Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.11.2004
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Pozdě, ale přece
 >MOBY DICK: Textárenské pokladny
 >FEJETON: Jak Jaroslav kontroloval kameru
 >ZDRAVÍ: Novoroční předsevzetí nekouřit
 >AFRIKA: Somálsko - země, kde se prezident bojí vládnout
 >SPOLEČNOST: Pekelníci, koledníci a jiná pakáž
 >HUDBA: Laibach propaguje nové CD i v Praze
 >CHTIP: Kdyby Microsoft vyráběl auta...
 >PROFIL: Ivan Dejmal
 >ZDRAVÍ: Zanikne v Praze několik porodnic?
 >SPOLEČNOST: Chybička se vloudila aneb Je ve víně (nejen) pravda?
 >PRÁVO: Vražda bez mrtvoly a přebytečná mrtvola
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vodovod
 >ZDRAVÍ: S marihuanou proti handicapu
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční hnusy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
27.11. PRÁVO: Pozdě, ale přece
Eva Clarová

Pozdě sice, ale přece se političtí vězňové padesátých let dočkají jakési náplasti na mnohdy dlouhá léta strádání v bolševických kriminálech, kdy po celodenní dřině ke zcela nedostačující a většinou nechutné stravě dostávali nadávky, bití kopance, pokud rovnou neskončili v korekci! Ne, že bych chtěla jakkoli snižovat positivní roli ,,osmašedesátníků,, - je smutné jejich pronásledování, jež následovalo poté, co se v oné době přidali na tu nesprávnou stranu barikády, jistě to nebylo nic záviděníhodného - nemohli studovat, vykonávat svá dosavadní zaměstnání, museli opustit i velice teplá místečka, která jim soudruzi nejdříve dali, pak vzali a tak v lepším případě skončili jako uklizeči a někteří i v kriminále - ty však v žádném případě nelze srovnávat s nápravnými zařízeními padesátých a šedesátých let, ba ani s pobytem u PTP a v TNP! A jsme u kořene věci. Kdo že to tehdy rozhodoval, kdo půjde na dlouhá léta do oněch zaopatřovacích zařízení? Dnešní mocní spoléhají, že už se na ně málokdo pamatuje a přímých pamětníků ubývá!!

Kdo si dnes vzpomene na tzv. prověrkové komise, jež působily koncem čtyřicátých a v padesátých letech nejen v úřadech, armádě, ale na všech pracovištích, vysokých a středních školách, rozhodovaly o dalších osudech těch, co ,,nešli s nimi,, - desítkáři, či uliční výbory - ti měli moc rozhodovat, kdo setrvá v armádě, kdo smí dokončit školu a kdo smí studovat na vysoké. Zdalipak si kupříkladu ještě dnes vzpomene tak populární spisovatel Ivan Klíma na svá rozhodnutí, kdo ano a kdo ne na vysokou školu a na jakou?! Vždyť na takových lidech a jejich pokynech závisely osudy tisíců mladých, na jejich blahovůli, jíž přihrávala tehdejší atmosféra strachu a hrůza politických procesů s vykonstruovanými obviněními a vykonaných rozsudcích smrti, pokud vše dobře dopadlo, pak odsouzených na dlouhá léta za mříže, kde PRÁCE OSVOBOZOVALA (v německých lágrech ARBEIT MACHT FREI) - v nelidských podmínkách s nelidským zacházením.

Pokusil se vůbec někdo popřemýšlet nad tím, co by bylo, kdyby nebylo - kdyby nebylo onoho zrůdného systému, který krok za krokem nemilosrdně ničil své ,, třídní nepřátele,,?! Pokusil se někdo přemýšlet o tom, kde by oni tehdejší třídní nepřátelé dnes mohli být a kde ve skutečnosti jsou? Kdopak že to má dnes opět zelenou? Kdopak se zmocnil majetku a hlavně moci nad ostatními?!

Eva Clarová, Tábor
Imprimatur



Další články tohoto autora:
Eva Clarová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku