Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.10.2004
Svátek má Silvie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Signály z vesmíru
 >FEJETON: Cesta do noci
 >NÁZOR: Doufám, že příští volby vyhrají komunisté
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Pečení chleba
 >ÚVAHA: Neodbytný Lukašenko
 >POLITIKA: Havlovi gladiátoři
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem s Bartem a Iris slavil 28. říjen
 >SPOLEČNOST: Jak „hospodařily“ České lesy?
 >FEJETON: Korfu a kumkváty
 >CHTIP: Sebevrah na střeše mrakodrapu
 >EKONOMIKA: Americké akciové indexy oslabují
 >PENÍZE.CZ: Proč nechci hypotéku s kapitálovou životní pojistkou
 >DOKUMENT: Prohlášení SOCR ČR k návrhu zákona o prodejní době
 >PRÁVO: Co nám ukazuje kauza „Kořistka“
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 7: K břehům připlout

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
29.10. FEJETON: Korfu a kumkváty
Jarka Pavlíková

Na Korfu byl už snad každý. My jsme se na něj narychlo dostali díky změně termínu dovolené při povodních. Při prohlížení vhodných destinací mi naskočily knihy Geralda Durrella a bylo rozhodnuto. Po návratu jsem zjistila, že už tam byly: dvě kamarádky ze sídliště s rodinami, manželova sedmdesátiletá tetička, naše kamarádka Helena, co se nás ptala, jestli jsme na Korfu narazili na kumkváty, neb zrovna dělá internetové stránky, naše zubařka s manželem, jehož rozzuřoval zvyk řeckých autobusáků jezdit, kdy mají zrovna náladu, a soused, který babičce přepilovával zámek u kůlny.

A tak jsem se tedy dala do rychlého balení. Našla jsem dceři plavky. Pak přišel manžel, že ještě letos neviděl své plavky. Zabalila jsem i jeho. Nikdo nepřišel a neřekl, abych našla i svoje plavky. Až na tuhle maličkost cesta proběhla dobře. Za svítání jsme přistáli na korfském letišti a autobus nás po silnici, která se vinula kolem moře v tu chvíli nasvíceného do zvláštní barvy svítání, dovezl k hotýlku. Až k večeru jsem na terase otevřela průvodce po Korfu a přečetla jsem si, že přistávací dráha je nejkratší v Evropě. Člověk vážně nemusí vědět všechno.

K tzv. bedekrům mám ambivalentní vztah. Na jednu stranu bych nerada minula něco zajímavého jen proto, že jsem nevěděla, do které ulice zahnout, ale na druhé straně, když se loudám Paříží, tak se dívám na krásný park a nechci vědět, že napravo upadla císařovna Josefína a nalevo upadl Napoleon s madame Touatou. Tak jsem i korfským bedekrem listovala jen podle nálady.

I proto jsme se s manželem cestou na písečnou pláž dohadovali, zda jezero Korisson, jež míjíme, je sladkovodní, jak jsem tvrdila já, nebo slané, jak soudil z blízkosti moře manžel. Večer na terase jsem opět nahlédla do průvodce. Ovšemže jsem měla pravdu. Bylo brakické. ·

Ach, málem jsem zapomněla na kumkváty či Cumquaty aneb Fortunellu japonicu. To je místní specialita, takové malé mandarinky tvaru a velikosti švestky, které prodávají ve všech různých tvarech a formách. I ve formě oranžového likéru. Likér však nabízejte pouze těm, kdo mají rádi přeslazené likéry, jako je griotka. Plody kumkvátu se jí i s kůrou.

Je potěšitelné, že v době rostoucí globalizace, kdy se unifikuje vše, jídlo i oblečení, má tenhle malý ostrůvek vlastní specialitu.

Jak jsem se nyní dočetla v bedekru, sazenice kumkvátů byly ny Korfu dovezeny z Číny.

A jéje. Na ten odstavec o globalizaci zapomeňte. Tam měl být recept na musaku.

· sladko-slané




Další články tohoto autora:
Jarka Pavlíková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku