z něj připlavalo jen jeho prkno, ale s vykousnutým obloukem o průměru 72 centimetrů.

Studentstvo Zelených baretů zajisté pocity svého školitele plně nesdílelo, ale jako každé studentstvo vítalo ulejvku vyučovací. Asi tak, jako když za autorova mládí škola odpadla díky vítání Wilhelma Piecka, případně besedování s Marií Majerovou.

Takže tam nad mořem jsme se sešli v příjemném kalifornském klima, přitáhl jsem jakési Seifertovy knížky a kapitána Valley, vulgo Údolíčko, který do angličtiny hezky přeložil Křest sv. Vladimíra, týral otázkami, zda by si troufl také na tohle a černého seržanta Claytona se snažil přesvědčit, že existuje i jiná česká literatura, než u tohoto studentstva obecně oblíbení Černí ba-roni.

Nu a pak se k nám přiblížili ti filmaři a zjistilo se, že je to švédská Elbe TV. Pídili se po tom, jakým jazykem to vlastně mluvíme a co tam vlastně děláme. Vedl je nějaký pan Holmquist, ale byla tam i paní Holmquistová. Když jim bylo vyloženo, že slavíme Nobelovu cenu Jaroslava Seiferta, vyflákli se na své původní záměry a raději natočili tedy cosi o tom, jak se známí zabijáci od Zelených baretů radují z ocenění básníkova. Jakmile se objevila kamera, studentstvo tomu radování přišlo ukázkově na chuť.

Takže Elbe TV z toho měla exklusivní reportáž z exklusivního prostředí, ba došly i švédské noviny s dlouhým článkem a fotografiemi té oslavy. Což jsem zabalil a poslal Seifertovi do Prahy. Aby měl radost. Ta moje přišla, když odpověděl, že ji měl.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku