Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.11.2004
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Senát je na nic a Frantovi smrděj nohy
 >SVĚT: Ropovody ke světovládě
 >VOLBY: Dopis z Austrálie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se rodí vetřelci
 >PRÁVO: Štrasburk
 >VOLBY: Následky povolební kocoviny
 >INTERNET: Diskusní příspěvky očima profesora Höschla
 >PSÍ PŘÍHODY: Propásnutá příležitost
 >PRÁVO: Soudci zneuctili soud
 >ÚVAHA: Je Václav Klaus opakem George W. Bushe?
 >FEJETON: Jak ušetřit
 >POLEMIKA: NP Bavorský les se stal studnou poznání
 >HUDBA: NI zve dnes večer na Popu Chubbyho
 >NÁZOR: Eutanazie v 21. století
 >HÁDANKA: Gross a Gross – poznej rozdíl

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
15.11. PRÁVO: Štrasburk
Edmont Dante

Opravdu nevím jak bych stručně a věcně vám celé dění přiblížil. Napsat, že jsem byl úspěšný ve sporu s Českou republikou se mi zda nadnesené a zavání to sebechválou, protože já jsem podal pouze stížnost na konání naší justice. Jde přece o jedenáct let a jak vše obsáhnout jedním článkem. Za pokus to ale stojí a opakuji, mnoho jsem toho vynechal. Název Soud pro lidská práva ve Štrasburku zkrátím na „Soud“. Jak to tedy definovat? Co takhle:

Česká republika reprezentována výkony české justice se zasloužila o porážku České republiky představovanou občany, kteří aniž by to věděli, případně se na věci podíleli se ocitli na straně poraženého a musí platit z vlastní kapsy.

Ptáte se, proč nesou občané zodpovědnost za špatnou práci justice? Tak to bych také rad věděl.

Důvod sporu

Jak dalece složitý byl můj spor vedený u naších soudů, že se dostal až před Soud? Služební auto bylo dáno do autobazaru k prodeji, kde bylo nezletilými dětmi romského původů pod dohledem jejích rodičů vykradeno a poničeno. Abych byl přesný, nabylo vykradeno, pouze poničeno, protože romský dorost ještě neměl fortel svých rodičů a proto nadělal více škody než „užitku“.Vše bylo zdokumentováno policí, která je všechny zadržela, včetně rodičů-instruktorů stojících za plotem a údajně své děti napomínali a ne naváděli k trestné činnosti.

Spor byl v tom, jestli si škodu zaplatíme sami, nebo nám ji uhradí autobazar. Napadá Vás, že by to měli zaplatit Romové?

Po jedenáctí letech tápání soud došel k závěru, že škodu musí zaplatit autobazar. Jen pro úplnost rozsudek nabyl právní moci před necelým rokem, samozřejmě, že z vysouzených peněz jsem neviděl ani korunu a možná ani neuvidím. Na soudu dosud leží někde návrh našeho advokáta na jmenování soukromého exekutora a prozatím se nic neděje. I to patří k práci justice a jmenuje se to vymahatelnost práva.

Výsledek sporu

Nyní mám před sebou na stole položené dva rozsudky jeden ze Štrasburku a druhý od našeho soudu. Rozsudek Soudu nemám ještě přeložený soudním překladatelem, abych měl překlad, říkejme s puncem. Mě zaujalo něco jiného a zacituji z průvodního dopisu Soudu z 29.října 2004, je to zajímavé:

12.října 2004 přijal senát ve Vaši věci rozsudek, což Vám bylo................ Tento rozsudek bude vyhlášen dne 2. listopadu a ve stejný den Vám bude zaslán.

Dnes je 10. listopadu 2004 přede mnou leží „JUDGMENT“ s datem 2 November 2004 a já nevím jestli spím, nebo bdím? To přece nemůže být pravda! Ale je to pravda.

Poznatek

A nabízí se srovnání. Trochu odbočím k jiné kauze, kterou neprojednával Soud. Na tento rozsudek našeho soudu jsem čekal necelých 5 měsíců. Takže relativně měl soud dost času na jeho vypracování. A budu Vám i z něho citovat a to konkrétně z druhé stránky, kde začíná vlastní text:

Žalobce se domáhá zaplacení částky XY,- Kč když dne 30.3.2003 uzavřeli účastníci dohodu................

Rozsudek je doplněn i datem kdy byl vynesený: Okresní soud v …........... 5.2.2003

A pak, že naše soudy pracuji pomalu. Ale takových s prominutím „pakáren“ obsahuje tento rozsudek celou řadu. Když jsem si rozsudek našeho soudu poprvé přečetl, tak jsem začal vidět rudě.

Analogie u našeho soudu

Nechci podávat stížnosti k Soudu jako na běžícím pásu, proto jsem podal na okresní soud žalobu s tím, že případ se projedná před našimi soudy a moje žaloba zněla pro porušení práva na spravedlivý proces, zaručený ústavou.

Soudce krajského soudu mě poučil, že spor prohraji, trochu se zarazil, když jsem odpověděl: „Také si to myslím.“ A měli pravdu oba i soudce i paní advokátka. U krajského soudu se nic neprojednávalo a zdůvodnění? Budu citovat z rozsudku krajského soudu:

…........... k tvrzenému zásahu do osobních práv žalobce mělo dojít v průběhu řízení vedeného před okresním soudem .......................... Podle názoru soudu je však neoprávněnost zásahu vyloučená tehdy, pokud k tvrzenému zásahu došlo v rámci jednání před soudem..................

Vyložme si tenhle závěr soudu z filozofického hlediska. Znamená to, že nemohou-li být práva občana porušená při jednání před soudem, je naprosto zřejmé, že občan nemá žádná práva. Protože kdyby měl nějaká práva, tak musí jít porušit.

Soudní průtahy z mého pohledu

Ale to jsem odbočil, chtěl jsem ukázat, že někdy není jiná možnost, než opravdu hledat právo u mezinárodních institucí, ale vraťme se k soudním průtahům a k rozhodnutí Soudu. Uvedu pouze jeden. Soudní znalec tvrdil, že nemohl zjistit údaje o mém vozidle, které již bylo několik let prodáno. Obrátil se na policií, která mu údaje poskytla právě až po třech létech. Ano čtete dobře tři roky měl u sebe spis a nikomu to nevadilo, s výjimkou mě.

Chtěl jsem si ověřit jak lze získat údaje o vozidle. Zašel jsem na dopravní inspektorát a požádal paní Osmančíkovou, jméno si pamatuji do dnes, zda by mi nemohla poskytnout údaje o mém voze. Byla to otázka několika minut, na monitoru počítače mi ukázala všechny vozy co jsem kdy vlastnil a ještě se mě zeptala zda to chci vytisknout.

Soudní průtahy z pohledu soudu

Dejme slovo i druhé straně, abychom se dověděli, kde pracovníci soudu viděli soudní průtahy. Okresní soud na moji stížnost po sedmi letech konání a nekonání sdělil, že se spisy se pracuje v termínech. Dle zákona máte ještě možnost se svoji stížnosti oslovit, krajský soud a ministerstvo. Od obou instituci jsem se dověděl, že průtahy jsem zavinil já, protože jsem neposkytl údaje o vozidle.

Několik dní jsem přemýšlel jak soudu, ministerstvu i soudnímu znalci vysvětlit, že prodáte-li vozidlo, tak vám žádný doklad od vozidla nezůstane.

Pak jsem si řekl, proč jim to budeš vysvětlovat, stejně by to nepochopili a podal jsem stížnost k Soudu. A to je tak v kostce vše.

Výše zadostiučinění

Vidíte, málem bych zapomněl uvést, kolik mi bylo přiznáno. Takže zadostiučinění činí něco přes 300.000,- Kč. Samozřejmě, že jsem podal žádost, aby se věci zabýval velký senát Soudu dle článku 44 odstavec 2 Úmluvy.

Co jsem sledoval odvoláním?

Tuhle otázku můžeme spojit i s tím, co je třeba provést, aby justice lépe pracovala. Je naprosto jisté, že kromě špatných soudců máme i soudce výborné a věřím, že těch je většina. A bylo by velmi špatné zatracovat justici jako celek. Samozřejmě, že o nich se neví, dobře pracují a bere se to jako samozřejmost. A protože dobře pracují, dostávají možná více práce než ti méně schopní a může to vést až k jejích kolapsu. Nejsem pracovník justice, takže od mě nečekejte návrh na konkrétní řešení. A kde já jsem konkrétně potkal dobrého soudce? Je to paradox, byla to paní soudkyně a potkal jsem ji právě ve sporu, který skončil ve Štrasburku.

Tento spor zdědila a jak již jsem uvedl v úvodu, není možné jedním článkem obsáhnout vše. Považuji minimálně za slušnost napsat na soud a sdělit jim svůj názor v tom smyslu, že případné kroky učiněné proti její osobě považují ze krajně nespravedlivé. Jo, kdybych byl politik, tak to bych přesně věděl co je třeba udělat. Samozřejmě, že je třeba v první řadě odvolat ministra spravedlnosti.

Kdo má hlavní zodpovědnost za stav justice?

Možná si neuvědomujeme jaký podíl na stavu justice mají politici. Chování a výroky naších politiků mi někdy připomínají mého bývalého souseda, který když mu cokoliv nešlo, tak do toho praštil. Vzpomínám si, jak mě pozval, už ani nevím co po mě chtěl, ale pamatuji si jak jeho televize začala najednou „sněžit“. Soused vyskočil a televize dostala takový úder za který by se nemusel stydět ani mistr světa v karate. Pil jsem zrovna kávu a tak jsem se polekal z nečekané reakce, že jsem si lžičkou málem vypíchl oko. Stolečku na kterém televize stála se rozjely nohy a vše se zřítilo k zemi. Ale je faktem, že obrazovka přestala sněžit. Začal jsem přemítat, co když moje konání se mu nebude zamlouvat a pro změnu dá ránu mezi rohy mi?

Všimněte si politiků, když dostanou v diskusi nějakou otázku, která je jim španělskou vesnicí. Pozor, on neřekne nevím, natož aby řekl něco konstruktivního, sledují ho přece jeho věrní i potencionální voliči, proto se zatváří jako hrdina amerického filmu a prohlásí: „V každém případě je to na zvážení, zda by ministr neměl opustit svůj post!“ (doslovně převzatý hojně používaný citát z politických debat) Lidem to asi imponuje, je to silný a rozhodný člověk, ten kdyby byl................. pak by to vypadalo úplně jinak. A taky, že jo!

Řešení problému naší justice

Ale vraťme se k věci, takže i kdyby justice se skládala ze samých skvělých soudců, bude-li špatný systém nebude to nic platné. Soudce není schopen reformovat justici, to je věci politiků. Problém je pouze jeden, domluvit se. Aspoň na chvíli zapomenout na politické hašteření a co hlavní dát rozhodující slovo odborníkům a to nejen pouze tuzemským. Jsme v EU proč se neseznámit s práci justice jiných států o kterých se ví, že jsou funkční, nebo třeba i s fungováním Soudu. Jak je možné, že tam je rozsudek vynesený a ještě ten den zaslán oběma stranám sporu a u nás to trvá dlouhé měsíce a ještě vznikne paskvil?

K čemu chci přispět?

A zde je i moje odpověď na důvod proč jsem se proti výši odškodného odvolal. Doslova uvádím v odvolání, že výše odškodného občanům našeho státu je více méně morální satisfakcí. Zvýší-li Soud odškodnění pro naše občany a to podstatně, stát si již nebude moci dovolit další a další spory u Soudu a bude donucen situaci v justici rezolutně řešit. A věřím, že se již nikdy před Soudem neobjeví takový banální spor, jako byl ten můj.

Závěrem a pro úplnost. V odvolání požaduji 900.000,- Kč a vím přesně, kdo tyto peníze potřebuje. Ovšem neříká se nadarmo, kdo chce moc obyčejně pak nemá nic.




Další články tohoto autora:
Edmont Dante

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku