Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 14.10.2004
Svátek má Agáta




  Výběr z vydání
 >SVĚT: USA není zemí imperialismu
 >SPOLEČNOST: Bože, kéž jsem policajtem...
 >BRNO: Referendum - kdo vlastně zvítězil?
 >NEMOCNICE: Další krok k socialismu
 >POLITIKA: Debilita, jezy na Labi a ranař Foldyna, který to myslí upřímně
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Snížení zvýšení DPH opět slavně zvítězilo. Au!
 >PRÁVO: Zaveďme porotní soudy
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Život v podkroví opticky a akusticky
 >KNIHA: Pekingská večeře a běsnění živlů
 >PENÍZE.CZ: Cena práce je (ne)srovnatelná s EU
 >SPORT: Proč nezačne sezóna NHL
 >CHTIP: Výslech zajatce
 >EKONOMIKA: Ceny v české ekonomice klesly
 >KAUZA KOŘISTKA: Tisková zpráva
 >KAUZA KOŘISTKA: Neměl by to být konec

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
14.10. Z MÉHO PODKROVÍ: Život v podkroví opticky a akusticky
Albert Salický

Z podkrovní garsoniéry, ve které v Salzburgu bydlím, mám téměř nulový výhled. Střešními okny vidím hlavně nebe, které ovšem kromě občasných létajících talířů mnoho zajímavého neposkytuje. Když si stoupnu na špičky, vidím i hory. Ty se ale v reálném čase příliš nemění a tudíž ani ony neposkytují žádoucí vzrušení. Prosklenými dveřmi na balkon je pak vidět především spoustu zeleně, za kterou se tu a tam mihnou sběrače trolejbusu a tak mi připomenou, že žijeme přece jen v době pokroku. Nedostatek přirozeného výhledu nemohu kompenzovat ani výhledem zprostředkovaným moderní technikou, protože jsem se rozhodl žít bez televize. Tímto činem jsem uvedl ve zmatek celý GIS, agenturu ORF, která pod záminkou služby divákům vybírá televizní poplatek. Za necelý rok jsem měl dvě kontroly (tedy alespoň pokud vím, přes týden moc často doma nebývám), nezávisle na nich mi poštou chodí střídavě formuláře a výhružky. Ale už pro ten radostný plamen v očích, když kontrolor uvidí monitor počítače, jsou kontroly v podstatě zábavné.

Akusticky jsem na tom lépe. Především díky řevu upravených skútrů místních jugo... tedy mladistvých spoluobčanů balkánského původu. Vymontované tlumiče a omezovače dvoutaktních motorů připomínají dávné doby "nadrážděných pinďourů", což (pozor!) nebylo nic sexuálního, nýbrž nezákonně vyšlechtěné motocykly Pionýr. I když, ono na tom nakonec něco sexuálního přece jen bylo. Já jsem se na tom ovšem podílet nemohl, můj pincek, dar prastrýce z Oslavan, byl ještě ten jednosedadlový, zvaný pařez, a tak jsem musel dívky balit pěšky.

S návratem módy frizírovaných skútrů má zdejší lidově-demokratická policie kupodivu stejné problémy jako sociálně-demokratická policie česká. (Používám záměrně pomlčky, protože jsem objevil, že je to v Čechách známkou ušlechtilosti, viz KDU-ČSL.) Jen občas četník někoho odchytí a v novinách se pak chlubí úžasným úspěchem. Zveřejní se šokující odhalení, že tyto stroje jedou hodně přes stovku, vyjádří se k tomu odborníci pojišťoven (celí nadšeni skutečností, že mohou ilegálům při zaviněné nehodě odepřít plnění), nicméně hluku neubývá. A to přesto, že slušní lidé platí spoustu peněz navíc aby jejich auta a motocykly neobtěžovaly vůbec nikoho. Přesto, že bigbít vytočený doma na plný pecky už žije jen ve vzpomínkách šedivějících pamětníků. A že na blízké letiště létají už pouze zcela nehlučná letadla. To je mimochodem zcela neuvěřitelná záležitost. Jezdím kolem letiště na kole. Tam, kde se letadla otáčejí a pak chvíli stojí, než prohrábnou rošt a vyrazí za sluncem. Posledně mi jeden Boeing při startu sfoukl kšiltovku, přičemž zvukový doprovod odpovídal ventilátoru levnějšího PC. Jak toho naši soudruzi v USA dosáhli, to je pro mě jedním ze sedmi divů světa.

Existují ovšem i jiné bandy akustických teroristů, které jsou ještě horší než skútraři. Především vášniví sekáči trávnků. O těch však již bylo napsáno dost. Skútraři otravují hlavně v sobotu večer, sekáči v neděli ráno. Chci se ale zmínit o úplně jiné skupině obtěžovatelů. Pro mě je ze všech nejhorší. Jednak obtěžuje hlukem od rána do večera a sedm dní v týdnu, ale hlavně, jí produkovaný hluk je zcela samoučelný. Připomíná to zprávy Jane Goodall o chování šimpanzů. Jak jeden samec našel v pralese prázdný barel od benzínu, začal na něj tlouct a vydobil si tak vedoucí postavení ve stádě.

Zcela analogicky jednají i ti, o nichž se zmiňuji. Oni sice už kdysi vedoucí postavení ve stádě měli, svojí arogancí a politikou až příliš špičatých loktů však o ně naštěstí přišli. Přesto přežili, a aby na tento fakt patřičně poukázali, dělají hluk. Mám samozřejmě na mysli zdejší katolickou církev. Kousek za domem mám totiž kostel, řekl bych téměř na dohled, kdybych tento fakt nevyvrátil hned v prvním odstavci. Kostel má věž a ve věži zvony, pořádné kusy s hi-fi zvukem. Kam se na ně hrabe můj subwoofer. Ty zvony, jak jinak, zvoní. Každou hodinu. Od rána do večera. Zbytečně, bezohledně, hlučně. A široko daleko žádný hygienik, žádný měřič decibelů. Žádná občanská aktivita, která by chtěla odškodné za snížení životního standardu. Tak se má katolická církev v Rakousku. Po rozpadu monarchie (škoda jí, i když byla katolická. Zatracenej Masaryk) v Rakousku zakázali šlechtické tituly. Ovšem nedůsledně: církev, jejíž hlavní ideolog prohlašuje, že jeho království není z tohoto světa, existuje nadále. Přijď vůle tvá, buď království tvé. A fakt, že v otčenáši chybí prohlášení typu "a uchraň nás od demokracie" je jen potvrzením katolického pokrytectví.

A tak se zvoní a zvoní. Přes týden jedním zvonem, v neděli ráno všemi. Prý aby lidé vstali a šli na mši. To je ta záležitost, jak se proměňují sušenky v tělo Krista a víno v jeho krev. Jde tedy jasně o genetickou manipulaci. Výsledné produkty této nelicencované procedury jsou pak bez jakýchkoliv dalších laboratorních testů předloženy ubohým věřícím ke konzumaci. A zase nikdo neprotestuje.

Co by se asi stalo, kdyby zvony nezvonily? Zůstal by kostel prázdný? Když už to musí být, ať si to věřící pouštějí doma z rádia nebo televize, a do sluchátek! Ale možná má nedělní zvonění jiný důvod. Třeba má vzbudit majitele sekaček a dát jim najevo, že je čas, aby i oni vyskočili z postele, nakopli mašinku a přinesli svůj příspěvek k ukrácení spánku jinak spořádaného salzburského obyvatelstva.

Máte pocit že přeháním? Máte pravdu. Ty létající talíře jsem si vymyslel. Všechno ostatní je bohužel pravda.

Salzburg, září 2004




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku