Jedna vlaštovka jaro nedělá, přesto mě potěšil článek z úterních Lidových novin. Pod zavádějícím titulkem "Vláda se chystá legalizovat držení menšího množství drogy" se skrývá popis možné budoucnosti české protidrogové politiky.
Že by snad čeští politici, s čestnou výjimkou poslance Severy, konečně pochopili trapnost situace, kdy soudy posílají sedět sotva zletilé experimentátory s konopím? Že by se snad začali snažit o rozdělení na drogy měkké a tvrdé? Na drogy méně a více společensky nebezpečné? Bylo by to záhodno, než ctěné soudy ucpou nápravná zařízení množstvím vyjukaných dětí, které na školních záchodcích tajmo šlukují marihuanové cigarety.
Podle průzkumu pražského Psychiatrického centra má opakovanou zkušenost s marihuanou 35% lidí mezi 15 a 19 lety. To znamená, že všichni tito lidé se za současného stavu pohybují mimo zákon. Nehledě na to, že trávu někdy zkusila nadpoloviční většina mládeže. Většina z nich ovšem měla to štěstí, že u jejich zkušenosti neasistovala policie.
Nerad bych se pouštěl do diskusí o tom, zda jsou marihuana a další konopné deriváty nebezpečnější než alkohol a klasické cigarety, tedy drogy legální. Sám mezi nimi velký rozdíl nevidím. Co tedy brání jejich legalizaci? Pouze skutečnost, že tráva se u nás nekouří dostatečně dlouho, abychom si na ni zvykli. Kdyby do Čech dorazila současně s tabákem, možná by si dneska "špeka" dávali i otcové od rodin. Tím nechci její užívání hájit. Každá droga negativně zasahuje do lidského zdraví. Ale když už jsme některé z nich jednou vzali na milost, pak buďme v jejich legalizaci spravedliví.
Pavel Friš