Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.11.2004
Památka zesnulých




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Porost na hlavě a na bradě jako vysvětlení novodobé historie
 >POLITIKA: Národ jako prezidentova hračka
 >ARCHITEKTURA: Červenožlutozelený Hrad
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Táta platí čtrnáct tisíc
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 1/3
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo vyznamenání
 >PRÁVO: Případ termostatických ventilů
 >PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
 >SPOLEČNOST: Židovsko – křesťanská otázka v Koránu
 >SPOLEČNOST: Brno-venkov a senátní volby
 >LITERATURA: Vaše dítě nečte? Podstrčte mu Maxe!
 >SPOLEČNOST: Stinné stránky emancipace
 >VĚDA: Co s nízkými počty mezinárodních patentů?
 >PENÍZE.CZ: Nejvyšší výnosy nabízí stát
 >SPOLEČNOST: Ekonomika neekonomů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
2.11. SPOLEČNOST: Brno-venkov a senátní volby
Pavla Boublíková

Nejlidnatější (asi 25 000 obyvatel) brněnská městská část Brno-Bystrc je odnepaměti přiřazena k senátnímu volebnímu obvodu Brno-venkov. Dopátrat se příčiny není složité - odmyslíme-li si několik stovek paneláků, čtyři nákupní centra, postdadaistickou budovu radnice připomínající nepovedené terárium a hypermarket OBI (který však již leží v katastrálním území Brno-Komín a stejně prodává především zemědělské náčiní a sazenice) má toto území ryze venkovský charakter: pole, louky, lesy, studánky, potoky, útulek pro zatoulané psy a kočky, zoologická zahrada, vesnická náves s hostincem a staletou lípou a v neposlední řadě přehrada, aspirující na titul Žumpa Evropy, neboť jde o nejvíce znečištěnou evropskou přehradní nádrž. Co jiného by mohlo přesvědčivěji dokazovat příslušnost Bystrce k venkovu nežli přítomnost této maxižumpy?

Vzhledem k tomu, že zdaleka ne všichni obyvatelé Bystrce jsou plnoletí a tudíž oprávněni chodit k volbám, dále k tomu, že zdaleka ne všichni oprávnění voliči se k volbám skutečně dostaví, a konečně, že se o hlasy bystrckých voličů ve druhém kole senátních voleb rozdělí dva kandidáti, nelze předpokládat, že by ona zhruba tisícovka hlasů navíc nějak podstatně posílila mandát zvoleného senátora, a tedy, že městská část Brno-Bystrc byla k volebnímu obvodu Brno-venkov připojena z jakýchsi politicko-administrativních důvodů. Nikoliv, bystrčtí občané jsou typičtí venkované a jsou zařazeni tam, kam patří.

Ostatně, úkolem senátora není řešit problematiku regionu resp. volebního obvodu, v němž získal hlasy voličů, nýbrž fungovat jako ústavní pojistka demokracie (píšou v novinách). Odjakživa jsem o tom měla jisté pochybnosti, ale protože jsem chtěla dát najevo, že mi existence Senátu není lhostejná, vkládala jsem do volební obálky hlasovací lístky ozdobené barevně vyvedenými obrázky prasátek u koryta (inu venkovanka), a protože těch lístků bylo vždy několik, nebyl můj hlas platný - nicméně voleb jsem se uvědoměle zúčastnila. Můj názor buďto nebyl pochopen anebo nebyl příslušnými místy brán v potaz - Senát dosud nebyl zrušen. Vzala jsem tedy na vědomí, že Senát je nutnost, a rozhodla se již dále tímto trapným způsobem neprosazovat své mínění a jako každý slušný volič vybrat kandidáta nejméně budícího odpor. Nicméně dojem, že funkcí senátora je především v klidu odpočívat a řídit se pravidlem „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“, stále ve skrytu mé duše přetrvává.

Hlasovací lístky byly do naší schránky doručeny tuto sobotu. Kromě současného senátora jsou mi jména ostatních kandidátů zcela nepovědomá - s výjimkou jednoho: za Brno-venkov se uchází o místo v Senátu známý brněnský gynekolog a porodník, nestraník, navržený sdružením Nezávislí. (Bydlí sice v Brně, ale z celkem osmi kandidátů pro Brno-venkov jich bydlí v Brně pět. Vylidněný venkov evidentně trpí nejen nedostatkem voličů, ale i potenciálních senátorů.)

„Jářku,“ obracím se na manžela, rovněž zaujatého studiem volebních lístků, „tento člověk by si zasloužil trafiku! Dovedeš si představit, kolik užitečné práce už vykonal? Kolik neplodných žen vyléčil, kolika dětem pomohl na svět, kolika rodičkám i nemocným zachránil život? Ve všední den i ve svátek, bez ohledu na délku pracovní doby? Ten má nárok strávit pár let v závětří a relaxovat v senátorském křesle!“ „Hm, a kolik mu je? Padesátdva? To by mohl ještě nějakou dobu takhle smysluplně pracovat ...“ „Ale prosím tě, vžij se do jeho situace: dělá tu práci nejmíň pětadvacet let, pětadvacet let se každodenně zaobírá nejintimnějšími částmi ženského těla, u spousty pacientek, uvědom si jako mužskej, jak už mu to muselo zevšednět, omrzet, okoukat se, ne-li přímo znechutit ... měj trošku pochopení!“

Předesílám, že můj muž si nijak nelibuje ve vulgárních výrazech, dokonce jsem si dost dlouhou dobu naší známosti nebyla jistá, zda nějaké vulgarismy vůbec zná resp. zda patří k jeho aktivní slovní zásobě; o tom jsem se přesvědčila až po několika letech soužití a společných zážitcích typu vyteklá pračka, rozteklá žehlička, požár v mikrovlnce, klíčky od auta ztracené několik set kilometrů od domova (řídím taky já) nebo peněženka ztracená kilometr od domova, leč skrývající 10 000 Kč. (Prosím, vraťte mi ji. Alespoň její obsah.)

Můj zpravidla vybraně se vyjadřující manžel, který hovoří jadrně jen v případech krajní nouze, není-li jiného východiska, se krátce zamyslel a pak pravil: „Máš pravdu ... dej mu svůj hlas. Aspoň tam kolem sebe uvidí zase jiný p..i!“




Další články tohoto autora:
Pavla Boublíková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku