Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.11.2004
Svátek má Benedikt




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Gross Absurdistan
 >EKOLOGIE: Odpůrci zásahů proti kůrovci na Šumavě usvědčeni ze lži
 >PRÁVO: Prodejní doba? Zeptejte se kandidáta do senátu!
 >POLITIKA: Grossovo volební vítězství
 >SPOLEČNOST: Ostuda agentury Factum Invenio
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Dráteníci
 >POLITIKA: Kdo vyhrál volby? Přece my!
 >PENÍZE: Komora likvidátorů
 >PSÍ PŘÍHODY: Někdo by jí to měl říct
 >HISTORIE: Před 60 lety byl popraven Dr. Richard Sorge
 >ZÁBAVA: Zanikající poezie SPZ
 >SPOLEČNOST: Nevíte, čím se zabývá lobbista? Že bych na to dala děti.
 >PENÍZE.CZ: Podle čeho nakupovat a prodávat akcie
 >EKONOMIKA: Cena ropy rozhoduje
 >SVĚT: Dohadování o identitě a nárocích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
12.11. SPOLEČNOST: Nevíte, čím se zabývá lobbista? Že bych na to dala děti.
Tomáš Haas

Titulek tohoto článku jsem si vypůjčil z příspěvku čtenářky jedné internetové diskusní stránky. Vypůjčil jsem si ho proto, že vyjadřuje nepochopení pojmu "lobista".

Milá maminko, nejste jediná, kdo se ptá "co je vlastně lobista". Toto povolání je u nás něčím novým, na tomto místě bych asi napsal, že bylo donedávna "něčím neznámým", ale dopustil bych se chyby. Ono totiž není známé ani dnes a tvrzení českého tisku o tom, že ten či onen pán, který strčí některému politikovi nebo politické straně nebo státnímu úředníku obálku s penězi nebo poukaz na dovolenou zdarma, je lobista, je asi tak pravdivé jako tvrzení, že vekslák je vlastně totéž totéž jako banka, která vám kromě jiných služeb také vymění zahraniční peníze za koruny nebo že zloděj aut, který vaše auto rozebere na součástky, které pak prodá, je vlastně totéž jako automechanik.

Ve skutečnosti je to milá maminko jinak, a jen díky schopnosti našich novinářů ignorovat realitu a ať už z nevědomosti, lenosti, nebo prostého zvyku opisovat a psát "zasvěcené" články aniž se příslušný novinář obtěžuje si získat fakta nebo alespoň definice pojmů, které používá, byl u nás na "lobistu" povýšen každý podvodníček, každý pochybný charakter, který se dostane do kontaktu s politikem.

Skutečný lobista je něčím úplně jiným. Je to člověk, který se snaží prosadit, aby v připravovaných nebo projednávaných zákonech byly zohledněny zájmy těch, kterých se zákony budou dotýkat a jejichž činnost bude zákonem ovlivněna. Zastupuje partikulární zájmy zájmových skupin, pokud je například navrhován nebo projednáván zákon o cukrovarnictví v americkém kongresu, pak se registrovaní a regulovaní lobisté cukrovarského průmyslu, organizací farmářů a organizací spotřebitelů snaží o to, aby projednávaný zákon co nejlépe reflektoval zájmy jejich klientů.

Všimněte si, že jsem napsal "registrovaní a regulovaní". Lobista působí jako zástupce těchto skupin při jednání s parlamentními výbory i s jednotlivýni legislativci, je jejich advokátem, hájí jejich zájmy a prosazuje jejich požadavky. Lobista musí být registrován a jeho činnost je regulována velmi přísnými předpisy, které například stanovují, že o každém kontaktu mezi lobistou a kongresmanem, senátorem nebo zastupitelem musí být veden záznam, který musí obsahovat všechny relevantní informace o schůzce, o projednávaných požadavcích a i o tom, zda a kolik peněz organizace přispívá na politikovo volební konto. Důvodem je to, aby veřejnost měla možnost získat informace, které jí pomohou posoudit, zda je politikova činnost a jeho kontakt s příslušnou skupinou stále v rovině získávání informací potřebných pro jeho rozhodování a politické podpory pro prosazování oprávněných zájmů zájmových skupin, přičemž je předpokládáno, že politik stále respektuje to, že je voleným zástupcem všech občanů, nebo zda je již ve vleku a obrazně řečeno "v kapse" té či oné nátlakové skupiny.

Lobista musí být registrován příslušným legislativním orgánem, v USA jde o Kongres, státní legislativy jednotlivých států, ale i o zastupitelstva měst a obcí. Podléhá kontrole příslušného hospodářského i etického výboru legislativního orgánu a musí těmto výborům i veřejnosti podávat úplné informace o své činnosti. Podobné informace, včetně již zmíněných zápisů o kontaktech a o případných finančních prostředcích poukázaných na jeho volební konto nebo na konto jeho strany, musí podávat i poslanec nebo zastupitel. Pokud jsou organizací politikovi nebo jeho straně poskytnuty finanční prostředky, musí být podle zákona vedeny na volebním kontě a nesmí být nikdy použity pro jiný účel, už vůbec ne pro soukromé účely příslušného poslance nebo zastupitele. Rozhodně nesmí žádný politik přjmout poukaz na "dovolenou zdarma" ani jiné výhody, nemohly by nikdy být legálně vyúčtovány a bylo by od prvního okamžiku zřejmé, že jde o úplatek.

Smysl těchto regulací je zřejmý, účelem je zviditelnit a regulovat styky a finanční toky mezi zájmovými skupinami a legislativci, zabránit tomu, aby se kšeftovalo s politikovým vlivem na připravované a projednávané zákony nebo rozhodnutí a aby se tam, kde se jedná o oprávněné zájmy zájmových skupin i všech voličů a občanů jednalo transparentně a otevřeně, ne v šeru pod stolem, aby tam, kde zájmová skupina nebo organizace přispívá politické straně nebo na volební fond jednotlivého politika, se nejednalo o ilegální předávání tlustých obálek, ale o otevřenou podporu v mezích regulací a zákonů o příspěvcích politickým stranám.

Je zajímavé, že své lobisty mají nejen americké organizace a zájmové skupiny. Pokud se někdy divíme, že například Polsko dokáže lépe obhajovat své zájmy ve styku s americkou legislativou a americkou vládou než Česká republika, není to jen proto, že voličů polského původu je v USA nepoměrně více než voličů českého původu, je to i proto, že u každého připravovaného amerického zákona je zkoumán jeho dopad na polské hospodářství a vztahy s Polskem lobistou, který polské zájmy v Kongresu obhajuje a jedná o připravovaných a projednávaných zákonech s legislativci. Polsko není jedinou zemí, která má své lobisty v USA. Pokud vím, české zájmy neobhajuje nikdo kromě našeho velvyslanectví, které není tím nevhodnějším orgánem pro ovlivňování americké legislativy.

Nevím, milá maminko, v jakém věku jsou vaše děti. Pokud je chcete nechat "vyučit na lobistu", žádný takový obor - ani učební, ani akademický - neexistuje. Lobisté jsou z velké většiny právníky nebo ekonomy, to je logické, protože pracují s legislativou a jednají o právních a ekonomických zájmech svých klientů. Neškodí zkušenost v příslušném oboru, jehož zájmy lobista zastupuje, neškodí ani zkušenost s legislativním procesem a osobní kontakty s politiky a pracovníky exekutivy, čím jsou na vyšší úrovni, tím jsou samozřejmně více ceněny. Protože tady hrozí nebezpečí z nežádoucího ovlivňování a zneužívání vnitřních informací, existuje časová lhůta, která musí vypršet dříve, než se bývalý politik, poslanec, vyšší státní zaměstnanec nebo zastupitel může registrovat jako lobista, pokud chce své zkušenosti uplatnit po skončení své politické nebo úřednické kariéry. Někde je to rok, jinde až tři roky po opuštění jeho funkce či úřadu.

Je mi líto těch skutečných lobistů, kteří existují i u nás, těm se ovšem "lobisté" neříká a díky pověsti, kterou díky mediím toto povolání u nás získalo, se jim nedivím, že se k falešnému mediálnímu obrazu jejich činnosti a k názvu jejich povolání ani příliš nehlásí.

Takže, milá maminko, dejte své děti na studie, ať už práva, ekonomie nebo některého jiného oboru. Uvidíme, zda do doby než vystudují pochopíme, co je vlastně lobista, pokud to pochopíme, pokud vztahy a finanční toky mezi politiky a zájmovými skupinami budou transparentní a pod veřejnou kontrolou, možná se z vašich dětí lobisté stanou a budou mít povolání, které bude nejen dobře placené, ale které bude mít i společenskou prestiž. Pokud to nepochopíme, bude český "lobista" mít prestiž veksláka, žádné vzděláni ani zkušenost nebude potřebovat, protože mu budou stačit zkušenosti s pochybným kšeftováním a nacpáváním obálek, a jsem si jist, že takovou budoucnost svým dětem připravit nechcete.

Tomáš Haas


Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku