NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET
  
Pátek 25.8.2000
Svátek má Radim

 Rubriky:
Svět
Austrálie
USA
Německo
Ukrajina
Kanada
Nikaragua
Holandsko
Čína
Jižní Afrika
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice


 Výběr z vydání:

LITERY: Politická soutěž ostud (glosa ke konci ideologií)

PONORKA: Poučení z tragédie Kursku a z jejího nezvládnutí

EKOLOGIE: Externality

STIGMA NAŠÍ DOBY: Holocaust

Z NAŠEHO RYBNÍKU: Zklamání českého investora.

ŽIVOT: Operační systémy

SEX: Proč záleží na sexu?

DETEKTIVKA: Neviditelná ruka grázlů

SATIRA: SPÍM?

SLOVENSKO : Když se dva bijí...nakopat oba !

ŽIVOT: Jak jsme začínali.

ČÍNA: Příjezd do Pekingu.

HISTORIE: Jak jsme věšeli zvon

FILM: Slepičí úlet

MEJLEM: Reakce na články z 23.8.

 Hledání:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět >> Čína

25.8. ČÍNA: Příjezd do Pekingu.
Pavel Muller

Na 1. apríla, fakt, nelžu. Při mezipřistání ve Frankfurtu poslední instrukce od šéfů, poplácání po zádech.... jinak klidný let, devět a půl hodiny, moc se toho naspat nedalo, ale byl jsem napjat, jak to v Pekingu po 12 letech, kdy sem tu byl naposled, vypadá.

První dojem - nové, obrovské letiště, postavené asi před 2 lety. Je tak obrovské, že naše "skupinka" z Jumbo Jetu se tam ztrácí. Nekonečné čekání na zavazadla.

Jak asi ten můj předchůdce vypadá? Švýcar, 29 let, ale ještě sem ho neviděl. Černooká Kazaška Nataša že St.Gallenu mi ho popisuje: takový malý, nezajímavý, skoro bez vlasů a s brýlemi. Potutelný úsměv jsem přehlédl. Rozhlížím se, nikoho podobného nevidím. Jen spustu Číňanů, jak čekají na své šéfy, spolupracovníky, vykřikují jména nebo je mají napsané na tabulkách. Vycházím ven, zakouřit si. Facka vzduchem - podivný zápach, hrozně sucho a prach. Kouřim asi třetí cigaretu, pořád nikdo. Hála se vyprazdňuje. Objevuje se asi dvoumetrový fešák, v rukách nervózně obracející reklamní letáček s nápisem naší firmy. "Sind Sie Herr Mueller, bitte?". Sjede mne pohledem, moc jsem ho nezaujal.

Po dvou týdnech, kde jsme se hodně spřátelili, mi vypráví:
"No, když jsem dostal ty tvoje TTD, kolik ti je let a tak, tak jsem si říkal, co takovej starej páprda tady chce? (je mi 45 let). Ale naprosto jsi mne uzemnil, když jsi vlezl do auta a okamžitě si vyžadoval pivo. Pak do tebe skoro naráz zahučelo" Tohle je fakt, z toho čekání jsem byl vyschly, v autě jsem se zmínil jen tak, zda by nebylo pivo. "Benzie" ho náhodou v autě měl, a ještě k tomu vychlazené. První den foukal děsný vítr a ve vzduchu bylo hodně prachu. Benzie poučuje:
"to je tady teď na jaře běžné, že jsou tak 2-3 písečné bouře, kdy je nejlepší vůbec nevycházet a zavřít se doma". Neměl pravdu. Za duben a květen bylo těch bouří 7. Později jsem se dočetl, že to nechutné počasí s pískem a tak, je důsledek jednak větru z Mongolska a zvíření pouštního prachu a jednak písku z devastované krajiny Vnitřního Mongolska. Zvýšené erozi brání Číňané jim vlastním způsobem: nasadí armádu, která se "potuluje" po krajině a sází oddolne keře do písku. V televizi dost často pak ukazují zarostlé plané.

Písek a prach se dostane všude. Okna v bytě bohužel moc netěsní, tak je v mžiku celý být pokrýt prachem. Dostál jsem hrozný kašel, který mě rušil i že spánku. Kašlou a vyplivávají všichni Činaní. V noci si musím přitápět! V den příjezdu jdeme do nočního života. Dojem je úžasný. Je tu živo, hodně všelijakých hospod, baru a restauraci, kde "odpočívají" cizinci. V první restauraci kolem desáté hodiny večer jdou všichni na stůl, jeden člen skupiny nebo rodiny jde předzpívávat na pódium podle playbacku. Vedou Švédové, Dánové a Rusové, každý v ruce vodku. Padají že stolu jak švestky. Cucám mexické pivo Corona s citronem zastrčeným v hrdle láhve. Odpornost. Ale pijí to všichni, tak netrhám partu.

Druhá hospoda "Durty Nellie's". Na stěně namalovaná Durty Nelly - obrovská ženská se vším obrovským a půllitrem v ruce. Guiness, Kilkeny. Hlavně to druhé pivo je vynikající, podobně Velvetů, akorát že stojí v přepočtu 250 Kč. V rohu hraje filipínský band Šantánu. Děsně živo, kolem půlnoci přicházejí Angličanky, Američanky, hned jdou do kola a nezřízené se potácejí v rytmu irských songů. Irský songy miluju, zda se mi, že přece jen kvůli Keltům máme s Iry něco společného. Krátce po půlnoci se otevřou dveře a v něm parta rozeveselenych Angličanů. S rozebehem, přes barové stoličky vybíhají na bar, číšníci jen tak tak uklízejí popelníky a půllitry. Tanec na baru.

Po několika týdnech, ve všední den, kdy je u Durty Nellie úplně prázdno, jsem si všiml, že na rámu za barem jsou nalepené všechny možné bankovky. Zpozoroval jsem slovenskou bankovku, česká ani jedna. To jsem se zdravé naštval. Na konci května, kdy byla v Pekingu výstava aut ( i Škodovek) , jsem pumpnul jednoho Moraváka o stovku českých korun a teď už tam hrdě visí mezi ostatními.

Noční život v Pekingu se skládá vlastně jen z pátku a soboty. Zejména v pátek jsou všechny známé hospody nacpané k prasknutí a je tu pěkně živo. Po pracovním týdnů, kdy člověk v práci o Evropana nebo Američana nezavadí, je to docela příjemné. Přes Benzieho se seznamují s Američanem Greggem (poradce pro banky), Australanem Brettem (BMW) a jeho Holanďankou Stefanie (co dělá, nevím), Kanaďanem Scottym (taky nějaký poradce - francouzský Kanaďan, jak vždycky se smíchem zdůrazňuje) - ten umí perfektně i čínský, dále s Američanem, který učí angličtinu. Tomu se povedla skvělá věc: jen tak v pekingské škole natočil na video, jak hrajou děti ve škole košíkovou.

Na konci utkání jedna zoufalá dívenka nevěděla co s míčem, tak ho jen tak zahodila přes celé hřiště a dala koš. Tenhle šot se tak děsně líbil Paulovi (profesionální kameraman z Austrálie, žijící na volné noze v Pekingu), že ho přihlásil do CNN na konci zpráv, kdy se ukazují nějaké perličky. Díky upozornění e/mailem, které se šířilo rychlosti blesku, vidím šot na vlastní oči na CNN. Na oslavě loučení Benzieho s Pekingem je namontována obrovská televizní tabule a tam se šot z CNN do omrzení ukazuje.

Čechy v nočním Pekingu bohužel vůbec nepotkávám.




Další články tohoto autora:
Pavel Muller

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: