Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.11.2004
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Senát je na nic a Frantovi smrděj nohy
 >SVĚT: Ropovody ke světovládě
 >VOLBY: Dopis z Austrálie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se rodí vetřelci
 >PRÁVO: Štrasburk
 >VOLBY: Následky povolební kocoviny
 >INTERNET: Diskusní příspěvky očima profesora Höschla
 >PSÍ PŘÍHODY: Propásnutá příležitost
 >PRÁVO: Soudci zneuctili soud
 >ÚVAHA: Je Václav Klaus opakem George W. Bushe?
 >FEJETON: Jak ušetřit
 >POLEMIKA: NP Bavorský les se stal studnou poznání
 >HUDBA: NI zve dnes večer na Popu Chubbyho
 >NÁZOR: Eutanazie v 21. století
 >HÁDANKA: Gross a Gross – poznej rozdíl

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
15.11. ÚVAHA: Je Václav Klaus opakem George W. Bushe?
Jan Houslař

Náš prezident vyjádřil potěšení nad znovuzvolením George W. Bushe a radost s ním sdílelo i mnoho Klausových příznivců. Je to zákonitý jev anebo naopak paradox? Odpovězme si na tuto otázku porovnáním amerického a našeho prezidenta. V řadě oblastí by oba pánové těžko našli společnou řeč:

Náboženství: Bush je silně věřící a denně se modlí, Klaus je ateista.

Rozpočet: Bush se postaral o značný nárůst rozpočtového schodku USA, Klaus ve své době přišel s návrhem uzákonit nutnost vyrovnaného rozpočtu.

Vojenské akce: Bush se nerozpakoval poslat americká vojska do Afghánistánu a poté do Iráku. Klaus je pacifista: kritizoval vyslání vojsk do Iráku i dříve do Jugoslávie.

Vzdělanost: Bushovi nezbývá, než si aby si sám dělal ze svého úzkého rozhledu legraci. Klaus je hrdý na své vzdělání.

Zahraniční investice: Bush k nim má standardní postoj, Klaus k nim cítí odpor. Jeho vláda nikdy ani nezačala vážně diskutovat o pobídkách pro zahraniční kapitál a při privatizaci dával Klaus domácím subjektům (bohužel).

Daně: Bush se zasadil o snížení daní v USA, Klaus se spokojil s tím, že podíl daňové zátěže na HDP – i když nebyl nijak nízký – zůstával na stejné úrovni.

Vztah ke komunismu: Bush staví velmi negativně ke zbývajícím komunistickým diktaturám jako je KLDR či Kuba. Klaus kritizoval antikomunismus coby povrchní salónní postoj.

Vidění světa: zde je Bush jednoduchý: ano nebo ne, černá nebo bílá, nic mezi tím. Klaus se snaží přimět k černobílému vidění své voliče, sám je ale mužem kompromisu. Dokázal to při zavření opoziční smlouvy či při jednání s komunisty před prezidentskou volbou.

Zásadovost: ve shodě s předchozím bodem Bush si stojí za svými zásadami. Klaus si zcela pevně stojí za svými současnými zásadami, ty jsou ale často v protikladu s jeho minulými postoji. Příklady: postoj k přímé volby prezidenta (původně byl proti, pak názor změnil), k tolerování Zemanovy vlády, liberalizaci ekonomiky (před deseti lety ji prosazoval, dnes ji považuje za příliš zbrklou), k Evropské unii (coby premiér bez reptání podepisoval asociační dohody, dnes považuje EU za nebezpečí).

Je tedy Klaus Bushovým protikladem? Samozřejmě že ne. Jistě by nedalo velkou práci sepsat stejně dlouhý seznam jejich společných vlastností. Všechny budou ale pramenit ze dvou zdrojů: prvním je obratnost obou pohybovat se ve světě politiky – aby zde člověk uspěl, musí mít určité vlastnosti (schopnost oslovit dav, schopnost přimět k loajalitě své spolustraníky atd.). Druhým zdrojem jsou příliš úzké kontakty s ekonomickou sférou: Bushovo napojení na ropný a zbrojařský průmysl je známo, Klausovy někdejší až příliš dobré vztahy s Komerční bankou, IPB či společnostmi EPIC (u té slovo někdejší neplatí) a Chemapol též.

Tyto dva zdroje podobností mohou jen těžko způsobit, že oba pánové mají v České republice mnoho stejných příznivců. Jak to, že tolik lidí fandí zároveň tak protikladným osobnostem? Vysvětlením je, že oba představují pro lid především symbol – symbol „pravicové“ politiky. Síla symbolu je tak velká, že překrývá všechny rozdíly. V genech máme zapsáno, že je výhodné sjednotit se pod jedním praporem. Proto jsou lidé přitahování tím, že Klaus a Bush drží prapory, které jsou si velmi podobné, a zcela ponechávají stranou, že kromě praporů už toho oba pánové moc společného nemají a míří každý zcela jiným směrem. Symboly jsou důležitější než činy.




Další články tohoto autora:
Jan Houslař

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku