Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 6.10.2004
Svátek má Hanuš




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Nobelova cena za lepidlo na kvarky
 >VĚDA: Rozhovor s čerstvým nobelistou
 >USA: Stav selhávání penzijních plánů
 >EVROPA: Hodnocení Turecka
 >EKOLOGIE: Ekoterorismus v České republice
 >KNIHA: Bláznit je lidské
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zapomenutá příhoda
 >PSÍ PŘÍHODY: Fešáci u Dívčích hradů
 >EKONOMIKA: Emise státních dluhopisů v příštím roce výrazně porostou
 >POLITIKA: Interview Johna Boka pro Neviditelného psa
 >PENÍZE.CZ: Každá hypotéka má něco do sebe
 >PRÁVO: Co znamená rušení hranic pro svobodu občana?
 >SPOLEČNOST: Diskriminace? Dobrovolná ano.
 >POLITIKA: Když se blíží volby, musí demokracie stranou
 >SVĚT: Kratochvíle s někdejší ideologickou diverzí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
6.10. EKOLOGIE: Ekoterorismus v České republice
Ivan Brezina

Zhruba v polovině 90. let se v českém mediálním diskursu začal objevovat termín "ekoterorismus". Novináři, politici a veřejnost ho bohužel často používají zcela libovolně, což vede k mnoha zbytečným nedorozuměním. Na jednu stranu totiž bývají jako "ekoteroristé" paušálně nálepkováni všichni ochránci životního prostředí včetně umírněných skupin, které svou ideologii prosazují nenásilnými prostředky. Na druhou stranu se ale často objevuje názor, že ze strany ekologistů an bloc žádné bezpečnostní riziko nehrozí a že "strašák ekoterorismu" je jen účelovým výtvorem jejich kritiků.

Pokud nepočítáme monitoring extrémistických postojů v ČR, který každoročně zpracovává ministerstvo vnitra, zabýval se odbornou reflexí domácích radikálních ekologických organizací zřejmě jen politolog Michal Mazel (1). Mezeru teď zaplnila práce politologa Miroslava Mareše, která vznikla s podporou Grantové agentury ČR. Pedagog z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a soudní znalec v oboru extrémismu sepsal zatím nejpodrobnější domácí analýzu environmenálně motivovaného násilí. Cenné je na ní především to, že se nejedná o účelovou kritiku, ale o nezaujatou, čistě deskriptivní vědeckou práci, doplněnou množstvím poznámek a odkazů na prameny a literaturu. Žádná další mediální diskuse o ekoterorismu ji proto už nebude moci pominout.

V úvodu práce Mareš přesně vymezuje, co ekoterorismus je a není. Popisuje jeho historické kořeny a současné ideové zdroje (německé nacionálně-socialistické hnutí, nová levice a neomarxismus 60. let, hnutí za práva zvířat, antiglobalizační protesty atd.). Diskutuje vztah ekoterorismu k tzv. nenásilným přímým akcím, občanské neposlušnosti a dalším "pracovním metodám" mainstreamu ekologického hnutí. Zmiňuje hlavní světové skupiny, které cíleně používají ekologicky násilí včetně sabotáží a žhářských útoků (Earth liberation front, Animal right militia, Animal liberation front) a vyjmenovává zločiny spáchané jednotlivci (Unabomber, Richard Durn, Volkert van der Graaf). Českému čtenáři zpřístupňuje některé málo známé alarmující informace o ekologickém hnutí - třeba fakt, že některé jeho proudy sní o vyhubení lidstva jako "viru", který údajně ohrožuje ekologickou rovnováhu. Po zevrubné analýze Mareš dospívá k závěru: "Nelze samozřejmě označit všechny environmentální organizace a proudy za extrémistické, nicméně realizace cílů alespoň určité části z nich by přinesla zánik demokracie v dnešním pojetí."

Hlavním přínosem práce je detailní analýza extrémistických tendencí zeleného hnutí v České republice. Mareš ukazuje, že i jeho okázale nenásilná "mainsteamová" část má spojitost s protisystémovými skupinami a jednotlivci (např. personální propojení Hnutí Duha s anarchisty a s organizací Nesehnutí, o které se lze dočíst ve zprávách MV o extrémismu), případně je minimálně inspiruje k trestným činům (např. zničení pokusného pole firmy Monsanto po protestní akci Greenpeace). Potenciálně nejnebezpečnější domácí odnože světových ekoteroristických skupin (Animal liberation front, Earth first!) naštěstí v rámci domácí ekologické scény zatím zůstávají izolovány. To ovšem neznamená, že nejsou nebezpečné, o čemž svědčí například opakované vandalské útoky na pardubickou formu Biotest.

Mareš také podrobně popisuje historický vývoj vztahu bezpečnostních orgánů k ekologickému hnutí včetně známé aféry kolem tzv. seznamu extrémistických skupin z roku 1995. Správně upozorňuje, že nepřesné rozlišování občanské neposlušnosti, extrémismu a terorismu může být účelově zneužito ke skandalizaci jakékoli kritiky sporných atributů ekologického hnutí. Ptá se, proč nejsou u environmentalistických skupin posuzovány jejich postoje k demokratickým principům. Při úvahách o ekologickém hnutí je to zřejmě vůbec nejzásadnější otázka, protože řadu jeho cílů nelze prosadit demokratickými metodami.

Nakonec Mareš dospívá k závěru, že v České republice představuje ekoterorismus co do zacílení, odůvodnění a připravenosti akcí "relativně propracovanou" formu terorismu. Ačkoli jde o čistě deskriptivní práci, toto konstatování lze chápat jako varování pro budoucnost.

Mareš, Miroslav: Ekoterorismus v České republice (in: politicko-sociologický časopis Rexter 1/2004, dostupné na internetu).

(1): Mazel, Michal: Oponenti systému. Přehled radikálních a extrémistických organizací v České republice (in: Politický extrémismus a radikalismus v České republice, editor sborníku Petr Fiala, Masarykova univerzita, Brno 1998). V podkapitole "Radikální ekologické organizace" autor analyzuje skupiny Animal liberation front, Nadace Animal S.O.S., Svoboda zvířat, Děti Země, Hnutí DuhaGreenpeace a Different life. Michal Mazel je ředitelem odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra.




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku