Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.10.2004
Svátek má Lukáš




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Otrávená bublina jménem Kořistka
 >ZDRAVOTNICTVÍ: O stříhání nehtů a komorách
 >PRÁVO: Předčasný masopustní rej
 >POLITIKA: Bude Gross vypovídat na detektoru lži?
 >SPOLEČNOST: Ochranářský šiml
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na Invexu
 >MÉDIA: Smějeme se s Františkem Janečkem & Co.
 >SPOLEČNOST: Je vůbec v Česku možná demokracie?
 >PSÍ PŘÍHODY: Zkreslené vnímání času
 >ÚVAHA: Naše zdraví a ČN
 >ZAMYŠLENÍ: Taková obyčejná privatizace
 >POLITIKA: Podle vzoru "gestapo"
 >SVĚT: Na okraj jednání o vstupu Turecka do EU
 >HISTORIE: Památník obětí komunismu tábor Vojna
 >PENÍZE.CZ: Obligace, pokladniční poukázky, STRIPS... nekoušou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
18.10. Malé jsou šance na výlov komunistického rybníka
(eff)

Zářijové výsledky průzkumu stranických preferencí Centra pro výzkum veřejného mínění potvrdily vysoký náskok ODS (31%) před ČSSD (15%) a KSČM (14%). Kdybychom si zahráli na "uskutečnění neuskutečnitelného" a vzali tato čísla jako voličskou realitu a představili si, že se sociálním demokratům podaří k sobě přetáhnout všechny komunistické hlasy, na porážku občanských demokratů by to přesto nestačilo.

Což samozřejmě neznamená, že sociálním demokratům neleží komunistické hlasy na mysli a že by nestáli o to alespoň některé z nich získat. Na "trhu hlasů" totiž není pro ně příhodnější nabídka. Devět procent občanů nevěří žádné politické straně a patnáct procent je nerozhodnuto. Ze strany lidovců, "nezávislých", zelených a unionistů nelze žádný oživující příliv čekat. Vědro by tedy mohli nejsnáze vhodit do komunistické nádrže.

Nedělní televizní duel Miroslava Grebeníčka a Stanislava Grosse pod taktovkou Václava Moravce mohl naznačit, jaké mají sociální demokraté šance na získání komunistických hlasů, nebo také naopak, kolik asi hlasů odčerpají komunisté sociálním demokratům.

Usměvavý optimismus

Rozdíl v jejich přístupu k problematice byl nápadný a zásadní. Gross vsadil na obraz úspěchu, který celou zemi čeká, když dosavadní politika vlády vedené jeho stranou, pochopitelně politika úspěšná, bude pokračovat. "Máme nastartováno," přesvědčoval veřejnost. Můžeme se stát nejen vedoucím v peletonu nových členských států v Evropské unii, ale můžeme předehnat i staré členy Evropské unie - to je tvrzení, které vyrazí dech i systémovému optimistovi.

Grebeníček volil jinou taktiku. Zdá se, že už pochopil nefunkčnost vize "spálené země". Jeho rétorika se zaměřila na vytváření údajných řešení. Proexportní politikou lze prodávat zemědělské přebytky, zvláště pak do Číny. Je možno vytvořit nová pracovní místa a zajistit spolufinancování ze strany Unie. Zdravotnictví spasí komunistický koncept o čtyřech bodech. Do ciziny lze prodat milión tun obilovin a z výdajů na armádu uškubnout půl miliardy, dal najevo, že taky dokáže operovat i s konkrétními čísly.

Zachmuřená negace

Komunista roku 2004 však není člověk, kterému jde "o blaho této země" a bude ochoten respektovat - ve věci zdravotnictví například - Grebeníčkem navrhované expertní skupiny "napříč politickým spektrem". Komunista roku 2004 žije sedlinou "blbé nálady", která má po patnácti letech už své zkamenělé vrstvy. Komunisté jsou opřeni především o nacionalismus a o nedůvěru ke všemu "cizáckému". Na sociálně demokratické proevropské horlení nemohou mít pochopení. Pasují se do pozice strážců sociálních jistot. V tom by s nimi sociální demokraté snad mohli najít společnou platformu, až na to, že komunisté paušálně odsuzují jakékoli soukromé vlastnictví a jakékoli podnikání. Socialistickou toleranci volného trhu chápou jako zradu ideálu rovnosti. A konečně je tu třetí zdroj jejich síly, roztrpčenost veřejnosti s rozmanitými zlořády. Sociální demokraté jsou vládní strana a na tomto poli s nimi nemohou soupeřit. Mokrý se suchým se bude těžko přít o to, kdo má větší morální právo vytírat louže.

Jestliže tedy Miroslav Grebeníček vystupuje před širokou veřejností jako mluvčí komunistů ve smyslu konstruktivní síly, musí nutně vyvolat zklamání vyznavačů bezvýhradné negace. Je ovšem krajně pochybné, zda z této roztrpčenosti může těžit strana prezentovaná usměvavým mladým mužem, který srší důvěrou a optimismem. To pochopil svého času Zeman, když nalákal mnohé komunisty na svoji vizi "spálené země". V tomto smyslu je zajímavá zpráva BIS o bezpečnostní situaci v roce 2003, kde se upozorňuje na požadavky mladých levičáků sjednotit parlamentní KSČM, Štěpánovu Komunistické strany Československa a Zifčákovu Komunistické strany Československa-Československé strany práce. V komunistické praxi "sjednocení" vždy znamenalo totální vítězství jedněch a vyhlazení druhých. I do duelu Grebeníček - Gross vnesl moderátor Morávek tuto otázku a Grebeníček se velmi obezřetně vyhnul konkrétní odpovědi. Musí ale vědět, že toto "nebezpečí zleva" ho ohrožuje, než Grossova usměvavá tolerance. Komunismus je ve své podstatě destruktivní ideologie, a konstruktivní destrukci ještě nikdo nevynalezl. Do nekonečna si na ni nemůže hrát ani Miroslav Grebeníček.

Aston




Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku