Ovšem jak se dalo čekat, Telecom se odvolal. Jeho odvolání vyslyšel Vrchní soud v Praze a dne 25.2.1997 zrušil rozsudek prvoinstančního soudu a zvrátil neplatnost usnesení valné hromady. Tento rozsudek již byl pravomocný, Telecom se mohl radovat, neboť proti rozsudku Vrchního soudu se nelze odvolávat. Mimochodem ten den poklesly akcie Telecomu asi o 8%. Existuje však možnost tzv. dovolání k Nejvyššímu soudu, což byl další krok. Ovšem Nejvyšší soud ani nesvolal jednání a rovnou o věci rozhodl - suše potvrdil verdikt Vrchního soudu. V tu chvíli začalo být opravdu zlé, několik známých notářů a právníků z toho mělo hrůzu a říkali, že jestli tohle je platná plná moc, tak je do naprostá právní katastrofa. Rozsudky Nejvyššího soudu totiž fungují jako tzv. judikáty, lze se v obdobných případech na ně odvolávat a jsou určitým způsobem závazné. Pokud by se v českém právu usídlil jako precedenční případ výše uvedené plné moci, tak by následky byly doslova nedozírné. Představme si situaci, kdy pověřím někoho, aby vykonával práva, která sám nemám (např. k majetku, který nevlastním) a přesto úkony, jim provedené jsou platné!

Při pocitu, že soudy se asi obávají věc rozhodnout podle práva (s čestnou výjimkou JUDr. Svatavy Cestrové z Krajského obchodního soudu v Praze) zastavili jsme všechny ostatní žaloby na valné hromady SPT TELECOM, které by vedly k okamžitému zrušení strategického partnerství, a obrátili jsme k Ústavnímu soudu, aby napravil nebezpečný precedens. Pravdou je, že jsem ani nedoufal ve vítězství práva - a přece. Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky jak Vrchního soudu, tak soudu Nejvyššího. Celá věc je tedy nyní de facto ve stavu po rozsudku Krajského obchodního soudu, který rozhodl o neplatnosti usnesení valné hromady. Nyní se uvedenou valnou hromadou bude zabývat - již podruhé - Vrchní soud v Praze. A jeho zkoumání nebude vůbec snadné, neboť Ústavní soud jej zavázal, aby mj. objasnil, kdo a koho na valné hromadě zastupoval. Pokud bylo pověřeno Ministerstvo hospodářství, je plná moc neplatná z prostého důvodů, ministerstva totiž nemají právní subjektivitu. Pokud by soud došel k závěru, že pověřen byl Karel Dyba, coby fyzická osoba, v té době ministr, tak je to rovněž neplatná, neboť fyzické osoby-ministři výslovně nesmějí takovouto činnosti ze zákona vykonávat s ohledem na střet zájmu.