Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.11.2004
Svátek má Romana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Zruší Stanislav Gross ČSSD?
 >SVĚT: Případný půvab izolacionismu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Můžou i zabít
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Šeredná krasavice
 >MÉDIA: Radio Beat ve spárech reakcionářů!
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři zastavení Zvětšeniny
 >POLITIKA: CVVM mezi realitou a manipulací
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Róňa zase ztratil
 >EKOLOGIE: Jak je to na bavorské straně?
 >ŠUMAVA: Bůh je mrtev!
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Návrh koncepce - chraň nás Bože, jestli jí to projde
 >PENÍZE.CZ: Stavební spoření: naložte se státní podporou co nejlíp
 >SPOLEČNOST: Příliš mladí na gheto?
 >DOKUMENT: Školství politiky nezajímá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mohlo to být jinak

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
18.11. ŠUMAVA: Bůh je mrtev!
Ivan Brezina

Když se mi před několika dny dostal do ruky dopis bavorského ministra zemědělství Millera českému ministru zemědělství Palasovi, věděl jsem, že jeho zveřejněním rozpoutám vášnivou polemiku. Ve sporu o řešení šumavské kůrovcové kalamity totiž ten dopis představuje zásadní bod obratu. Bourá dosavadní kýčovitě černobílý mediální mýtus, kteří několik let pracně vytvářeli odpůrci zásahů. Ten mýtus vyprávěl o osvícených Bavorech, kteří za všech okolností a za jakoukoliv cenu nechávají probíhat "nerušené přírodní procesy", a o zpátečnických Češích, kteří nedbají na jejich moudré rady, jen aby mohli kácet a krást dřevo.

Nemýlil jsem se - mezi odpůrci zásahů proti kůrovci vyvolal dopis paniku. Někteří se zachovali jako věřící, kterým se zhroutilo základní věroučné dogma. Odmítli zkrátka uvěřit, že "Bůh je mrtev" (Nietzsche). Dalo se to udělat jen popřením autenticity dopisu a bizarním tvrzením, že jsem si ho napsal sám (v polemice k mému článku třeba nick "Mysch"). Mluvčí správy Národního parku Šumava Radovan Holub ale mezi řádky své repliky existenci Millerova dopisu potvrzuje. Ani nemůže jinak, protože správa byla jedním z jeho adresátů.

Radovan Holub, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha Jaromír Bláha a teatrolog Vladimír Just (viz komentáře k mému článku) zvolili zákeřnější taktiku, jak obsah Millerova dopisu bagatelizovat. Vložili mi do úst něco, co jsem ve svém krátkém komentáři k dopisu neřekl, a pak mi to s gustem omlátili o hlavu. Nejvíc se v tomto směru vyznamenal Holub, podle něhož jsem prý použil "jednoduchý trik": zaměnil jsem hospodářský les (kde se zasahuje) a tzv. jádrovou zónu (kde se nezasahuje). Údajně jsem totiž napsal, že "Němci v bavorské části Šumavy ve svých lesích přehodnotili princip nezasahování do přírodního vývoje a začali bojovat s kůrovcem". Čtenář mého článku si může snadno ověřit, že je to účelová lež. Nikde nepíšu (a ani si to nemyslím!), že bavorská strana proti kůrovci ve své jádrové (českou terminologií první) zóně zasahuje, nebo se k tomu chystá. Prostě jen parafrázuji Millerovu prosbu, aby zásahy v první zóně obnovila česká strana. Jinými slovy: Bavoři nám oprávněně vyčítají, že jsme nekriticky přejali jejich politiku nezasahování. Upozorňují, že nezodpovědné dobrodružství ředitele NPŠ Pavlíčka začíná ohrožovat nejen jejich hospodářské lesy, ale i území chráněná podle vyhlášky 92/43/EHS. Vinou Pavlíčka a jeho mediálních advokátů by je mohl potkat stejně smutný osud, jako většinu bavorské jádrové zóny - uschly by. (Tady si neodpustím malou odbočku. Holubova věta "I suchý les má svou krásu" patří k nejbizarnějším ekologickým výrokům uplynulých patnácti let. Osobně jej řadím hned za výrok Nicolae Ceausesca, který někdy v polovině 80. let zdůvodnil snížení kalorických dávek rumunských občanů starostí komunistické strany, aby se nezdravě nepřejídali.)

Lež českých odpůrců zásahů tedy nespatřuji v údajné změně přístupu Bavorů ke své vlastní jádrové (první) zóně, jak se mi Bláha, Holub a spol. pokoušejí vložit do úst. Lež vidím v jejich neustále omílaném tvrzení, že bavorská zkušenost je přenosná i na českou stranu hranice. Millerův dopis totiž jasně říká: my sami sice ve své jádrové (první) zóně s kůrovcem nebojujeme, ale vy Češi byste to zase měli rychle začít dělat. Z Bláhovy a Holubovy závěrečné reakce na tuto Millerovu prosbu se dá vyčít zděšení. Bláha to označuje za "překvapivý požadavek", Holub za "obtížně realizovatelnou snahu". Je to zvláštní: předtím neustále argumentovali zkušenostmi našich sousedů a teď najednou jejich radu odmítají přijmout? Že by nás snad už Bavoři neomylně nevedli k zářným zítřkům, plným "nerušených přírodních procesů"?

Nejhlouběji ovšem klesnul Vladimír Just, který můj kratičký úvod k Millerovu dopisu odstřelil od boku jako "diletantský blábol". Just totiž de facto funguje jako tiskový mluvčí (neplacený?) tiskového mluvčího Holuba. Výraz v závorce je zcela na místě vzhledem k článku Šumavské klady a klády, který vyšel v Literárních novinách 37/2004. Text lže čtenářům už svým podtitulkem, který zní "Kritická zpráva z Národního parku". Ve skutečnosti jde totiž o papouškování propagandy jeho vedení. Just nejdřív Holubovi trapně podkuřuje tvrzením o "přívětivém, konkrétním, na příběhu postaveném jazyku zpráv současného mluvčího (Radovan Holub)". Vzápětí autora zradí jak forma (jazyk), tak obsah sdělení. O Holubovi totiž Just píše: "Také díky jeho laskavosti jsem měl možnost absolvovat celodenní spanilou jízdu od Černého jezera po Stožec, o níž tu chci referovat". Tedy: Holub Justovi prokáže "laskavost", Just se za ni Holubovi odvděčí propagačním článkem. V čem přesně spočívala ona "laskavost"? A je Justův text nezávislou publicistikou, nebo spíš PR pro Pavlíčkovo vedení parku, "zaplaceným" nějakou blíže nedefinovanou protislužbou?


Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku