Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.11.2004
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Senát je na nic a Frantovi smrděj nohy
 >SVĚT: Ropovody ke světovládě
 >VOLBY: Dopis z Austrálie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se rodí vetřelci
 >PRÁVO: Štrasburk
 >VOLBY: Následky povolební kocoviny
 >INTERNET: Diskusní příspěvky očima profesora Höschla
 >PSÍ PŘÍHODY: Propásnutá příležitost
 >PRÁVO: Soudci zneuctili soud
 >ÚVAHA: Je Václav Klaus opakem George W. Bushe?
 >FEJETON: Jak ušetřit
 >POLEMIKA: NP Bavorský les se stal studnou poznání
 >HUDBA: NI zve dnes večer na Popu Chubbyho
 >NÁZOR: Eutanazie v 21. století
 >HÁDANKA: Gross a Gross – poznej rozdíl

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
15.11. VOLBY: Dopis z Austrálie
Zdeněk Rich

Na níže uvedený článek přišel 7.11. ohlas z Austrálie. Byl tak zajímavý, že jsem požádal pisatele o souhlas ke zveřejnění. Bohužel jeho adresa byla pro odpověď neprostupná a podařilo se mi dosáhnout spojení až s pomocí pana Ricarda Beychaka (Colloredo-Mansfelda) přes adresu syna.
Proto jsem dostal souhlas ke zveřejnění až dnes. Domnívám se, že text neztratil úplně aktuálnost a je stále zajímavý.
Martin Stín

Green Point 7.11.04

Vážený pane Stíne,

se zájmem jsme si přečetli na Neviditelném psu Váš článek nazvaný Teď když máme, co jsme chtěli. Vaše předpověď, že se volbám vyhnou dvě třetiny oprávněných voličů, se ukázala stále příliš optimistickou. Před chvílí jsem se na Internetu podíval na výsledky voleb (u nás je neděle, poledne, u vás dvě hodiny ráno) a celková účast těch, kteří nejeli na chatu, ale dostavili se k volebním urnám, tedy plných 28.97% oprávněných voličů prokazuje, že jste přece jen poněkud přecenil politickou kulturu lidu pod Řípem.

Austrálie, kde žijeme již dosti dlouho, od roku 1968, je zemí téměř neomezených občanských svobod. Občan zde požívá mnohých práv, včetně práva volit a být volen. Na druhé misce vah jsou ovšem i jisté povinnosti občana a jednou z nich je to, že občan má povinnost volit. A to jak při federálních, tak i při volbách v jednotlivých státech Austrálie a volbách do místních „councilů“. Neúčast se potom trestá dosti citelnou pokutou. Jeden z mých českých přátel zde se před časem dostal v kanceláři do diskuse s kolegy o správnosti tohoto opatření (on zastával názor, že je to omezení osobních svobod) a dostalo se mu logické a podle mého názoru správné odpovědi, že pokud jsou volby dobrovolné, zúčastní se jich převážně extrémisté. O správnosti tohoto názoru se můžeme přesvědčit na poměrně vysokém procentu těch, kteří dávají své hlasy Gottwaldovým pohrobkům. Mají v krvi tu správnou stranickou disciplinu a když Grebeníček zavelí „..jednotně k volbám..“, soudruzi poslechnou. Ještě, že nedělají závazky k volbám, jako to bylo za vlády „Komančů“.

V posledním odstavci Vašeho článku se zmiňujete o těch občanech, kteří žijí v zahraničí a mají velice omezené právo se voleb zúčastnit. Je to zejména nemožnost volit korespondenčně. Volili jsme s manželkou poprvé, když jsme byli shodou okolností v tehdy ještě Československu, v roce 1990. Při posledních volbách nám byla milostivě udělena možnost volit na českém zastupitelském úřadě, to je na generálním konzulátu v Sydney, nebo na velvyslanectví v Canbeře. Vzhledem k tomu, že to od nás máme do Sydney podstatně blíže, než do Canbery, jeli jsme tam. Zhruba sto kilomerů cesta tam a další stovka zpátky; byli jsme na tom podstatně lépe, nežli na příklad krajané z Perthu (4000 km), nebo z Darwinu (něco přes tři tisícovky). Abych však byl spravedlivý, i zde bylo množství těch, kteří se rozhodli využít práva volit, v podstatě minimální. A v mnohém případě se jednalo o krajany, kteří žijí v blízkosti konzulátu.

Byli jsme v dubnu a květnu na návštěvě v republice a nijak jsme se netajili při diskusi s přáteli s názorem, že považujeme nezájem volit, který projevuje většina obyvatelstva, za naprosto chybný. Bylo nám vysvětleno, že: „všichni politici jsou ksindl, žádnému nelze věřit“ a „ten můj jeden hlas to nezmění, nehraje roli“ a mnohdy nám bylo zdvořile naznačeno, co že jim má nějaký ten emigrant do věcí „kecat“. Snažili jsme se vysvětlit, že jedinou možností vybudovat fungující demokratický systém je volit, volit a zase volit. Vybrat si a volit takové zástupce, kteří jsou alespoň o chloupek lepší než ti ostatní a prosívat tak dlouho (a dlouho to bude trvat), až bude těch lepších přibývat a ti zkorumpovaní odpadnou.

A TO MYSLÍME UPŘÍMNĚ

S mnoha pozdravy

Jana a Zdeněk Rich

37 Treeland Road
Green Point
NSW 2251
Austrália




Další články tohoto autora:
Zdeněk Rich

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku