Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.11.2004
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Pozdě, ale přece
 >MOBY DICK: Textárenské pokladny
 >FEJETON: Jak Jaroslav kontroloval kameru
 >ZDRAVÍ: Novoroční předsevzetí nekouřit
 >AFRIKA: Somálsko - země, kde se prezident bojí vládnout
 >SPOLEČNOST: Pekelníci, koledníci a jiná pakáž
 >HUDBA: Laibach propaguje nové CD i v Praze
 >CHTIP: Kdyby Microsoft vyráběl auta...
 >PROFIL: Ivan Dejmal
 >ZDRAVÍ: Zanikne v Praze několik porodnic?
 >SPOLEČNOST: Chybička se vloudila aneb Je ve víně (nejen) pravda?
 >PRÁVO: Vražda bez mrtvoly a přebytečná mrtvola
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vodovod
 >ZDRAVÍ: S marihuanou proti handicapu
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční hnusy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
27.11. SPOLEČNOST: Pekelníci, koledníci a jiná pakáž
Josef Ptáček

Brzo bude Mikuláše, po ulicích a rodinách budou chodit známé postavičky nebeské i pekelné, prostě je to ta předvánoční pohoda, jen trochu toho sněhu chybí. Jsme hrdí na naše lidové tradice spojené s náboženskými svátky, i mladí je po převratu před patnácti lety spontánně přebírají. Je to také cosi, co můžeme ukázat světu - je li toho ostatního na ukazování zatím poskrovnu, cizinci k nám jezdí.

Nedosti na tom, ony ty tradice se dají i exportovat. Jenže, jak uvedla ČTK, český režisér, působící a tvořící dlouhodobě v New Yorku na Manhattanu, uspořádal vloni pro americké děti podobnou taškařici. Odměnou mu bylo spílání rodičů, možná i pohrůžky podání žaloby za psychické terorizování dětí. Hned se mi vybavila doba před pár lety, kdy jsme se u nás přátelili s americkou rodinou, která zde pobývala po dobu jednoho roku, a „vtáhli“ je do tradice Velikonoc. Výsledek: přestože nás respektovali, tak nějak nechápali, proč by se měly mlátit ženy po nohou i po pozadí a nejmladší Toni propukl v pláč i když jsem jen zlehka šlehal jeho mámu po lýtkách. Přežili to, ale o nějakém nadšení se ani zdaleka nedalo mluvit. Ještě trochu zpět: před mnoha lety v Rusku jsme někde na Urale taky slavili Mikuláše, naši ruští přátelé se zvědavě připojili, kamarád - výtvarník se dokonce uvolil dělat čerta, k čemuž ho jeho jurodivý zjev přímo předurčoval, ale také tomu nepropadli. I když, tenkrát jsme zažili scénu jak z Kunderova románu, když jeho dcerka Ksjuša celá rozechvělá recitovala tátovi-čertovi (kterého zřejmě nepoznala) básničku o Leninovi, aby unikla pekelné odplatě.

Ono se dá samozřejmě oponovat: a co americký Halloween. Anebo: ti hloupí Američani málem zavřou chlapa, který dá ženě přednost ve dveřích. Ale na druhé straně, i u nás se opatrně v mediích začínají vyjadřovat dětští psychologové, že s čerty raději jen velmi opatrně, lépe ukázat jen Mikuláše a anděla, kdežto o čertovi se třeba jen neurčitě zmínit. Ony děti i v útlém věku mají svých psychických traumat kupodivu dost a dle psychologů, není nutné přilévat oleje do ohně.

Tyhle národní tradice jsou zřejmě opravdu nepřenosné, bez letité tradice je jiným národům asi těžko bezbolestně vnutíme. Asi bychom se o tomhle svérázu náboženských tradic v Bruselu raději ani neměli zmiňovat, jinak nás další norma nemine. Ale nemáme si moc co naříkat, naše vytříbené xenofóbní cítění také jen tak něco cizáckého nepřijme.




Další články tohoto autora:
Josef Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku