Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 1.11.2004
Svátek má Felix




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Ekonomika neekonomů
 >SPOLEČNOST: Co převáží v regionálních volbách?
 >EKOLOGIE: Fárkovo falešné zelené eso
 >PRÁVO: Za "upřímného" bin Ládina do basy?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zítra bude velký den
 >SPOLEČNOST: 28. X. 2004 Otázka zůstává
 >PSÍ PŘÍHODY: Kadeřník s obtížemi
 >SPOLEČNOST: Internet pro slepé
 >POLITIKA: Zaorálkova demagogie v panteonu
 >PRÁVO: Hlava XXII
 >SPOLEČNOST: Gross = Bush?
 >EKONOMIKA: Zpráva o stavu země (české)
 >SPOLEČNOST: Kauza Kořistka - Kolář stále žije?
 >SPOLEČNOST: K návrhu zákazu prodeje v noci a o svátcích
 >DOKUMENT: Dopis prezidentu republiky Václavu Klausovi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
1.11. EKONOMIKA: Zpráva o stavu země (české)
Miloslav Zima

Tento, Špidlou podle německého vzoru iniciovaný dokument, našel v médiích prakticky nulovou ozvěnu. S ohledem na mně známou část obsahu bych řekl, že právem, čímž by se dokument přiblížil i kvalitativně německému vzoru. Vyjímku tvoří dvě dámy v MFD z 26.10.04, které upozorňují na „5 hlavních rizik“ ve Zprávě uvedených.

Jak Zpráva sama, tak článek o ní demonstrují pregnantně současný stav „českého myšlení“, pro něž je charakteristická malá průbojnost a nedostatek kreativity. Je proto možno doložit, že oba dokumenty neobsahují nic nového, úvahy, které by měly směřovat k hledání řešení jsou příliš statické a povrchní, mnohdy poplatné jak momentálním politickým, tak i všeobecným „globalisačním“ trendům. V důsledku těchto skutečností by bylo možno každému bodu Zprávy úspěšně oponovat poukazem na malou konkrétnost, nebo na použité mylné předpoklady, na nelogické závěry a pod.

Nejprve uvedu pouze dva, pro českou scénu bohužel typické, ale přesto zcela mylné závěry: První se týká doporučení „věnovat se rostoucí roli zpravodajských služeb“. A druhý, EU. Čeští politici a úředníci se mají naučit, „jak unie funguje“. Místo, aby se autoři zabývali signifikantními problémy, jako stavem českých demokratických institucí, včetně médií, vystoupí salonně na úrovni onoho akademika, který před nedávnem v ČT prohlásil, že Češi budou rovnoprávnými členy EU, až český komisař ve fraku suverénně vystoupí před budovou EU v Brusselu z taxíku. Tato hovadina nebyla v ČT patřičně okomentována, doufám, že proto, že jinak čilá a flexibilní redaktorka byla silou toho statementu stejně zaskočena jako já.

V dalším bych chtěl na konkrétním příkladě ukázat, čím se podle mého mínění měla Zpráva zabývat nebo co měly autorky článku na Zprávě kritisovat. Vezmu pouze dva body: Bezpečnost a Ekonomiku. Obě temata jsou pouze kapitolami stati zvané „Fungování české demokracie“, nebo výstižněji: „Stav konsolidace českých mafiózních struktur“.

Při utváření obrazu o stavu občanské bezpečnosti v ČR, pomůže mnohdy náhoda, když je např. člověk jako já minulý týden donucen čekat v dohledu Václaváku asi hodinu před třemi objekty České policie. Podobnou situaci bych v Německu popsal slovy, že se to hemžilo „Bullen“ (tedy Býky, což je slangový výraz pro policejní příslušníky). Pro popsanou situaci u Václaváku se analogově nedá při nejlepší vůli nic takové říct, i když beru v úvahu v Čechách širokými masami úspěšně potíranou pracovní horlivost, nabízí se pouze konstatování: Musejí tam mít někde hnízdo lenochodi. Spokojený, bezstarostný výraz tváří českých strážců zákona, kteří dělali částečně i dojem, že si vyřizují v pracovní době privátní záležitosti, potvrzoval, že těch 8000.- Kč navíc dostanou lidé, kteří nebudou dělat těžkosti nějakou nemístnou aktivitou, čímž jsme u stavu českých mafiózních struktur.

Během mého pobytu v Praze jsem zaslechl na TV Praha, že je ve Valdštejnské jízdárně otevřena výstava sicilské liturgie, samé vzácnosti. Pochopitelně mi blesklo hlavou: Konečně, česká mafie se pídí po stylu, chce kulturně navázat na mateřskou organisaci. Vždyť pod mnohým takovým placháčkem, který teď poprvé opustil Sicilii a to hned do Prahy, zaplakala při křtu, nebo jím byla doprovázena na poslední cestě, o nesčetných procesích ani nemluvě, mnohá veličina z oboru, ať již sám patron, nebo consigliere. V naději, že tam snad někoho zbožného z politiky, z vlády, nebo od policie, či ze státního podniku natrefím při meditování, jsem se odebral na výstavu. Ale běželo to jinak, bez sicilského vlivu, česky.

Po zakoupení vstupenky jsem vstoupil předstíraje bázeň přiměřenou tematice do zatemněné místnosti. Nestačil jsem se orientovat a již jsem byl osočen povelem ženy, kterou bych zařadil jako vrchní řeholní sestru: “Svlíknout!“. Blesklo mi hlavou: „Začíná to dobře, ale jak to pasuje k tematu?“. Nesměle jsem se zeptal „Tady?“. Odpověď: „Šatna je přes chodbu“. Trochu jsem se uklidnil a chytil, uviděl jsem člověka v dlouhém kabátu a odvětil, že „Vždyť ten pán má na sobě dlouhý kabát“. Rázná odpověď vyjasnila situaci: „Když nesvléknete bundu, můžete dál“. Přemýšleje, z čeho ta dračice usoudila, že chci něco svléknout, jsem vstoupil.

I když věren slovanskému původu nepatřím k vyznavačům přehnaného pořádku, uhodila mě do očí špína vitrin, jak skel, tak semiše. K tomu přišlo, že v některých vitrínách svítila jen polovina žárovek, takže půlka exponátů nebyla dobře k rozeznání. V obou záležitostech jsem oslovil vedení:. Odpověď: Oba úkazy spolu nesouvisí, ta špína je „italská, zevnitř“. U těch žárovek nejde o chtěné efekty, ale „kluci říkali, že to asi bude blbnout“. „Vedení o všem ví“ a byl jsem vyzván, napsat mé připomínky do knihy hostů. Moje otázka, proč to mám psát, když to vedení ví, nevedla k pokroku v debatě, kterou jsem, utvrzen v mém špatném mínění o české mafii, která zřejmě nemá s liturgií a kulturou nic společného, ukončil odchodem.

Lehkou depresi vzbuzenou potvrzenou primitivností české mafie rozehnala zhora zmíněná MFD. Narazil jsem na přílohu „Banka roku 2004“ a mafie tu byla zpět, včetně internacionálních vazeb, i s tou Itálií. Hledal jsem v příloze užitečné konkrétní údaje, ale našel jsem pouze větší množství bez uvedení důvodů vyznamenaných managerů a bank. U ČS stojí použitelné údaje, které ukazují české myšlení při hypotékových transakcích. Nikde žádný údaj o efektivním úroku, nebo o práci podle kodexu Komise EU, ale následující příklad:

Měsíční splátka na 1000000.- Kč ... na 20 let ... 6629.- Kč
........ --- „ --- .............. na 15 let ... 7936.- Kč, nic víc konkrétního.

Snadno se může každý přesvědčit, že v obou případech banka pracuje s nominálním úrokem ca. 5.053%. Odhaduji při českých zkušenostech na nejméně 5.2% efektivně. Dále ukazuje tento příklad český přístup k problému. Česká bankovní filosofie se nechá následně shrnout: Zatímco při privatisaci neměly banky žádnou ochranu, mají dnes privatisátoři ve zprivatisovaných bankách maximální jistotu. Nejsou donuceni nabídnout to, co lidé potřebují, ale cizí bankéři si za pomoci českých poskoků dovolují, co je jim doma zakázáno. Jak vypadá situace německého stavitele domku se můžete přesvědčit na http://www.ing-diba.de/kf/dbaufi/kond/fs_dbau-konditionen.html. Zde je zásadně rozlišováno mezi „Laufzeit“ (doba splacení při konstantních podmínkách), což je zde na rozdíl od ČR druhořadý údaj a „Zinsfestbindung“ (doba pevného smluvního úroku). Další důležité požadavky pro stavitele jsou např. možnost mimořádných splátek, možnost dvakrát bezplatně během splácení kreditu změnit anuitu (splátku v rozmezí 1 – 5%), půlroční nulový úrok před nasazením kreditu, atd.. Zústaneme-li u horního 15letého příkladu, tak jenom aktuální, bez problémů dosažitelná, na první pohled zřejmá výhoda německého stavitele o cca 0.5% mu přinese zkrácení splácení o 21 měsíců a zlevnění projektu o dost více než 15%. K tomu přijdou ještě další zminěné možnosti, které potvrzují zde platný a všeobecně uznávaný odhad: Správným financováním domku se vyhrává osobní automobil střední klasy. Tyto možnosti jsou všeobecně chudším Čechům díky českým expertům uzavřeny. Přitom se jedná o velmi jednoduché postupy a nástroje, které jsou v EU samozřejmé, takže se na neschopnost managementu chce těžko věřit. Zhora zmíněná Zpráva mudrců se bankovnictvím nezabývá. Češi mají generelně jiné priority.

Pro dokreslení k tématu uvedu ještě jednu komparační zkušenost z předminulého týdne. Při jedné jednoduché bankovní transakci v Praze, kterou prováděla šikovná dáma, ovládající dobře její počítač a nezabíjející čas, jsem strávil 1,5 hodiny. Týden před tím, v Německu jsem při finančním objemu nejméně 50x větším s dámou, která se v cizím počitači tak dobře neorientovala, potřeboval na komplikovanější výpočty, zkoumající různé alternativy při hledání optima, necelou hodinu. Tím nechci rozhodně říci, že by ta česká dáma udělala něco špatně, naopak, špatně dělají a to hodně špatně a hodně věcí, její manageři. Zatím jim to prochází, i když se při posuzování přechází od ceny práce k produktivitě. Jenomže i měření produktivity umožňuje různé postupy a výsledky. Vážná situace nastane, až se přejde k posuzování návratností nasazeného kapitálu. Jsou již známy firmy střední velikosti, které se v důsledku posouzení pracovních výsledků takovouto metodou z Východu vrátily.

31.10.04




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku