Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.11.2004
Svátek má Emílie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Ustojíme vládu jedné strany?
 >ARCHITEKTURA: Podivuhodné stavby - Dům Diamant
 >SPOLEČNOST: Sedmnáctý listopad na ulici
 >EKOLOGIE: Budoucnost Šumavy je dál předmětem sporu
 >EVROPA: Český přínos EU v konfrontaci s trhem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak je to s vínem
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (1)
 >SPOLEČNOST: Je po volbách – občane neobtěžuj
 >DOPIS: P.T. Neff Ondřej
 >PROFIL: Chris Maser
 >HUDBA: Glen Hansard aneb Dobeška nejen sklepácká
 >PENÍZE.CZ: Životní pojištění: tajemná výše provizí
 >PŘÍCHOZÍ VÍTANÍ A NEVÍTANÍ: Jejich dopad
 >POLITIKA: Občas je dobré si komunisty vyslechnout
 >PŘÍBĚHY ČESKÉ JUSTICE: Příběh patnáctý - Veřejně o neveřejném

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.11. SPOLEČNOST: Sedmnáctý listopad na ulici
Michal Simkanič

Je jistě sympatické, že jsou u nás systematicky vytvářeny podmínky pro to, abychom si více vážili své historie a dokázali to dát najevo při oslavách různých státních svátků. Při kterém z nich by se to pak mělo do reálného života promítnout více než při právě uplynulém výročí událostí spojených se sedmnáctým listopadem.

Příležitost to byla takřka ideální, protože patnáct let je přece jenom kulatější číslo než leckteré jiné a události jsou to všechno natolik čerstvé, že není zase takový problém si je poměrně přesně pamatovat. S příchodem církevních věrozvěstů je to věru daleko horší. Těžko cokoli vytýkat organizátorům – kryté pódium tam, kde před patnácti lety stála neprostupná řada policejních obušků a pro ještě větší zábavu přišedších pak další doplňkové malé jeviště, aby programová vystoupení ani chvilku nevázla. Moc se toho nedá vytknout ani počasí – ne že by snad bylo zrovna teplo a slunečno, ale co bychom také v polovině listopadu mohli v naší zeměpisné šířce chtít. Proti občasné přeháňce dnes koupíte - na rozdíl od tehdy před patnácti roky – deštník na jedno použití za cenu menší než za krabičky cigaret a žádná nepřekonatelná zima rozhodně nebyla. I když televizní kameramani dělali, co mohli, jak jsem se pak přesvědčil večer při sledování zpráv, aby ukázali plnou Národní třídu, bylo poznat, že nás tam nebylo víc než nějaké dva tisíce, a to ještě hlavní pocit davu vytvořili dnešní mladí studenti, kteří tehdy byli v průměru nadšenými prvňáčky. Je to zvláštní a plně to všechno koresponduje s aktuální a sice zhruba dvacetiprocentní účastí ve volbách. Objektivním faktem je i to, že v podvečer hrál národní fotbalový tým kvalifikační utkání, ale vzhledem k poměrně nízké atraktivitě makedonského soupeře asi ani to není hlavním důvodem neskutečně malého zájmu veřejnosti. Stejně tak ostatní lákadla, která Praha běžně nabízí každý běžný večer nejsou dostatečným vysvětlením.

Jsem si samozřejmě vědom skutečnosti, že řada lidí se pouze krátce prošla památnými místy a naopak málokdo z diváků vydržel od začátku až do konce, ale i tak si troufám odhadnout, že za celý sváteční den nezavítalo na Národní více než řekněme dvacet tisíc návštěvníků. A to je hodně divné, když si uvědomíme, že tehdy před patnácti roky se odhadovalo, že účastníků studentské demonstrace bylo kolem padesáti tisíc, z nichž se jen poměrně malá část dostala do závěrečné pendrekové a kopancové mlýnice. Kde teď všichni asi zůstali?

www.ceskapravice.cz

Ing. Michal Simkanič


Další články tohoto autora:
Michal Simkanič

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku