Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.10.2004
Svátek má Lukáš




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Otrávená bublina jménem Kořistka
 >ZDRAVOTNICTVÍ: O stříhání nehtů a komorách
 >PRÁVO: Předčasný masopustní rej
 >POLITIKA: Bude Gross vypovídat na detektoru lži?
 >SPOLEČNOST: Ochranářský šiml
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na Invexu
 >MÉDIA: Smějeme se s Františkem Janečkem & Co.
 >SPOLEČNOST: Je vůbec v Česku možná demokracie?
 >PSÍ PŘÍHODY: Zkreslené vnímání času
 >ÚVAHA: Naše zdraví a ČN
 >ZAMYŠLENÍ: Taková obyčejná privatizace
 >POLITIKA: Podle vzoru "gestapo"
 >SVĚT: Na okraj jednání o vstupu Turecka do EU
 >HISTORIE: Památník obětí komunismu tábor Vojna
 >PENÍZE.CZ: Obligace, pokladniční poukázky, STRIPS... nekoušou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
18.10. SVĚT: Na okraj jednání o vstupu Turecka do EU
Jaroslav Teplý

6. října se konalo zasedání Evropské komise, které dalo zelenou zahájení jednání s Tureckem o jeho vstupu do EU. Podle zprávy Gemmy Buters, dopisovatelky deníku De Telegraaf v Bruselu (7.října t.r.) je ovšem doporučení komise prošpikováno mnoha podmínkami, takže se očekává, že zpráva bude v prosinci beze změny převzata předsedy vlád členských zemí EU.

Komise se pokusila speciálními podmínkami, výstrahami a únikovými klausulemi na adresu Turecka vzít vítr z plachet hlavním kritikům, odpůrcům členství Turecka v EU. Největší obavy veřejného mínění a některých vlád se týkají nákladů na členství Turecka, lidských práv a možné masové emigrace Turků do Evropy.

Na hlavní bod kritiky komise odpověděla. Masová emigrace Turků může být znemožněna permanentní ochrannou klausulí, která omezí volný pohyb tureckých pracovních sil. Tato formulace nic neznamená, EU už dnes nedokáže zabránit velkému přílivu imigrantů odkudkoliv.A jak by to asi vypadalo s tím omezením, kdyby se Schengenská hranice posunula k Iráku, Iránu a Syrii? Doporučení Evropské komise neříká nic o poměru stoupenců a odpůrců uvnitř komise, největšími odpůrci jsou Holanďan Bolkenstein a Rakušan Fischler. Více je ovšem známo o mínění obyvatelstva EU.

Business Week (11.10.2004) cituje výsledky průzkumu provedeného organisací German Marshall Fund, podle kterých podporuje vstup Turecka asi třetina obyvatel. To souhlasí s výsledky průzkumů lokálních v Německu a Holandsku a tento poměr 1:2 jsem našel i v momentce na počítadle iDnes v pátek 15. říina. Sylvie Goulard, která patřila mezi špičkové poradce předsedy Komise (citovaná ve zmíněném článku BW) argumentuje, že zelená pro Turecko na prosincovém zasedání s ohledem na rostoucí lidovou oposici by mohla vyvolat prudký odpor proti samotné evropské integraci. To by pak mohlo podkopat úsilí o schválení evropské ústavy v serii referend 2005-2006. "Nemůžete šířit demokracii aniž byste ji respektovali" říká S. Goulard majíc na mysli způsob, jakým vedoucí představitelé EU často přijímají důležitá rozhodnutí za zavřenými dveřmi.

Mluvčí turecké vlády v reakci na doporučení komise prohlásil, že ...Turecko chce, aby komise v některých bodech svá doporučení upravila. Je v něm totiž řeč o jednání s "otevřeným koncem", t.j. nevede automaticky k členství v EU. Turci chtějí víc jistoty. Obávají se, že jinak přijde EU s novými překážkami. Turecko také chce, aby EU otevřela hranice pro turecké dělníky... (Teletext NL, 12.10.2004)

Česká vláda podpoří zahájení jednání o vstupu Turecka do EU je titulek v MF Dnes 8.1O.2004. Tak jako dříve naše rodná strana kritisovala "nekritické poklonkování západní technice", musíme dnes bohužel konstatovat nekritické přejímání někdy až vrcholně nebezpečných evropských politicky korektních názorů. Protože předcházející premiér nenašel lepší sukni, které by se mohl držet, než tu kancléře Schrödera, hodlá v tom jeho nástupce pokračovat. Doporučení Komise vláda beze zbytku schvaluje. Za zmínku stojí také v článku citované stanovisko presidenta republiky, že nemá "sebemenších námitek proti tomu, aby se Turecko stalo členem EU". Václav Klaus tím prokázal, že pod "mez jeho rozlišovacích schopností" se vejde i nesmírně důležité rozhodnutí, které by mohlo vést k evropské katastrofě. Deník De Telegraaf v této věci poznamenal 7. října t.r., že

"…v bývalých komunistických zemích východní Evropy nehraje možný vstup Turecka do EU ve veřejném mínění vůbec žádnou roli. Politici se přiklánějí k názoru Turkům pomáhat. Nové východoevropské členské státy mají jen nepatrná množství muslimů a nechápou západoevropské obavy."

Do nekritického přejímání patří i iritantní zkreslování role turecké armády. Michal Mocek (MF Dnes, 07.10.04) jí vytýká asi podle vzoru např. některých poslanců EP, že před sedmi lety donutila premiéra k demisi a rozpustila jeho stranu. Střízliví pozorovatelé ovšem soudí, že kdyby to byla neudělala, bylo by Turecko dnes už fundamentalistickou zemí. Jen díky armádě a její roli, kterou jí pověřil Kemal Atatürk, existuje byť i s obtížemi oddělení církve od státu.

Stejně tak uvádí Mocek, snad podle vzoru holandského premiéra, že" islam a terorismus jsou dvě odlišné věci. Jestliže v čele vlád unijních zemí mohou stát křesťanští demokraté, není důvod, proč by v jejich čele nemohli stát islámští demokraté. Důležité tu není náboženství, nýbrž demokracie - ve stranách i ve státě." Potíž je v tom, že žádný islamský demokratický stát zatím neexistuje, protože islam není s demokracii slučitelný. Celkem už se zaběhlo rčení "ne každý muslim je terorista, ale naopak každý terorista je muslim".

Mocek ovšem také ve shora citovaném článku MF Dnes (08.10.04, šifra mcm) poznamenal, že

"Turci často kritizují Evropu za neochotu přijmout je do unie a domnívají se, že je to kvůli islámu. Jen málokterý z nich je tak sebekritický jako Selbur Ok z istanbulské univerzity Ticaret, který listu Der Standard řekl: "V nejlepším případě je pro unii zralý Istanbul a pár milionů Turků, ale zbytek země a zbylých šedesát milionů (zralých) není. A Istanbul není Turecko."

Dále jiný pohled z levicového kouta (Richard Adams, Guardian 05.10.04, české shrnutí v BL):

"Turecko je velká země, a tak nelze bagatelizovat její chudobu. Nelze také předpokládat, že vstup Turecka do EU najednou kouzelně promění během nadcházejícího desetiletí Turecko v moderní průmyslový stát. Je velmi pravděpodobné, že dramatické změny, ke kterým musí v Turecku dojít, povedou k recesi, k nezaměstnanosti a k nestabilitě. Špatně načasovaný a nepřipravený vstup Turecka do EU by mohl být pro tu zemi katastrofou."

Konečně racionální poznámka poslance fracouzské strany UMP Morina v v rozhovoru na France 2 - Télématin, že není obvyklé udělat napřed rozhodnutí a pak teprve o něm debatovat.

Ze současné situace vyplývá, že se Turecko opravdu nemůže stát za normálních okolností členem EU, ale mělo by dostat postavení privilegovaného partnera EU, o čemž panuje jak u vlád tak i u obyvatelstva EU vysokoprocentní shoda a o tom by se tedy mohlo začít příští rok jednat. Turecko by pak nemohlo přímo ovlivňovat politiku EU a nemohlo by v ní ukládat své velké populační přebytky. Zvláště to poslední je ovšem Erdoganovo vroucí přání. Ví, že ten nebezpečný růst obyvatelstva trvale znemožňuje jakoukoliv seriosní modernisaci a hospodářskou stabilisaci státu, ale jako muslim se k nějaké antipopulační politice neodváží. To by se mu (a nejen jemu) mělo dát otevřeně na srozuměnou. Celé to jednání rozpočtené na 15 let - Erdogan by se spokojil i s devatenácti lety - je ovšem absurdní už proto, že za tu dobu bude zase asi o 20 milionů Turků více. Úpravy zákonů požadované EU (pokud se netýkají naprosto nemístných útoků na současné postavení armády - jak si vůbec může EU dovolovat podkopávat odkaz v Turecku stále velmi váženého Kemala Atatürka?* ) jsou sice důležité pro postupný vývoj, ale mají velmi efemérní povahu, jak ostatně víme ze zkušeností s naší rodnou stranou. Stačí jeden puč a všechno je přes noc pryč.

* Kdyby byla bývala politika EU založena na podpoře a rozvíjení odkazu Kemala Atatürka, mohlo to dnes vypadat jinak.

17.10.2004


Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku