Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 26.10.2004
Svátek má Erik




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Vzniká evropský nacionalismus?
 >SVĚT: Nové tisíciletí, nové značné starosti
 >SPOLEČNOST: Konečně! (Kam směřuje naše zdravotnictví?)
 >PRÁVO: Ucho vlasti naslouchá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála posekaných trávníků
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Hypermarkety v sedmimílových botách
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Čeho se bát
 >OSOBNOST: Al Gore
 >PSÍ PŘÍHODY: Nosicí pejskové
 >SPOLEČNOST: O korupci
 >SHINKANSEN: Prvé vykolejení po 40 letech
 >VZPOMÍNKA: Když malé svině rostly...
 >NÁBOŽENSTVÍ: O rozdělení, sionismu a naději
 >PENÍZE.CZ: Vyplatí se vám státní důchodové pojištění? II.
 >POLITIKA: Neúcta k zákonnosti i k zákonům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
26.10. SHINKANSEN: Prvé vykolejení po 40 letech
Zdeněk Slanina

Ku konstantním požitkům života na Dálném východě patří zelený čaj, dary moře, či jízda superexpresem Shinkansen. Stejně tak jsou konstantami života na Dálném východě zemětřesení, tajfuny a požáry. Požáry jsou časté, neb lehčí stavby mají nosnou konstrukci dřevěnou, zástavba je hustá, a ne vždy se respektují předpisy. Takové stavby jsou i levné a v případě zemětřesení je z toho snadnější uniknout. Ovšem stejně tak třeba v případě zemětřesení následně snadno dochází k požárům. 1. září 1923 v právě poledne postihlo oblast Tokia a Yokohamy zemětřesení, které si vyžádalo více jak 100000 obětí na životech. Desetisice z nich nezahynuly při zemětřesení samém, ale v následných požárech. Dnes je v Japonsku každé 1. září dnem prevence katastrof, kdy se nacvičuje chování při zemětřesení. Žáci trénují zalézání pod lavice, zdatnější evakuaci pomoci hasičských žebříku. Další poučka o tom, jak se chovat při zemětřesení praví, že se máte postavit mezi dveře, neb ocelový rám též poskytuje jistou ochranu.

Na letošního 1. října připadlo čtyřicáté výročí otevření prvé tratě Shinkansenu, 553 kilometrů dlouhého spojení vedoucí z Tokia do Osaky. Tato trasa byla po staletí v Japonsku nejdůležitější, byl a je to hlavní dopravní tah, a tak i slovní spojení Shinkansen má dosti prozaický význam - nová hlavní drahá. Dnes ovšem už přešlo do mnoha jazyků stejně jako sushi, sumo, gejsha, fugu či (čínské) tajfun. Shinkansen byl otevřen těsně před začátkem olympijských her v Tokiu a obě bylo pro Japonce symbolem konce těžkých poválečných let. V období těsně po válce bylo i samo jídlo vážný problém, a k spokojenosti tak úplně stačilo mít jedno teplé jídlo denně. Ještě mnohem později bylo možné slýchávat frází: 'A dnes si už každý Japonec může dovolit tři tepla jídla denně'. Důležitým znakem prosperity rodiny se postupně stávala možnost pořídit si pračku, ledničku, televizor, a nakonec i takový přepych, jakým byl airconditioner. V roce 1964 též skončilo období, kdy Japončí nemohli cestovat do ciziny, neb devizy byly přísně obhospodařovány a Japonec je nesměl mít v držení. Ale ani s uvolněním směnitelnosti ještě cestovní boom nevypukl, neb letenky do zámoří tehdy ještě představovaly vzhledem k příjmům dosti závratnou sumu. Věci se velmi změnily počátkem osmdesátých let, kdy obchodní přebytky vedly k pronikavému zhodnocení jenu až na trojnásobek jeho hodnoty oproti dolarů.

Shinkansen hned od počátku jezdil rychlostí až 160 km/hod, záhy pak až 200 km/hod, později 220 km/hod, a nyní až k 300 km/hod. Doprava Shinkansenem se okamžitě stala velmi vyhledávanou, a tak již 13. července 1967 byla překročena meta prvních sto miliónů cestujících. Rychlost Shinkansenu je mimo jiné umožněna úplným vyloučením nákladní dopravy. Pověstná je též přesnost - například průměrné zpoždění za období 2003-4 bylo kolem deseti vteřin. K zpoždění dochází hlavně v důsledku sněhových kalamit, tajfunu a zemětřesení, kdy je cestovní rychlost snižována, popř. i krátkodobé je provoz přerušen. Příslovečná je i bezpečnost, neb dodnes nedošlo na shinkansenovych tratích ku ztrátě jediného života v důsledku železničního neštěstí. Výjimečně zde konci život sebevrazi, ale je to zcela zřídkavé, neb celý železniční koridor i přejezdy přes něj jsou oplocený obtížné překonatelnými ploty. Provoz je zastaven mezi půlnoci a šesti ráno, kdy po trati pouze projíždějí diagnostické soupravy, které testují svršek i vedení. Síť shinkansenu se postupně rozšiřuje a řada trati je zatím jen ve stadiu přípravných projektu. Z Tokia dnes vede Shinkansen i na sever do Sendai (s cílem dovést provoz až do Sappora na ostrově Hokkaido), či na severozápad do Nigaty či Nagana.

V sobotu 23. října 2004 se desetivozová souprava č. 325 blížila na trati Tokio-Nigata ku stanici Nagaoka a rychlost již měla sníženu na 200 km/hod. V 17.56 ucítil strojvedoucí silný naráz, který přisoudil náhlému poryvu bočního větru. Shodou okolností byl ještě v živé paměti veřejnosti jen několik dní starý snímek lokálního vlaku smeteného z trati tajfunem. Strojvůdce Shinkansenu aktivoval tísňové brždění a vlak zastavil po 1.6 km a sedmdesáti vteřinách. Tou dobou už bylo vykolejeno osm vagónů, z nich čtyři zcela mimo svou kolej a koncová jednotka nakloněna o nějakých třicet stupňů byla prakticky plně v profilu prostismerne trati, jak ukazuje snímek. Pokud by se bývalá zrovna míjela s jinou soupravou, došlo by ku katostrofě velkých rozměrů. Něco takového se přihodilo na lokální trati u Tokia v březnu 2000, kdy právě došlo k vykolejení za jízdy a kolizi se spojem v protisměru. Leč toto historicky prvé vykolejení Shinkansenu se obešlo bez jediného zranění. Došlo též k poškození svršků, kolej je dislokovaná v délce 900 metrů, a též k opadání betonových panelů z vyvýšeného mostu na kterém trať v tom místě vedla. Očekává se, že asanace si vyžádá alespoň deseti až čtrnácti dnů.

Záhy se ukázalo, že příčinou vykolejení nebyl náhlý poryv větru, ale zametreseni, které v sobotu 23. října 2004 večer postihlo prefekturu Nigata. Shinkansenovy zabezpečovací systém je vybaven seismickou registraci a normálně při signálech nastupujícího zemětřesení prostě provoz na trati zastaví. Pak se i několik hodin čeká na uklidnění. Systém podchytí drobnější záchvěvy, které předchází hlavní úder, a tak v předstihu začne s bržděním. V daném případě se však souprava právě nalézala prakticky nad samotným epicentrem a zda se, že došlo k splynutí fáze slabých otřesů a hlavního úderů. Zřejmě teprve tehdy automatický systém zareagoval souběžně s akci strojvůdce. Samotné zemětřesení v prefektuře Nigata si podle dostupných informací vyžádalo již přes 25 životu. Jednalo se o zemětřesení o síle 6.8 na Richterové stupnici, se čtyřmi hlavními záchvěvy, a dosud pokračujícími slabšími otřesy. Příčinou měl být dosud neznámý geologický zlom o délce 22 km, který způsobil pozvednutí o asi 1.4 metrů. Materiální škody jsou značně, hlavně vzhledem k sesuvům půdy, které postihly budovy a komunikace. Další sesuvy by mohl v aktivovaném terénu způsobit blížící se tajfun, pokud dojde v daně oblasti ku značným dešťům. Po zemětřesení též došlo v oblasti k celé řadě požáru. Shodou okolností nastalo toto zemětřesení 11 dní poté, co Vládní komise pro výzkum zemětřesení došla k závěru, že dána oblast by mohla být v nadcházejících 30 letech postižena větším zemětřesením s pravděpodobností 2%. Za dosti pravděpodobnější oblast se považuje třeba okolí města Shizuoka, nebo i Tokio samotné. Ztráty na životech jsou ale podstatně menší, než v tzv. Velkém zemětřesení Hanshin z roku 1995, které mělo sílu 7.8 stupně a v Kobe si vyžádalo na 6400 životu.

A závěrem něco optimističtějšího. Je to o tom, jak v důsledku tréninku v hodinách civilní obrany se Čech může stát místní celebritou i na Dálném východě. Zde se totiž paradoxně málo trénuje zacházení s hasimi přístroji, které naopak v našich končinách bývalo v civilní obraně běžným instrumentem. Aši se považují za příliš technický náročný přístroj, který patří jen do rukou odborníků. Bylo to tak jednou za teplého letního podvečera, když jsem se právě vracel z večeře, a tu vidím proti obloze šlehat plameny v laboratoří, která nepatřila naší katedře, nýbrž fyzice, a kde shodou okolností byly uloženy i láhve se stlačenými plyny. Když pak bylo po všem, tak se ukázalo, že vzdor všem různým předpisům jich tam bylo kolem čtyřiceti. Nehořela ale bomba s plynem, hořela aparatura, ve které se pekla nějaká supravodivá keramika. Osazenstvo bylo na večeři, laboratoř byla zamčená. Při mém příchodu se právě aktivovaly požární hlásiče. Proti mně se začaly valily zástupy studentů, kteří urychle opusteli budovu. Doběhl jsem k laboratoří, kterou oheň právě zachvacoval v celém rozsahu. Cestou jsem sebral že stojanu hasiči přístroj. Jeho dnem jsem prorazil skleněnou výplň dveří, takže jsem mohl sáhnout na kliku zevnitř a otevřít dveře. Aktivoval jsem hasiči přístroj, ukázalo se že je práškový a stříká žluté, a pak ještě jeden. Tím byl požár zneškodněn. Zbývalo ještě ochladit tlakové bomby vodou. Pak jsem si již mohl jít převléci propálené svršky. V celé budově nebylo nikoho. A tak jsem se stal místní celebritou, neb kdyby došlo k explozi tlakových lahví, tak by věc měla nepochybně následky dalekého doletu - a jistě by o tom reportovala i CNN, a po ní i Nová.

Leč ta příhoda měla ještě jeden happyend. Nebyl jsem totiž jenom jediným, kdo si že školy odnesl znalosti v zacházení s hasicími přístroji. Odnesl jsem si dokonce i dost vědomosti na to, abych se jako jediný našinec odvážil upozornit, že jeden český 'vědecký objev', který byl právě naveliko slaven různými koryfeji české vědy, je docela a úplně obyčejný nesmysl. Samozřejmě, že věc se dál vyvíjela podle zákonů české vědecké diskuse - oponenta je třeba pomluvit a pomluvou znemožnit. A když je deset tisíc kilometrů daleko, tak se holt musí prsknout pomluva na tu dálku. Jak to ti mazání učenci vymysleli, může zvídavý čtenář nalézt tady:
http://www.uow.edu.au/arts/sts/bmartin/dissent/contacts/au_wb a/
a sice v čísle 27 (June 2001), na straně 7 toho pdf.

A jistě ozvěny pak ještě tady:
http://www.justresponse.net/Slanina.html

No, vymysleli tu vymyšlennost obrovsky, ale jen pro české poměry. Fatálně podcenili ty cross-cultural differences. V duchu nejlepších konfuciánských tradic, i kdyby ty lži byly nakrásně pravdivé, tak by stejně platil orientální princip: Je jedno, jestli je kočka černá či bílá, pokud umí chytat myší. Podle starých konfuciánských zásad je totiž pro občinu daleko důležitější, že někdo vlastnoručně uhasí požár na sousedově dvoře, než co o něm říká nějaký ďábel že Západu, který si nota bene ani nestih přečíst základní učebnici. A z toho poučení plyne, že není nadto, když zacházení s hasicím přístrojem je spolu s matematikou povinnou součástí úplného středoškolského vzdělání.

Z. Slanina
(reporting live)

Obr.: Na obrázku je Shinkansen vykolejený u Nagaoky zemětřesením v sobotu večer 23.10.2004 (foto pořízené japonským Ministerstvem krajiny, infrastruktury a dopravy).




Další články tohoto autora:
Zdeněk Slanina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku